Píše čtenářka s nickem monkee. Ale tím tuto teorii nijak nezatracuje, naopak. Jí osobně docela pomohla. Když už si našla svůj styl, seznámila se se svým nastávajícím, a ten v tom měl naprosto jasno. Líbí se mu přirozená krása

Pěkný den! Barevná typologie je pomocník pro bezradné. Dlouhá léta jsem zápasila se skutečností, že ač se mi koupený hadřík líbí sebevíc, vypadám v něm, na rozdíl od kámošek, děsně. Pak přišel ten spásný den, kdy se k nám dostavila vizážistka a dotyčné kouzlo barev nám objasnila. Samo, že jsem vyfasovala tu pro mne nejméně přijatelnou variantu a to letní typ. Vyblitá bledule se světlýma očima a tmavými vlasy.

No, aspoň se tím osvětlila mamčina urputná snaha cpát mě v době rozpuku pořád do červeného, takže jsem jí ex post odpustila. Bylo to sice ponejvíce v době, kdy jsem milovala černou, tak si umíte představit to třaskavé ovzduší u nás, když jsem se balila na internát a za sebou slyšela: „V tom černém roláku vypadáš jako smrtka, ten si neber.“ Jako vzorně vychovaná dcerka jsem to žehlila aspoň červenou vestou přes něj.

Dalším problémem byly šminky. Make up značky Dermacol a Maurský krém by na mé hubince působily asi stejně efektně jako hurikán Katrin v Americe nedávno. Světlé odstíny se v té době v drogérkách sehnat nedaly a na tuzex jsem neměla love. Tak nic. Rtěnky se mi pro změnu červené líbily, ale jak jsem v nich vypadala? Slušné pojmenování mě momentálně nenapadá :o)  Pak mi máti půjčila na ozkoušení svoji se slaboučko nahnědlým tónem a ejhle, ona slušela i mně. Ale protože já nemám v životě nic jednoduchého, tahle rtěnka byla příšerně suchá a já rt y potřebovala naopak hydratovat. Myslíte si, že se dal tento odstín sehnat i v mastném provedení? Kdeže děvčátka, jelení lůj a pak šmrncnout tou suchou...  Jaká byla sláva, když do obchodů přišly lesky na rty a po nějaké době dokonce i barevně tónované. To už jsem si dokonce mohla dovolit ten přepych koupit si i druhý „blišček na pyšček“ a nezruinovalo to moji měsíční apanáž. Se stíny jsem taky poněkud experimentovala a do latě mě srovnala právě až vizážistka, když mi dokázala, že k mým očím nejvhodnější budou šedé a když už moc toužím po barvě, tak potom zelené. Sehnala jsem si mořskou zeleň a ty jsem milovala. A kdy byl té pohádce konec? Když js em se seznámila se svým tehdy nastávajícím a ten mi řekl, že se mu líbí přírodní krása. Ale všeho dočasu, o co míň ráda se s lety dívám do zrcadla, o to víc barev zase postupně přidávám, když maluju obličej na ten svůj ksichtík.

Den všemi barvami vymalovaný přeje monkee 

A vsadím se, že to ani nepozná, když se namalujete. Nbeo snad ano?

Co vy a barevná typologie? Zatracujete ji, nebo myslíte, že má něco do sebe? V jaké barvě se cítíte dobře? Máte nějakého favorita? Která barva ve vašem šatníku rozhodně nemá co dělat? Dokážete vysvětlit, proč ji nemáte ráda? Máte k tomu nějaký pádný důvod?

Napište nám na dnešní téma na redakce@zena-in.cz

 

Reklama