Bulvár

Bára Seidlová: "Neodděluji práci od soukromí."


Bára Seidlová byla hostem pořadu Vodopád Tomáše Hanáka. V šestnácti si zahrála princeznu Zubejdu ve filmu režiséra Karla Smyczka. Jaká je dnes, když jí je 24 let a má za sebou několik filmových i divadelních rolí?

 

Jaké bylo natáčení Vodopádu?

Bezvadný. I díky tomu, že se s Tomášem trochu známe. Potkali jsme se při natáčení seriálu Místo nahoře. Nevstupovala jsem tedy mezi lidi, kteří by mi byli zcela cizí. Věděla jsem, na jaké bázi s Tomášem můžeme ve Vodopádu komunikovat. Ale musím se přiznat, že takový typ pořadu nemám příliš ráda.

 

Z jakého důvodu?

Byla jsem hostem v pořadu Banánové rybičky a v talk show Jana Krause Uvolněte se, prosím. A pak jsem uznala, že to asi není to pravé pro mě. Než se totiž „vymáčknu", docela dost dlouho to trvá a často to postrádá i pointu. I z toho důvodu jsem potom několik nabídek na účinkování v jiných pořadech odmítla a trochu alibisticky si to odůvodnila tím, že to nezvládnu. Nakonec jsem si ale řekla, že se tomu musím postavit. A proto jsem nabídku účinkování ve Vodopádu přijala.

 

Jsi v soukromí bavička?

Ne. A z toho nejspíš pramení i moje rozpaky, když dostanu podobnou příležitost. Já ani sama od sebe neočekávám, že bych měla být zábavná a extrovertní jen proto, že jsem herečka. Často se stává, že když mám dostatečné vypětí na jevišti, tak potom už nezbývá příliš energie v soukromém životě. Na jevišti do toho dám ale všechno. Jsem prostředníkem pro nějakou energii, která mnou k divákům prochází. To je to, co mě naplňuje, a pak už se nepotřebuji předvádět v soukromí.

 

V jaké divadelní hře tě máme možnost potkat?

V brněnském Divadle Bolka Polívky hrajeme s naším asketickým divadlem MALÉhry hru Nebe?, na kterou můžu všechny s čistým svědomím a velmi ráda pozvat. Pojednává o třech ženách, které se ocitnou v prostoru, ve kterém se člověk objeví po smrti. Všechny tři spojuje stejná věc - spáchaly sebevraždu. Vystupují zde tři rozdílné typy: kadeřnice, herečka, učitelka a jde o konfrontaci různých přístupů ke světu.

 

Zahraješ si v divadle raději klasiku, nebo něco nového?

Hrála jsem v divadle už mnoho klasických rolí. Teď si užívám, že si můžu svým způsobem vytvořit vlastní postavu a přispět jí. Svoboda, která spočívá v tom, že vás ve hraní téměř nic nesvazuje, je úžasná.

 

Pokud by sis měla vybrat mezi filmem a divadlem?

Podle mě se to nedá srovnávat. Ale kdybych si měla vybrat, určitě jsem pro divadlo. To je totiž pro mě prostředkem, kterým se můžu vyjádřit a postavit se za určitou věc. Dělám jej s lidmi, se kterými sdílím názor a jdeme za stejným cílem. U filmu funguji jen jako herečka a loutka. Také mě to baví, ale je to jiný typ práce. Ve filmu vyhovuji pouze určitým představám a vizím někoho jiného. S filmem také mohu souznít, ale nestává se to tak často jako v divadle.

 

Jaký je to pocit, když v šestnácti letech natočíš první film?

Přišla jsem z malého moravského města a z počáteční touhy stát se baletkou jsem se dostala až na konzervatoř. Měla jsem pocit, že každý, kdo na takovou školu přijde, má ihned možnost natáčet. A proto mi účinkování v pohádce Lotrando a Zubejda a spolu s tím spojené rozhovory přišly automatické. Když dělám rozhovory teď, připadám si trochu trapně a nevím, zda mám lidem vůbec co říct.

 

Co se stalo?

Tehdy jsem vnímala jen to pozlátko a bylo pro mě důležité vidět rozhovor se mnou v novinách. Když jsem se začala herectví věnovat víc, poznala jsem, že rozhovory nejsou to nejdůležitější. Divadlo dělám, protože mě baví, a ne proto, aby se o mně psalo. To s mojí prací nemá nic společného.

 

Je něco, co jsi díky pohádce získala?

Dostala jsem lepší filmové i divadelní nabídky. Navíc natáčení Lotranda a Zubejdy byl takový zážitek, že to pro mě bylo impulsem věnovat se v životě herectví naplno. Na začátku své kariéry jsem se totiž setkala s tím nejlepším štábem. Dodnes si toho moc vážím. Ale je to i trochu na obtíž. Poznala jsem výjimečnou situaci a od té doby jsem se s ní už nesetkala. Začala jsem spíš poznávat, že lze přistupovat k této práci i bez radosti.

