Největší a nejhlubší cit je bezesporu mezi matkou a dětmi, bez ohledu na to, jestli nám jsou čtyři roky, nebo třicet let, tedy až na některé výjimky. Právě naše máma je často onou vrbou, které se svěřujeme s našimi bolístkami a které ve všem důvěřujeme... jenže někdy se tento vztah může zdát okolí trochu zvláštní!

žena

Přesně takto to má devětadvacetiletá Bára, které je vděčná za svůj vztah s maminkou a říká jí naprosto vše a otevřeně. Jenže její kamarádky často kroutí hlavou a ptají se jí, jestli už to není trochu divné. „Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jestli je můj vztah s mámou „jiný“… Ano, říkáme si vše a nazýváme věci pravými jmény, ale jsem za to moc ráda,“ říká Barča. „Máma byla i první, kdo věděl, že jsem přišla o panenství, s kým si právě teď užívám, jakou má dotyčný výbavičku nebo jestli to v posteli umí. Nedávno jsme byly s mámou na koupališti, kam dorazily i mé kamarádky. Začaly jsme řešit jednoho dotyčného, máma se zeptala před holkama, kdo to je, a já jí řekla, že ten, se kterým jsem naposled spala. Řekla jsem to trochu vulgárněji, ale my si prostě takhle s mámou povídáme.“  

První polovinu života nám znepříjemňují rodiče, druhou děti.
Neznámý autor

A není to poprvé, co si Bára od kamarádek vyslechla, jestli jí přijde normální se takto s mámou bavit, ale ona na tom nic zvláštního nevidí. „Někdo má se svou mámou nepřátelský vztah, nemůže ji vystát, a já jsem pravý opak. Mámu miluju a jsem šťastná, že to takto máme nastavené,“ dodává. Otázkou však zůstává, proč jiný soudí Báru za přístup, který si s matkou vybudovala? Oběma to tak vyhovuje, tak proč ne? Nebo si myslíte, že by měla být role matka vs. dcera jiná, méně přátelská?

Jaký vztah máte se svojí matkou vy?

Čtěte také:

Reklama