Kdo by ji neznal, Barbora Špotáková je jednou z našich nejlepších atletek. Držitelka nejednoho rekordu v hodu oštěpem nedávno změnila trenéra. Jaký to má vliv na její soukromý život? A jaká vlastně je Bára po té normální lidské stránce?

Člověk má tendenci zbožšťovat si úspěšné lidi, zvlášť podobné sportovní ikony, jakou Bára bezesporu je. Musím ale říct, že na mě tahle devětadvacetiletá rodačka z Jablonce nad Nisou působila maximálně uvolněně...

VIZITKA

  • Jméno: Barbora Špotáková
  • Datum narození: 30. června 1981
  • Znamení: rak
  • Oblíbená barva: růžová
  • Oblíbená osobnost: Zdeněk Svěrák
  • Vysněný vůz: Porsche

baraJak vypadá typický den vrcholové sportovkyně?
Nejde to říct docela jednoznačně, ale nejvíc času strávím v přípravném období, takže to je takové nejtypičtější. Ráno vstanu v 7.15, jdu na snídani, která se většinou skládá z nějakého pečiva (třeba šunka, sýr, nebo někdy i vajíčka, ty mám ráda). Potom si jdu ještě lehnout, aby mi před tréninkem vytrávilo, někdy si třeba něco přečtu. Pak je trénink, který je rozdělený na dvě části, dopolední a odpolední. Večer si jdu třeba někam sednout s kamarády na pivo.

A kdybych se neptal na tu přípravnou část, ale na normální život, tak ten trávíte jak?
Většinou vstávám s přítelem, anebo - on je hasič - když má jednou za tři dny noční, tak za mnou naopak přijede. Nejraději bych vstávala později, ale většinou vstávám v osm ráno. Každý den mám jiný, rozmanitý, ale chci, aby v každém byla nějaká aktivita. Aspoň jít si zabruslit, nebo když prší, tak hrajeme třeba bowling.

Co jiného vás baví kromě sportu, co si užíváte... nevím, třeba divadlo...?
To jste se trefil, divadlo máme rádi, užíváme si ho. Ale najít na něj čas, na kterém se sejdeme, je trochu náročnější. Tak pětkrát do roka ale do divadla jdeme. Je pro mě oblíbenější než kino, které mi přijde příliš konzumní. Divadlo je mnohem osobnější, můžete mít oční kontakt s hercem, prožívat jedinečné okamžiky... každé představení je úplně jiné, můžete na něj jít dvakrát a pokaždé budete mít nový zážitek.
Ráda si přečtu knížku, a hlavně si ráda nakupuji knížky - pak je třeba ani nepřečtu, nejsem zas tak velký čtenář, ale knížky mám moc ráda. Vůbec nemůžu jít do knihkupectví, abych nějakou nepřinesla.

To je zajímavé, podle čeho si knížky vybíráte?
To je různé. Teď naposledy jsem si koupila Špačkovu knížku o etiketě, protože se stále dohadujeme, jak mají být které věci správně. Tak jsem si v ní hned početla, je to napsané velice zábavnou formou. Pak třeba, když jedu do nějakého nového města, naposledy to bylo do Barcelony, koupím si vždycky nějaký cestopis. A také podle autorů - například jsem si koupila autobiografii Ivana Klímy, ještě jsem se do ní ale nepustila.

Když mluvíte o nových městech, před chvílí jsem byl svědkem, jak jste bravurně poskytla rozhovor v angličtině, jak dlouho vám trvá, než se naučíte nový jazyk?
Na tohle mám docela talent po rodičích. Oba měli slušné lingvistické schopnosti a já je zdědila. Ne že bych uměla hned všechno, ale domluvím se rychle. Teď jedeme do Maďarska, tak už jsem schopná si maďarsky něco objednat. Mám tu výhodu, že když se někdo baví cizí řečí, tak jim docela rozumím, i když je to výhoda v nevýhodě, protože pak nějak náhodou zareaguji a všichni si najednou myslí, že mluvím plynně jejich jazykem a vychrlí na mě spoustu věcí, kterým už třeba nerozumím...

Vaříte?
Ráda. Hlavně ráda peču maso, třeba jehněčí.

Když chcete udělat přítelovi radost, jak to uděláte?
Tak třeba zrovna nějakým tím masíčkem. Ale nejradši je, když se celý den nemračím.

A když chce udělat radost on vám?
Když mi zajde koupit snídani...

...a donese ji do postele?
To ne, jen když dojde třeba pro čerstvé pečivo, to mě vždycky potěší.

Měnila jste nedávno trenéra. Trenér, to je pro vrcholového sportovce tak trochu člen rodiny, jak moc se tahle změna odrazí na váš soukromý život?
Doufám, že moc ne. Budu ráda, když se mnou bude moct Lukáš, můj přítel, dál jezdit na soustředění.

Co byste popřála čtenářkám Ženy-in?
Aby se moc nebraly vážně, to je vždycky špatně. Užívejte si života a moc se nemračte!

Reklama