Sympatický rošťák, u kterého máme pocit, že ho známe osobně, že tak nějak patří do rodiny. Však jsme „na něm“ také povětšinou všechny „vyrostly“. Od kultovního U konce s dechem přes vylomeniny typu Muž z Acapulca až po fenomální krimi Samotář atd. A která z nás by ho svým způsobem nemilovala, že?

Jean-Paul Belmondo, herecká legenda, u které snad nelze napsat nic nového. Všechny jsme viděly většinu jeho filmů. Všechny bychom dokázaly vyjmenovat pěknou řádku jeho rolí, u kterých jsme se nasmály, nebo je sledovaly se zatajeným dechem.

Jeho filmy nám díký zvláštnímu kouzlu osobnosti zvednou náladu, když není nejlepší, a patří k těm, které člověk může vidět doslova stokrát. Vybavují se nám nesmrtelné hlášky (palec nahoru pro český dabing) i jeho neodolatelný úsměv.

Belmondo

Věděla jste, že ...

  • typicky zploštělý nos nemá z boxování, které bylo jeho láskou, ale jako vzpomínku na školní rvačku
  • že se stane hercem se rozhodl v šestnácti
  • vyjadřuje se velmi úspornou (a charakteristickou) mimikou
  • ani s přibývajícím věkem se dlouho nevzdával scén, které byly založeny na jeho fyzických schopnostech
  • S tímhle obličejem jsi dokonale vedle. Nikdo z diváků by nikdy nevěřil, že se do tebe může nějaká ženská zamilovat,“ je známý výrok jednoho pedagoga, který pronesl na konzervatoři na Belmondovu adresu.

Inu, každý se může mýlit... Tak se pojďme spolu mrknout na pár kousků, kde nás navzdory výše řečenému dostal...

Z nepřeberného množství snímků rozličných žánrů jsem vybrala velmi subjektivně a s přihlédnutím k tomu, aby se délka článku nepodobala románu Vojna a mír. Jeho filmografie je totiž opravdu nevídaně rozsáhlá. A to nemluvím o tom, že jeho životem prostupovalo také divadlo.

Filmoví znalci mi snad prominou, že přeskočím pomyslnou první kapitolu jeho života, kterou symbolizuje už zmíněný snímek U konce s dechem, jenž se stal pilířem francouzské „nové vlny“ a který nastavil Belmondovu herecku laťku sakra vysoko. Stejně tak k němu neodmyslitelně patří role drsných a poctivých policajtů/agentů, kde šly legendární vtípky, kterými se proslavil v lehkých komediích typu Zvíře a spol., stranou - ba dokonce svou syrovostí vyvolávají husí kůži (např. Profesionál). I to je kapitola, kterou u Belmonda milujeme, já si však dolovím ten luxus zaměřit právě na ty oddychové snímky, jakýsi střed jeho tvorby, které se prolínaly mým dětstvím a u kterých jsem vzhledem k svému věku už byla. A věřím, že i mnohé z vás...

Zvíře

Pamatuji si ten den jako by to bylo včera. Psala se osmdesátá léta a celá naše škola šla v dvojstupech na povinný film. Vidina tříhodinového sovětského válečného filmu poněkud zachmuřila naše obličeje. Nic proti případné kinematografické hodnotě, ale proč na to vodili školní děti, to vskutku netuším.

Z jednoho takového - Jdi a dívej se - mám dodnes noční můry, i když opravdu (nebo možná právě proto) patří k vysoce hodnoceným. Ale zpět k příběhu. Seděli jsme v té tmě a šuškali si. Když začaly titulky, mnozí si ani nevšimli, že film začíná na povinný nějak výjimečně. Když tu nějaký znalec vykřikl: To je ZVÍŘE s Belmondem. Kdo ví, čím jsme si to tehdy zasloužili, ale jistojistě vím, že na ten film se mohu dívat znova a znova. A vždy mě rozesměje....

Úžasná dvojrole, kdy na jedné straně byl průšvihář kaskadér Mike a na druhé nóbl hvězda Bruno Ferrari, je ušitá přímo na tělo. Dovedete si snad představit v podobném kousku někoho jiného?