 

Nezařazují tě od té doby filmaři do rolí naivních dívek?

Barbora Seidlová (24)
Povolání: filmová a divadelní herečka
Filmy: např. Lotrando a Zubejda (1997), Snowborďáci (2004), Bolero (2004)
Seriály: Místo nahoře (2003), Místo v životě (2005)
Hraje: v Divadle Bolka Polívky ve hře Nebe?

Možná trochu ano, vzhledem k mému typu. Ale princeznu jsem hrála opravdu jen jednou. V absolventském představení na DAMU jsem například měla možnost zahrát si roli štětky, a to vůbec nebylo žádné něžné děvčátko. Role se docela prostřídaly, a proto nemám pocit, že by mě film Lotrando a Zubejda přidělil do nějaké škatulky.

 

A co film Snowborďáci? Seděl ti?

Do filmu jsem šla s nadšením. Ale kdybych nabídku na Snowborďáky dostala dnes, už bych ji nejspíš nepřijala. Byla to velká zkušenost, díky které jsem si uvědomila, že bych se chtěla vyjadřovat jiným způsobem. Jsem ale za ten film ráda. Na základě takových rolích se totiž člověk časem vyprofiluje.

 

Musela ses kvůli roli někdy něčeho vzdát?

Nezdá se mi. Když chcete něco dělat, tak tomu dost často musíte i něco věnovat. Pokud se to týká toho, že máte potom méně času na soukromí, je to věc, kterou si musíte dopředu plně uvědomit, než do toho půjdete.

 

Dá se herectvím v Čechách uživit?

Je to složité, pokud herec chce například hrát jen v divadle, které ho vyjadřuje a nevěnovat se žádným komerčním projektům. Já jsem se třeba rozhodla natočit reklamu, abych se potom mohla věnovat více divadlu. Záleží na každém, zda bude trochu strádat na materiální bázi, anebo bude kmitat mezi tisíci věcmi.

 

Přijala bys hereckou nabídku ze zahraničí?

Nejspíš ano. Pokud bych ale takovou nabídku dostala, musela bych v té zemi chvíli žít, abych pochopila tamní smysl humoru. Občas hrajeme s divadlem v Itálii a tam jsem pochopila, že každý národ reaguje na něco zcela jiného. Musela bych proto nejdříve poznat mentalitu lidí. Nejde totiž jen o to, naučit se cizí řeč.

 

Kde jsi doma?

Narodila jsem se v Mikulově, ale teď bydlím v Praze i v Brně. Neustále přejíždím. Nemám ale pocit, že bych odněkud odešla a měla bych se někam vracet. Jsem tady i tam. Je však pravda, že z hlediska divadla je mi příjemnější hrát na Moravě. Takže asi určitý patriotismus ve mně je.

 

Máš jako Moravačka ráda víno?

Moc. Miluji Ryzlink rýnský, 1999. To je jedno z mých nejoblíbenějších vín. Pak mám také velmi ráda plná italská červená vína, např. Barolo. Než bych ale vyjmenovala všechna vína, která jsou mými oblíbenými, to bychom tu byly ještě dlouho.

 

Kde si nejraději dáš sklenku vína?

Nejraději si láhev vína otevřu s přáteli, třeba s kolegy z divadla. Je mi s nimi dobře a neodděluji práci od soukromí. Je to navíc mnohem příjemnější než v restauraci.

   
20.01.2006 - Kultura - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. [8] r1911 [*]

    Bára se mi líbí, je příjemná a dobře hraje. Ale nikde jsem ji zatím nepotkala.

    superkarma: 0 20.01.2006, 15:54:47
  2. avatar
    [6] Janulina [*]

    Jednou jsem ji viděla v Brně ve městě a je fakt moc sympatická. Líbi se mi, že si na nic nehraje a je skromná.

    superkarma: 0 20.01.2006, 11:57:46
  3. avatar
    [4] Janinas [*]

    Bára jako herečka se mi moc líbí. Nejvíce asi v seriálu Místo nahoře. V únoru by Nova měla vysílat pokračování a já se už moc těším.

    superkarma: 0 20.01.2006, 10:55:49
  4. avatar
    [3] Žábina [*]

    gavi: taky je mi sympatická

    superkarma: 0 20.01.2006, 10:45:05
  5. avatar
    [2] gavi [*]

    Shodou okolností jsem potkala Báru ted v sobotu na benzínce za Humpolcem je to moc pěkná a podle mně i talentovaná ...držím pěsti at má nabídky na krásné role a hodně štěstí i v soukromém životě

    superkarma: 0 20.01.2006, 10:12:48
  6. avatar
    [1] Aja [*]

    Zase...?

    superkarma: 0 20.01.2006, 09:41:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme