Bulvár

Barbora Šámalová: Od malířky zvířat k válečné zpravodajce

 

Je jednou z odvážných českých novinářek, které se vypravily do válkou sužovaného Iráku. Za svou práci v době válečného konfliktu si vysloužila prestižní novinářské ocenění. Nedávno přesídlila jako zahraniční zpravodajka do jednoho z hlavních měst Evropské unie, do Bruselu. Její reportáže můžete vidět ve zpravodajské relaci České televize Události.

 

Jste držitelkou ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2003. Co pro vás toto prestižní novinářské ocenění znamená?

Potěšilo mě. Televizní práce je pomíjivá. Odvádíte maximální výkon, sháníte příběhy, pak je během minuty odvysíláte a je po všem. Druhý den začínáte od nuly. Ocenění snad znamená, že moje práce někoho zaujala.

 

Cenu jste dostala za zpravodajství z války v Iráku. Co vás lákalo na válečném zpravodajství?

Nemůžu říct, že by mě lákalo přímo válečné zpravodajství. Děláte-li zpravodajství ze zahraničí, je dobré být tam, kde se něco děje. Bez ohledu na to, jestli jde o válku, teroristické útoky nebo sociální nepokoje.

 

Když jste dostala nabídku do Iráku odjet, jak dlouho jste se rozmýšlela?

Vlastně to bylo opačně, nápad vzešel z mojí strany. Krytí války v Iráku jsme připravovali dlouhou dobu. Napadlo mě jet do Kuvajtu, kde byla v té době česká protichemická jednotka, a monitorovat situaci tam. Když vypukla válka a otevřely se hranice, vyráželi jsme pak z Kuvajtu s kameramanem Markem Ondříčkem do jižního Iráku.

 

Jak vlastně vznikala taková reportáž do Událostí z válečného konfliktu?

Dost hekticky. Každý den jsme vyráželi v pět hodin ráno autem z Kuvajt City do jihoirácké Basry. Cesta měla asi 120 km, ale museli jsme vyjet před úsvitem, protože to byla jediná doba, kdy bylo na silnicích relativně bezpečněji. V Basře na nás čekal náš irácký průvodce a tlumočník. Ten nám pomáhal pohybovat se mezi Iráčany, odhadnout situaci, když začala být příliš nebezpečná. Každý den jsme hledali lidské příběhy, které by ilustrovaly to, co se tam dělo. Život lidí, kteří léta trpěli pod Saddámovým útlakem, a teď zase museli snášet důsledky války. Ze dne na den padl režim, vypukl chaos, na ulicích se rabovalo. Obyčejní lidé se báli vycházet ven, neměli pitnou vodu, protože se přerušilo zásobování. Humanitární organizace je zpočátku zásobovaly potravinami, což bylo poměrně zbytečné. Nějakou dobu trvalo, než přišly na to, co lidé opravdu potřebují. Jakmile jsme natočili, co jsme potřebovali, jeli jsme dalších 120 km zpátky do Kuvajtu, abychom napsali, ustříhali a poslali do Prahy materiál pro večerní zprávy. Z bezpečnostních důvodů jsme museli být na hranicích před setměním. V jižním Iráku v té době nebylo kde spát, a protože jsme byli vázáni na satelitní spojení s Prahou z Kuvajtu, museli jsme podnikat tu cestu každý den znovu.

 


 

Jaká situace z Iráku Vám zůstane navždy v paměti?

Zřejmě natáčení v budově Saddámovy tajné policie v Basře. Stovky lidí se tam tehdy snažily najít zprávy o svých příbuzných, kteří před lety beze stopy zmizeli, byli zatčeni a pravděpodobně umučeni a popraveni. Kopali v podzemí v domnění, že osvobodí ještě nějaké vězně. Samozřejmě to byla marná naděje.

 

Kromě válečného zpravodajství natáčíte reportáže pro ČT po celém světě. Ve které zemi si naopak ráda odpočinete?

