Reklama

Dne 11. května se na pultech knihkupectví objeví již třetí kniha autorky Báry Šťastné. Ta si před lety - a vůbec ne kvůli příznačnému příjmení - začala zapisovat na blog svoje cesty ke štěstí, které nadchly tisíce ženy. Ne náhodou. Být šťastná v běhu všedních dní totiž není jen tak... A díky Báře už možná víme, jak na to.

Báru Šťastnou mám opravdu ráda. Její postřehy ze života mě baví a projasňují všední dny, protože se v jejích příbězích často poznávám. Říká se, že nic tak nepotěší jako cizí neštěstí. Ale tak to možná mají hlupáci. Já osobně si myslím, že každou normální ženu potěší, když vidí, že v tom svém plahočení životem není sama. Že není třeba být ve všem nejlepší. Že zkrátka stačí být dobrá tak akorát...

Barbora Šťastná: Dobrá tak akorát

V úvodu knihy výstižně popisuješ situaci kolem otřepané věty „Mějte se ráda taková, jaká jste!“ a vysvětluješ její úskalí, která vlastně vytvářejí různé časopisy, které chrlí rady, jak být štíhlá, správně depilovaná, dobře oblečená... První otázka je tedy na tělo: umíš už těmto věcem vzdorovat a jsi šťastná jim navzdory?
Marcelo, jak víš, tak já jsem v módním časopisu také dlouhá léta pracovala. Což ve mně vypěstovalo jistou zdravou skepsi vůči těmto návodům a ideálům. Vím, že i lidé, kteří tyhle věci píší, obvykle vypadají a žijí docela normálně, nedokonale. I přesto mám časopisy ráda, baví mě nakukovat do nějakého hezkého, stylového, byť neexistujícího světa krásných lidí a snových destinací.

Díky tvé knize vím, že celých 52 % Američanů si prý myslí, že zdravě jíst je těžší než vyplnit daňové přiznání. Zaujalo mě to. Vím, že tě stejně jako mě daňové přiznání „straší“ od února do března a chodíme jej odevzdávat doslova za pět minut dvanáct. A nejsme v tom samy. Naopak, mám pocit, že většina normálních lidí je na tom podobně. A fronty v daný den to potvrzují. Čím si vysvětluješ tuhle záhadu? Nevyděláváme miliony, naše daně jsou vlastně docela úsměvné, přesto nám nadělají tolik starostí? Našla jsi nějaký návod na to, jak tomu čelit? Jak být i v tomto dost dobrá?
Daně, stejně jako „sociálko“, „zdravotko“... pro mě je tenhle problém dost osobní. Moje maminka s tím kdysi zápasila velmi krutě a nepořádek v daních jí nadělal v životě velké komplikace. Takže jsem v tomto směru docela úzkostlivá. Straší mě proto, že mi to připadá jako takový nerovný zápas. Já, normální, normálně nepořádný člověk, si podle svého nejlepšího vědomí a svědomí spočítám svoje příjmy, vyplním to do těch papírů, někam to odevzdám, zaplatím... A nějaký úřad potom posoudí, jestli jsem to udělala správně. A pokud se rozhodne, že ne, může mi způsobit spoustu velkých problémů. To mi připadá trochu děsivé. Na druhou stranu mě to dodnes nepřimělo, abych si najala účetního, haha. Takže zatím mi to prochází.

Barbora Šťastná: Dobrá tak akorát

Podobně to máme i s řidičským uměním. A stejně je na tom většina žen. Není to zvláštní? Dokážeme řídit domácnost, firmy, plníme těžké úkoly a za volantem se nás zmocňuje pocit, že nejsme dost dobré. Jak jsi v sobě vyvolala pocit, že řídíš ráda?
Pouze a jedině dlouhodobým cvikem. Jedny prázdniny chodily moje dcery do školky na kraji Prahy. Neměla jsem dost dovolené, musela jsem do práce. Vozila jsem je každý den ze Žižkova tam a zpátky. Takže jsem každý den projížděla několik dopravně nejnepříjemnějších míst v Praze: křižovatku U Bulhara, magistrálu. Vždycky jsem se hrozně bála všech těch aut okolo, ale postupně jsem se bála míň a míň. Až jsem se bát přestala. A teď mě řízení auta opravdu těší. Je to způsob, jak se soustředit na jednu věc a trochu si vyčistit hlavu. Poslouchám hudbu nebo se jenom dívám do krajiny. Čímž netvrdím, že řídím dobře. Ale docela dobře. Tak akorát! (smích)

A pak je tu samozřejmě důležité kapitola mateřství. Tvá rada zní: Smiřte se s tím, že všechny ostatní matky jsou lepší než vy! Upřímně říkám, že je to na jednu stranu úlevný pocit, ale malý červíček pochybností mi stejně nedá spát. Proč to ostatní zvládají lépe? Proč ne já? Jak ses ty osobně s tímto pocitem vypořádala?
Já to tam tvrdím v nadsázce. Kdybych to měla říct doslovně, znělo by to: „Smiřte se s tím, že vám VŽDYCKY BUDE PŘIPADAT, že všechny ostatní matky jsou lepší než vy.“ Protože ve skutečnosti si myslím, že tímto pocitem trpí velmi mnoho matek. Na druhou stranu mě vždycky znejišťují ženy, které působí dojmem, že vědí, jak to má být, že znají správný recept, že si vědí rady. To jsou právě ty matky-odpůrkyně očkování, bio matky nebo matky, které píšou s dětmi úplně všechny domácí úkoly. Prostě vědí, jak se to dělá „správně“, nebo, přesněji řečeno, tváří se tak. Já žádný recept nemám. Dělám to jak, jak si v tu chvíli myslím, že je to správně. Anebo tak, jak to v tu chvíli zvládnu. Což je někdy líp a někdy hůř. A to asi platí o všem, nejen o mateřství.

Děkujeme za rozhovor a mějme se rády takové, jaké jsme. Však jsme dobré tak akorát ...

  • foto: archiv Báry Šťastné

Přečtěte si také: