Ahoj redakce, čerti už u nás několik let nechodí.
Ale moji nejlepší čerti, co přišli, mi zůstanou asi v paměti dlouho. Bylo to v době, kdy už jsem na čerty nevěřila, ale přesto to bylo fajn. Jednou takhle na můj svátek - 5. prosince, přišla parta čertů. Jen čertů - žádný Mikuláš, žádný anděl. Ani jsem nevěděla jak, ale asi šikovností čertů jsem poměrně rychle skončila v pytli. Vůbec jsem neměla ponětí, kdo ti čertíci jsou. Mluvil jen jeden. Ostatní ani slovo. A když mě v pytli uvěznili, vzali všichni metly a spustili své dlouhé přání v rytmu rákosky. Celou dobu mi vrtalo hlavou, kdože ti čertíci jsou. Krásně mi popřáli a pak vysvobodili z pytle. Bránili se, aby prozradili svou identitu. Ale pod pohrůžkou, že štamprle nebude, se nakonec přiznali. Všechno to byli moji kamarádi, kteří mi přišli neobvykle popřát k svátku, a jediný, který mluvil, toho jsem dlouho neviděla, a tak ho ani nepoznala po hlase.
Bylo to od nich moc milé.
Milá ženo-in,
koukám, že jste se v tom inkognitu shlédla. :-)
To bylo opravdu netradiční blahopřání. Jen je škoda, že když se vám tak líbilo, že bylo jen jednou.
Svátek máte přece každý rok, ne?


Reklama