Milé čtenářky, dnes vám představím svou milou přítelkyni, ženu s velkým Ž – Barboru Ramirez. Mladou paní, která se po střední škole vydala hledat své štěstí za Atlantik, a také je tam našla! Dnes pro náš magazín v rozhovoru poprvé...

KHBJHBHJ

Báro, představ se na začátek nám všem…
Jmenuji se Barbora Ramirez (Plzáková) a je mi 28 let. Narodila jsem se a prožila část svého dětství v Jaroměři. Dalších několik let jsem bydlela v krkonošském městečku Janské Lázně, kde jsem si vypěstovala lásku k přírodě a horám. Po maturitě na střední škole jsem se odstěhovala na pár měsíců do Prahy, a tam jsem okusila 'velký svět'. Během práce v restauraci v centru Prahy mě popadla chuť vycestovat, a tím začal příběh posledních osmi let mého života. Nejvíc času trávím učením a cvičením jógy, což vaše čtenářky již brzy poznají. Pak mnoho času trávím se svým novopečeným manželem, procházkami s naším psem Jasminkou, vzděláváním se nebo cestováním. Jsem ráda ve společnosti přátel, které jsem si našla v San Franciscu, ale nezapomínám ani na ty, kteří žijí doma v Čechách, a udržuji s nimi poměrně častý kontakt.

Zmínila jsi již, že žiješ v San Franciscu… co tě do tohoto města přivedlo?
Poprvé jsem do USA odcestovala v lednu 2006 ve svých devatenácti. Jediná možnost, jak tenkrát zdarma vycestovat, byla přihlásit se do Au-Pair programu. Pamatuji si, že mně ve Student Agency doporučovali, ať vycestuji nejdříve do Anglie a až pak do USA, že to tak holky dělají. Já se ale na místě rozhodla, že pojedu rovnou do USA. Když už, tak už… (smích).

Měla jsi s touto prací již nějaké předešlé zkušenosti?
No, spíše zkušenost s hlídáním dětí. Z angličtiny jsem měla maturitu a myslela jsem si, že to tedy bude hračka. Hned po příletu do New Yorku, kde jsme měli povinné školení pro Au-Pair ze zahraničí, mi došlo, co je to kulturní šok!

BHJVBJH


V jakém smyslu?
Připadala jsem si jako ve filmu. Pamatuji si, že jsem stála na vrcholu Empire State Building, klepala se mi kolena, strašně se mi stýskalo a říkala jsem si: „Kde jsem se to octla a co tu vlastně dělám?“. Než jsem se stačila rozkoukat v NYC, už jsem letěla do SF, kde jsem strávila příštích 18 měsíců jako Au-Pair. Moje (slabá) britská angličtina mi byla na nic a trvalo mi nejméně tři měsíce, než jsem se rozmluvila.

Je americká angličtina od britské opravdu tak vzdálená?
Kalifornský 'slang' je od spisovné britské angličtiny hodně vzdálený. Zpětně si vybavuji, že ten první čtvrtrok byl nejhorší, chtělo se mi domů, připadala jsem si strašně sama a nevěděla jsem, jak to tu vydržím. Pak se ale vše obrátilo… zamilovala jsem se.

Kdy ses tedy vrátila zpět do své rodné země?
Do Česka jsem se vrátila v polovině roku 2007, začala jsem studovat na Metropolitní Univerzitě v Praze, ale to už mě srdce táhlo zase zpět do SF a za mou láskou. A tak jsem se v létě 2008 zase vrátila, tentokrát na vysokoškolské studium (nejdřív City College a pak California Institute of Integral Studies).

GCGCG

Teď na chvíli trošku zevšeobecníme – vnímáš, Báro, nějaké markantní rozdíly mezi Čechy a Američany?
Dříve jsem rozdíly vnímala více. Ted už mi to tak nějak splývá, zvykla jsem si. Co se mi líbí, je to, že Američané jsou velcí optimisté. Nestěžují si, neobviňují druhé ze svých neúspěchů. Jsou zvyklí se o sebe starat sami a brát svůj život odpovědně. Tady ti nikdo nic zadarmo nedá, od zdravotního pojištění po studium, vše si člověk platí sám. Američané si například u jídla nepřejí 'dobrou chuť' a jsou zvyklí jíst za pochodu. Musela jsem manžela naučit, že alespoň jedno jídlo denně si sníme společně u stolu a s prostíráním (smích). V některých věcech jsou velmi moderní a v jiných zase staromódní…

Jako například?
Příkladem může být to, že s manželem máme doma 4 počítače (a to nepočítám smartphony a iPad) – bez technologie ani ránu - a na druhou stranu můj tehdy ještě přítel – psal mému tátovi dopis, kde ho oficiálně žádal o moji ruku. Vypozorovala jsem to i v jiných rodinách. Je v nich zakotvena velká úcta k tradičním hodnotám, ale na druhou stranu touha být co nejvíce moderní.


Hovoříš o svém manželovi, vím, že jste se nedávno vzali. Řekneš nám o vás něco bližšího?
Jistě, bez problému. Brali jsme se v den osmého výročí od počátku našeho vztahu. Dali jsme si načas! Svatba to byla krásná a moc jsme si ji užili. Obřad se konal v Shakespearově zahradě v Golden Gate Parku v SF. Při obřadu jsme si navzájem četli sliby, které jsme jeden druhému napsali - snad ani jedno oko nezůstalo suché (smích) a zasadili malý stromeček jako symbol našeho vztahu. Teď se o ten stromeček s velkou péčí staráme, protože se bojíme, aby nám takzvaně „nechcípnul“! Po obřadu jsme se společně s hosty vydali na výlet po SF autobusem, který byl ve stylu Cable Car (typická SF tramvaj), pak už se večeřelo a slavilo v bio restauraci na pobřeží. Plánování svatby bylo někdy dost stresující, ovšem zvládli jsme to sami, bez obvyklé koordinátorky. Tím, že jsme měli vše do detailu promyšlené, jsme si ten samotný den užili naplno, dokonce bez velkých komplikací. Na líbánky pojedeme v termínu prvního výročí svatby – naším cílem je Hawai!

JVHV

To zní opravdu výborně. Vím, Báro, že jsi moc šťastná! Přesto, je něco/někdo, co ti v SF chybí?
Dříve mi toho chybělo hodně, teď už jsem si ale zvykla. Pamatuji si, že prvních pár let mi hrozně chyběl český chléb. Někdy mě popadne nepřekonatelná chuť na bramboráky! I když si uvařím něco českého, nechutná to stejně jako doma od maminky… Samozřejmě že mi moc chybí má rodina. Velmi často se mě tady lidé ptají, kde mám příbuzné, a pak se diví, když jim odpovím, že jsem tu v USA z naší rodiny jediná. Někdy bych si tak zašla na kafčo s mamčou nebo sestrou. Díky bohu za Skype!

Báro, jaké jsou tvé plány do budoucna?
Před pár dny jsem si splnila jeden ze svých snů a aktivovala Facebookovou stránku BarboraYoga (www.facebook.com/BarboraYoga) a Instagram profil (http://instagram.com/barborayoga), kde sdílím tipy a inspirace z jógy a wellness. Za pár měsíců budou následovat webové stránky, blog, a časem i videa. Také bych ráda jezdila vyučovat na jógové pobyty – zkombinovat cestování s prací, to je můj plán!

Vzkázala bys závěrem něco přes Atlantik našim čtenářkám?
Plňte si sny a jděte si za svým, když to jen trochu jde. Někdy je to dřina a je lehčí nechat se odradit pochybnostmi, ale stojí to za to. Nikdo jiný za vás život nežije a nakonec tu každodenní realitu prožíváte vy sama. Tak proč si tuto realitu nepřizpůsobovat, aby vás bavila, naplňovala a umožňovala vám být takovou, jakou opravdu jste!

BJHVJHV

Báro, děkuji ti za rozhovor!

A vy, milé čtenářky, se můžete v brzké době těšit na další povídání s touto sympatickou mladou paní, která vás zavede do tajů svého velikého koně – jógy…

Reklama