Skvělé hlášky se staly součástí našeho života:

  • Ne, protože jsem ještě nevykouřil svoji poslední cigaretu...
  • Ó, vy jste tak roztomilý.
  • Fůj, ženská, sundejte to ze mě!
  • Škoda, mohli jsme se doplňovat. Já debil, ty semetrika.
  • Ta malá stařenka vedle tebe, to je tvoje matka?
  • Mějte slitování, sociální paní...

Mimochodem, ochutnaly jste někdy PASTIS, který Mike Gaucher popíjel ve svém oblíbeném baru?

DVD s Belmondem seženete téměř všude

Muž z Acapulca

Film, jehož hlavní hrdina ťuká na na opotřebovaném psacím stroji příběhy o nepřemožitelném agentovi Bob Saint-Clairovi, patří k mým nejmilejším. Možná proto, že moje „spisovatelské“ prvotiny vznikaly na podobné mašině, ale spíš za to může opět skvělá dvojrole plná protikladů. Již zmíněný románový agent a dojemně nemotorný spisovatel François Merlin rozehrávají ohňostroj gagů. Belmondo často paroduje sám sebe.

Příběhy obou hlavních postav se prolínají a vtip všemu dodává přenesení postav ze všedních dní do románové osy. Pamatujete, jak se například spisovatel pomstil lenivému řemeslníkovi? Joj, to by se mi taky někdy líbilo :-)

A opět pár hlášek:

  • Prst zhnisal.
  • Musím hned jít. Vykoupat si prst...
  • Však já s tebou zatočím, ty jeden atlete.

Policajt nebo rošťák

Tento film pro mě představuje nenásilný přerod z typicky lehkovážných hrdinů typu Zvíře po reálnější postavy z masa a kostí, které budou následovat ve filmech Samotář aj. I když ta hranice není ostrá a dál bude sympatický rošťák odzbrojovat hlavně svým neodolatelným šarmem (např. v příjemně zábavném snímku Veselé Velikonoce), postava neústupného a nepodplatitelného komisaře přináší do jeho díla nový rozměr. Stále se ještě výborně bavíme, je jasné, kdo má navrch a že bude následovat dobrý konec, ale už cítíme se postava je opět více propracovaná a že se z kašpárka pomalu stává drsňák.

Typická „belmondovka“, kde se jedná o seriózní kriminální zápletku, ale stále je to ještě komedie, je přesně ten film, který mu sedí na sto procent.

Co dodat?

  • Časy jsou zlé, Kamile :-)

Muž a jeho pes

Ačkoliv sem tam zazní avízo ve stylu nevykouřené poslední cigarety, je smutný snímek Muž a jeho pes zatím oficiálně posledním v kariéře francouzského herce se sicilskými kořeny. Jak je všeobecně známo, vznikl po mozkové příhodě, kterou Belmondo prodělal, a mohl by být tedy jakousi oslavou na neuvěřitelnou sílu a vůli vrátit se zpět.

Zklamu vás. Nevím. Film jsem neviděla. Mnohokrát jsem již DVD založila do přehrávače a nikdy jej nepustila. Asi si nějak podvědomě chci uchovat sympatického rošťáka v paměti tak jak ho znám z dob, kdy se na Belmonda chodilo do kina a kdy jsme žili v krásné iluzi, že náš hrdina nestárne...

Co byste ještě měla vidět:

pro uměleckou hodnotu:

  • U konce s dechem
  • Horalka
  • Statek
  • Borsalino

pro zasmání:

  • Bezva finta
  • Policajt nebo rošťák
  • Eso es
  • Veselé Velikonoce

pro dramatické napětí a slzu v oku:

  • Samotář
  • Dobrodruh
  • Profesionál

Filmy s Belmondem mají jednu velkou výhodu. Povětšinou bez reptání se na ně s vámi rád podívá každý chlap, Bebel je prostě sympaťák...

Je libo veselohru, nebo krimi?

Krásné ženy po boku Belmonda (ve filmech)

  • Jacqueline Bisset (Muž z Acapulca)
  • Sophia Loren (Horalka)
  • Claudia Cardinale (Cartouche)
  • Ursula Andress (Muž z Hongkongu)
  • Sophie Marceau (Veselé Velikonoce)

Zkrátka byly to vždy výjimečné a oduševněné ženy a šušká se, že občas převrátily naruby i jeho soukromí...

A kterou „jeho“ ženou byste chtěla být vy?

Přečtěte si také:

Reklama