Čtenářka v.poho pečlivě čte, co je na obalech napsáno, a děkuje za dobrý zrak. Vyhýbá s potravinám, u kterých není jasný původ. Děkuji v.poho za Váš příspěvek.

Stojím v Tescu u regálu a očima přímo hypnotizuji cenovku.
Cedule MÁSLO za  21,90 svítí do dálky.
No, kdo by po něm nechňapnul? Však za tuhle cenu už člověk pomalu nekoupí ani 4 vajíčka. A to mají dokonce ze 2 druhů na výběr. Srdíčko se mi tetelí a šup, sáhnu po tom prvním.

Zaostřím zrak a nacházím výrobce. Nějaká česká mlékárna, radostně pokývnu hlavou a už už je máslo v košíku. Zkušený český zákazník se ale nedá tak lehce ošálit. Vybaven lupou a trpělivostí rychle přeběhne velká i malá písmenka a za chvíli už ví, kde je jádro pudla. Aha, protáhnu smutně obličej, nojo, tady je zakopaný pes. Doba trvanlivostí končí pozítří.

Cožpak, jedno máslo klidně vzít můžu, je víkend, pravděpodobně se sní, přesto sáhnu i po druhém výrobku. Co když vydrží déle?

No, vydrží, copak o to. Doba trvanlivosti je maximální.

Jenže tu zase nějak chybí výrobce. Na výrobky s označením „BALENO V EU“ a nakonec  i „BALENO V ČR“ jsem tak nějak alergická. Nevadí mi až zas tolik, když koupím něco zahraničního, vadí mi ale, když mi to má být utajeno. Vadí mi, když si nemůžu říct, že něco vyrobili tam a tam a v té a té továrně či to vyrostlo na té a té chmelnici. Co to je jako za informaci, že někde vzali balící papír a výrobek do něj šoupli? Koho to vlastně zajímá?

Jako zákazníka mě to uráží a tak věci, které nejsou nikde vyrobeny, ale jen někde zabaleny, prostě a vážně nekupuji.

Zas až tolik neřeším, jestli byl výrobek vypěstován nebo vyroben tady v ČR nebo v Holandsku, Africe či v Rakousku. Důležitější je pro mě jeho složení a jak chutná.

Prostě když chci rajčata, tak chci, aby voněla a chutnala po rajčatech, což je v obchodě takřka nemožné, taková má jen maminka na zahrádce, takže ač nerada, přiznávám, že u rajčat občas slevím. Když chci, aby bylo na talíři něco červeného, i když bez barvy, bez chuti a zápachu, tak je někdy koupím. Jiná totiž v obchodě nejsou.

Když chci něco z masa, tak chci, aby tam bylo maso a ne kližky, kůže, rozdrcené kosti nebo sója.

No a když chci jahody, tak ani do obchodu nelezu. Jahody z obchodu se nedají jíst, ať jsou odkudkoli. Takže když chci jahody, sleduji koncem května a v červnu webové stránky těch několika zemědělců v okolí, kteří pěstují jahody na samosběr a děláme na ně nájezdy. Čerstvě utržená jahoda je stejně nejlepší a čerstvě zamražená do krabičky jakbysmet. Jenom člověk nesmí moc koukat na ty energie a následně na fakturu od ČEZ.
:-(
Dobrá jahoda v zimě se sakramentsky prodraží. 

No a to je k tématu asi tak všechno. Snad už jen podotknu, že jsem přírodě vážně vděčná, že mi nadělila ostrý zrak a nemusím v každém obchodě tahat brýle, popř. lupu. To můj přítel je na tom podstatně hůř. Každou chvíli mi v obchodě strká před oči nějaký vybraný výrobek a říká, že jsem jeho „brýle“.

A co teprve chudáci důchodci. Tam už obvykle nevidí oba.
Mám oprávněný strach, že se nám to taky blíží.

v.poho
Text nebyl redakčně upraven


Kupujete raději české, nebo zahraniční potraviny?

  • Řešíte, zda je produkt dovezen z velké dálky, nebo zda je domácí?
  • Přijde vám normální jíst v zimě čerstvá rajčata, okurky a maliny a jahody?
  • Dáváte přednost sezónním potravinám, nebo nakupujete v supermarketech?
  • Když máte na výběr mezi cizím levnějším a českým dražší, čemu dáte přednost?
  • Rozhoduje o vašem nákupu kvalita a chuť, nebo cena?
  • Chápete tvorbu ceny potravin a souhlasíte s dotacemi do zemědělství?
  • Vadí vám česká „nesoběstačnost“ v produkci základních potravin?
  • Napadá vás k tomuhle tématu něco dalšího?

Pak mi to pošlete do redakčního mailu

redakce@zena-in.cz

a já jednu z vás odměním naloženým lanýžem. Protože právě on je potravinou, o které se dá říct, že je sem dovážena z ciziny, ačkoliv se dá nalézt i v našich lesích, ale nesmíme ho trhat, takže jinak než z dovozu se nedá sehnat. A jsem přesvědčen, že většina z nás o něm slyšela, ale v ruce ho nikdy nedržela a nikdy s ním nevařila…

Reklama