Ještě když jsem chodila na základní školu, měli jsme sestavit náš rodokmen (domácí úkol tehdy opravdu moc užitečný :-)).

Co se týče známosti a neznámosti mého příbuzenstva, rodokmen se rozrůstal spíše do stran než do délky. Nejdále jsme došli jen k praděděčkovi a prababičce mé babičky (maminy matka).

I když jsme se nedostali příliš daleko, přesto figuruje v našem rodokmenu dost jmen a musím se přiznat, u některých jsem se skutečně pořádně bavila. Jde totiž o stará, dnes minimálně užívaná jména - např. Jenovéfa, Blahorád nebo Aleška.

Kořeny máme rozesety po celé republice, téměř v každém kraji máme příbuzného. I když jsme bývali Československo, neměli jsme nemáme na Slovensku nikoho, což mě docela mrzí. Tak snad hlouběji do historie se někdo objeví.
Ačkoli byli a jsou všichni nám známí příbuzní původem jednoznačně Češi, občas musíme s maminou vysvětlovat, že máme české kořeny.

Prarodiče dali mamině, na přání prababičky, španělské křesní jméno, no a děda, maminy otec, měl příjmení jako bývalý americký prezidnet (George).

Takže si mamina v mládí se svým jménem celkem užila. Naštěstí se provdala za mého tátu, který má krásné české příjmení (je dokonce i v příjmenáři, 12. března). Jenže, kdykoli jsem ve škole nebo jinde musela psát (a občas musím i teď) maminy jméno a rodné příjmení, každý se hned ptal, odkud mamina je.

Zatím nejsem vdaná a děti také nemám, takže nemohu říci, zda náš rod rozšíříme o krev českou nebo zahraniční. No, uvidíme.
Krásný den všem,
BastMetztli  

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


...Blahorád se mi zvlášť zamlouvá. Umím si ho skvěle představit třeba u příjmení „Šereda“. :-))) M.

Dnešní téma dne je stále o předcích.

  • Co o nich víte?
  • Znáte svého prvního vystopovatelného prapředka?
  • Odkud vedou vaše kořeny?

Svěřte se na redakce@zena-in.cz k jakému prvnímu známému předkovi jste se dobrali?

Dnes je bude chcípák a borec dne, mnoho vašich příběhů k tématu a nakonec  a i cena pro autora vylosovaného příspěvku.

Reklama