Bulvár

Barvami jako páv malovat jak Slavíček

Městská knihovna na Mariánském náměstí v Praze pro mnohé návštěvníky z venkova i z ciziny skrývá prostory vskutku zázračné. Nejenom, že je to palác plný knih, ale v posledním patře skrývá úžasné výstavní prostory. Jsou součástí Galerie hlavního města Prahy a jejich zaměřením je prezentovat české klasické a osvědčené umělce nebo umělecké skupiny. Sály s proskleným stropem, který přináší na vystavovaná díla denní světlo, jsou jakousi výkladní skříní pražského turistického života. Je to tak po celý rok, ale logicky víc v letních měsících. Právě v letních měsících si můžete zajít prohlédnout výstavu českého malíře Antonína Slavíčka.

Po mnoha letech (poslední reprezentativní výstava se konala v r. 1961 v Jízdárně Pražského hradu) mohou návštěvníci opět vidět soubornou retrospektivní výstavu 250 obrazů tohoto předního českého krajináře. Výstava je rozdělena chronologicky a tématicky a doplňují ji citáty z malířovy korespondence, otištěné na velikých kartonech vedle pláten. Divák má tak možnost konfrontovat pocity umělce vtělené do slov a pak následně do výtvarného díla. Antonín Slavíček je označován za jednoho z prvních představitelů generace moderních českých umělců. Není tradicionalista, i když jeho tvorbou se dovršuje vývoj realistické malby. Po generaci umělců ND a dalších, kdy dílo bylo určeno k oslavě národa i jeho pozdvižení u následující generace, jde jen a jen o uměleckou výpověď a výtvarnou práci. Slavíček zastává názor, že malířství nemá sloužit jiné myšlence než výtvarné. Bohužel k prosazení tohoto názoru mu bylo vymezeno málo času – pouze 15 let tvůrčí práce.

Malíř za krátkých 40 let života (1870-1910), které si vymezil dobrovolným odchodem ze světa, se naplno až přímo horečnatě věnoval malířské a kreslířské činnosti. Po letech studií nastává období hledání vlastní tváře, což bylo pro generaci, která vstupovala do uměleckého života v devadesátých letech, nesmírně těžké. V tomto období umělec pobývá na venkově a autoři v oddílech s názvy – Mezi melancholií a radostí ze života, Krajina a Divadlo v Kameničkách představují díla zachycující chudou krajinu se stromy a lesy, s osamělou postavou v dálce. V té době malíř prožívá i pocity soukromého štěstí – žení se a zakládá rodinu – a tak obrazy teplých odpolední jsou plná života a naděje. Další oddíl výstavy zachycuje díla ovlivněná zvláštním smutkem, který se zmocňoval lidí žijících na přelomu 19. a 20. století. Ve Slavíčkových obrazech je citelná dobová atmosféra a smutek nad odcházejícím stoletím a obavy před stoletím přicházejícím (V parku na procházce, Veltruský park na podzim, Letenský park aj.). Mnohým soudobým kritikům vadila Slavíčkova citlivost a impulsivnost. Říkával, že je pro něho dominantní namalovat vedro, větrno, mokro, sucho, syrovo, smutno…To zůstává důležité, i když se vrací do Prahy, a jeho obrazy zachycují městské prostředí (Staré město, Trh na Letné, Pražské nábřeží, aj.)

Po pobytu v Paříži v r.1907 se na malířových pracích objevuje vliv symbolismu a impresionismu. Pracuje se zachycením světla, ale v jiné poloze než francouzští impresionisté, u kterých světelný proud malbu ziluzivňuje. Slavíček barvy světlem rozvolňuje, a s nadsázkou můžeme říct, že směřuje k abstrakci. Sem patří různá zátiší s květy a ovocem na stole, ale i Letenské sady. Pak se malířova pozornost upne k architektuře. Ve výstavní části Monumentální obrazy Prahy můžeme spatřit malbu Katedrály sv.Víta, ale i velké Pohledy na město z Letné a z Ládví, nebo obraz Hutě na Kladně. Miloval kompozice tvořené s monumentalitou a exaltovaností, neboť odrážely taky jeho životní pocit. Malířův životní oblouk se však zlomil jednoho letního odpoledne, kdy byl zaskočen mozkovou mrtvicí. I když se snažil i potom najít sílu pracovat, což dokládají díla z posledních měsíců – v oddílu Závěr života vidíme, že pro sebe našel nový rytmus - rytmus mořského příboje (Moře v Dubrovníku) – deprese a obava z toho, že bude pro svoje drahé pouze přítěží, ho přimějí k rozhodnutí zastřelit se.

I když na výstavě chybí některé Slavíčkovy obrazy, které jsou majetkem Národní galerie (je možné je vidět ve stálé expozici Českého umění 20. století ve Veletržním paláci), je výstava v Městské knihovně příjemným zážitkem pro každého, kdo má rád výtvarné umění, a přímo pohlazením na duši pro toho, kdo z ulic velkoměsta chce uniknout do krajiny harmonie a krásných barev.    

 
   
02.08.2004 - Společnost - autor: Mária Uhrinová

Komentáře:

  1. [6] monikaa [*]

    pokud chcete vymalovat pokoje, malíři pokojů to hravě zvládnou.

    superkarma: 0 13.12.2010, 20:16:02
  2. avatar
    [5] Vivian [*]

    impresionismus se mi moc líbí, mám ráda Renoira a Moneta... na Slavíčka se asi zajdu podívat, toho jsem doteď nějak opomíjela

    superkarma: 0 02.08.2004, 19:05:58
  3. avatar
    [3] Jupíí [*]

    článek a výstava fakt stojí za návštěvu.

    superkarma: 0 02.08.2004, 07:54:07
  4. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    Fajn clanek a obrazy - no

    superkarma: 0 02.08.2004, 01:24:30
  5. avatar
    [1] Lucylle [*]

    superkarma: 0 02.08.2004, 00:04:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme