Reklama

Čtenářka Tepito poslala svůj příběh, kterak si poradila jako těhotná s darovaným bažantem. Díky Tepito za příběh, já bažanta neškubu, ale normálně stáhnu z kůže. Je to mnohem méně pracné. Záleží však n a tom, co z něj a jak chcete dělat…

Přeji všem krásný den.

Mé setkání se zvěřinou nebylo právě nejpříjemnější. Jako dítě jsem jí měla dostatek, ale jen na talíři, ke zpracování jsem se nikdy nedostala. Děda byl myslivec a zásoboval naši rodinu už naporcovaným masem.

Byla jsem těsně před porodem prvního dítěte, když mi můj otec přivezl bažanta. Se slovy: Tady máš na oběd,je už uleželý! mi vrazil mrtvé zvíře do ruky  mezi dveřmi a byl zase pryč.

Muž byl v práci, telefonní linku jsme ještě neměli zapojenou, sousedy jsem neznala, nebylo koho se zeptat co s ním. Jsem rázná žena, tak jsem si řekla, když už je tady, tak ho přeci nevyhodím.

Vzpomněla jsem si,že babička slepice vždy spařila horkou vodou a pak oškubala.To bych měla zvládnout. V panelákové mini koupelně jsem milého bažanta uložila do vaničky pro miminko,zalila vařící vodou  a čekala až se peří pustí.

Přes bříško jsem se moc ohýbat nemohla, statečně jsem odolávala i nepředstavitelnému puchu, co tam panoval, jen jsem se chodila nadýchat k oknu čerstvého vzduchu. Nebudu vás napínat, po několika hodinách jsem se dopracovala k orvanému tělíčku a bylo mi tak špatně, že místo vaření jsem skončila na parapetu okna.Tak mě našel odpoledne muž.

Bažanta vykuchal, nějak uvařil  a bez mé asistence i snědl. Od té doby vím, že bažant se škube na sucho, ale je to jen teorie,k  praxi jsem už nikdy nenašla odvahu.

Tepito
Text nebyl redakčně upraven


Pomalu končí téma: Jaký je váš vztah ke zvěřině a myslivectví…

Jednu z vás dnes v 16 hodin za příspěvek, který mi poslala do mailu odměním. A čím? To bude překvapení!