Ráda jezdím do Latinské Ameriky – služebně i soukromě. Tenhle region je mi blízký. Mám ráda tamější klima i mentalitu. Několikrát jsem byla pracovně na Kubě a chtěla bych se tam podívat znovu, ale Kubánci bohužel už několik let nedávají českým novinářům víza.

 

Co vám přijde nejzajímavější na práci novinářky?

Je různorodá. Každý den děláte jiné téma, musíte si nastudovat spoustu věcí. Rozhodně to není nuda.

 

Novinařina, to byl váš dětský sen?

Ne. (smích) Můj dětský sen byl stát se malířkou a jezdit malovat zvířata do Afriky.

 

Jak tedy začala vaše žurnalistická kariéra?

Začínala jsem v zahraniční rubrice redakce zpravodajství ještě během studia na vysoké škole jako elévka. Psala jsem krátké zprávy, střihala materiály zpravodajů a vůbec dělala všechny pomocné úkony.

 

Kdo je v profesním životě vaším vzorem?

Nemůžu říct, že bych měla nějaký profesní vzor. Vážím si každého, kdo dělá svoji práci poctivě a s nasazením.

 

Kde bere žena jako vy čas na lásku, rodinu, koníčky?

Je to těžké, protože trávím většinu času v práci. Můj muž má naštěstí maximální pochopení, protože dělal stejnou práci jako já.

 

Máte nějaké pracovní krédo nebo zásadu, které se za každých okolností držíte?

Snažím se o stoprocentní výsledek. Nemám ráda polovičatou práci.

 

Myslíte, že vás novinařina někdy unaví natolik, že budete hledat úplně jiné zaměstnání?

Nevylučuji to. Práce zahraničního zpravodaje zabírá hodně času. Jednoho dne se musíte rozhodnout mezi rodinou a cestováním po světě. Ale zatím mě moje práce baví, takže o změně neuvažuji.

 

 

Jedenatřicetiletá Barbora Šámalová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V redakci zpravodajství České televize pracuje od roku 1994. V roce 2004 dostala cenu Ferdinanda Peroutky za válečné zpravodajství z Iráku. Několik let moderovala cestovatelský pořad Objektiv. Momentálně působí jako zpravodajka ČT v Bruselu. Je vdaná, ráda cestuje, studuje cizí jazyky a vaří. 

 

 

 

Proč jste si ze všech současných médií vybrala zrovna televizi? Čím Vás okouzlila?

Baví mě pracovat s obrazem a zvuky, využívat výmluvné záběry a psát podle nich scénář, nikoliv obráceně.

 

Jaké jsou vaše profesní cíle?

Od dubna působím jako zpravodajka v Bruselu, takže momentálně si kladu za cíl dělat tuto práci co nejlépe.

 

Co vám v osobním životě udělá největší radost?

K radosti mi stačí poměrně málo. Jsem spokojená, když jsou všichni mí blízcí zdraví a spokojení.

 

Existuje místo, kam byste se v rámci své kariéry nikdy nechtěla dostat?

Z geografického hlediska rozhodně ne. Každá země je zajímavá. Z novinářského pohledu některé více, jiné méně.

 

Kdy vám bylo v pracovním životě nejhůř?

Musím to zaklepat, ale krize v práci se zatím nedostavila. A doufejme, že ani nedostaví…

 

   
24.04.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Hanyna [*]

    Chytrá a hlavně odvážná ženská...

    superkarma: 0 24.04.2006, 16:31:39
  2. avatar
    [3] ještěrka.ehp [*]

    Obdivuji lidi, kteří dělají takovou práci a to dobře a s nasazením

    superkarma: 0 24.04.2006, 12:41:49
  3. avatar
    [2] Amélie [*]

    Tuhle dámu velmi obdivuju

    superkarma: 0 24.04.2006, 12:34:58
  4. avatar
    [1] gerda [*]

    zajímavý rozhovor. Oceňuji, když se nám prostřednictvím rozhovoru přiblíží i někdo jiný, než hvězdy televizních seriálů. Je dobře, když se nám trošičku pootevře zákulisí televizních zpravodajství. Určitě to není práce pro každého.

    superkarma: 0 24.04.2006, 11:03:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme