Ahoj všem ženám-in a redakci!

Tento trapas se mi stal na základní škole asi v sedmé třídě.

Ještě ani nezazvonil budík a já už byla dávno vzhůru a trůnila na záchodě. Přepadly mě menší střevní potíže. Po hodinovém neustálém chození se zdálo, že už je to všechno :-).

Bezpečně jsem došla do školy a vypadalo to, že je vše v pohodě. Zrada přišla až na hodině tělocviku, když jsme běhali 60m na čas. Čekala jsem, až na mě přijde řada a začínala jsem se cítit divně....

Pak jsem se se soupeřkou postavila do bloků, spolužačka nám to odstartovala a já, jak jsem se odrazila, tak jsem si pořádně stříkla do kalhotek. Řeknu vám, běžět s tím nebyl zrovna příjemný pocit a o tom, jak jsem se styděla, snad radši nemluvit!

Ani jsem nedoběhla první, protože jsem se bála ještě větší "nehody". Nicméně jak jsem prosvištěla cílem, tak se za mnou ostatní spolužáci zvláštně podívali. I učitelka zavětřila a hodila po mně pátravý pohled. Snažila jsem se držet stranou, aby už nikdo nic necítil, ale pak ke mně přišla kamarádka a " Ježiš, ty ses snad posr..." Nemusím snad ani psát, že za chvíli to věděli všichni. A přezdívka Posránek se mě nějakou dobu držela.

Zdenicka1983


Milá Zdeničko1983,

tak málo voňavou nepříjemnost by s klidem a nadhledem zvládl asi jen James Bond. Ale musím uznat: byla jste hrdina! Nevyhrála jste, ale závod jste nevzdala a to už je tedy něco!:)

Reklama