.

Bakšiš a smlouvání – naše noční můra

Cestování

Bakšiš a smlouvání – naše noční můra

Ještě před samotnou cestou do Egypta jsme s Katchabinkou důkladně studovaly místní zvyky. To abychom byly připravené, vyzbrojené, uměly se správně zachovat a neudělaly své vlasti ostudu.

 

Jako první „problém“ jsme zaznamenaly bakšiš. Dočetly jsme se, že lidé v Egyptě jsou zvyklí za malé úsluhy obdržet nějaký ten drobný peníz. Asi na tom není nic až tak nepochopitelného, jen jsme s Kačkou netušily, v jaké výši má ten drobný peníz být a jakým způsobem se – ohledně výše bakšiše – rozlišují jednotlivé služby.

 

Po příjezdu na hotel jsme si každá vyměnila 100 dolarů za egyptské libry. Obdržely jsme padesátilibrovky, několik deseti a pár pětilibrových bankovek.

Ochotný hotelový nosič se hbitě chopil našich kufrů a vedl nás do našeho pokoje. Tušily jsme, že nastane první „inzultace“ – totiž předání bakšišného. Usměvavý Egypťánek položil zavazadla na zem a čekal. Jelikož jsme drobnější peníze neměly, sáhla jsem do šrajtofle, vytáhla pětilibrovku a s úsměvem ji, za nás obě, předala tomu dobrákovi. Dobrák byl evidentně velmi potěšený touto závratnou výší spropitného a radostně odkvačil.

Já jsem přepočítala všechny finance a s hrůzou zjistila, že pokud budeme takto blahosklonně rozmazlovat personál, nezbude nám ani na kafe. Po vzájemně podporované bojové náladě, kdy jsme jedna přes druhou hrdinně vykřikovaly, že jim teda nebudeme dávat nic, že nám taky nikdo nic jen tak nedá..., jsme se nakonec pokorně rozhodly, že se pokusíme někde rozměnit na drobnější peníze.

A vyvstal další problém. To ale budeme muset někam do obchodu. A tady se v obchodech smlouvá!

Musím říct, že z handrkování s prodavačem jsem měla ještě větší hrůzu než z předávání spropitného.

 

Problém bakšiš jsme tedy odložily na neurčito a šly se radši vyvalit na pláž.

Tam bylo – jak jste se mohli dočíst minule – mé chodidlo úspěšně „zmrzačeno“ mořským ježkem. Píši to sem znovu, protože pro následující vývoj událostí to má poměrně podstatný význam.

 

Druhý den ráno jsme šly na snídani. Noha bolela jako čert, slunko pálilo a má nálada byla vzhledem k okolnostem na bodu mrazu.

Když jsme popíjely dopolední kávičku, osmělily jsme se a zeptaly se místního číšníka, zda neví, co by se dalo dělat s tím mým zatraceným chodidlem.

To, co následovalo potom, zcela přehodnotilo můj dosavadní vztah a přehnaně ostražitý přístup k mužům v Egyptě.

 

Ukázala jsem Hosamovi – jak se nám číšník představil – svou bolavou nožku.

„Ajajajajajajaj, óóójojojoj....,“ soucitně vyřkl diagnózu a nám bylo jasné, že i beze slov pochopil, o co jde. Obdařil mne starostlivým pohledem, pohladil po rameni a odkvačil. Za chvilku byl zpátky s miskou teplého oleje a jemnými papírovými ubrousky.

Přikládal mi je na nohu, opravdu jemně, přejemně a já jsem si moc přála, aby to trvalo co nejdéle. Tak moc to bylo příjemné. Slastně jsem pohlédla na Katchabinku, která sledovala Hosama a mé chodidlo pohledem téměř závistivým, a bylo mi jasné, že je jí líto, že to není ona, kdo potřebuje péči něžného zachránce. :o))

Když Hosam vykonal své dílo, vzpomněla jsem si na dobré rady o bakšišném a dala mu nejmenší bankovku, kterou jsem měla. Desetilibrovku. Chvíli to vypadalo, že jsem ho uvedla do nepříjemných rozpaků, asi to bylo opravdu moc. Ale úsměv a poděkování z mé strany zaplašily jeho pochyby a Hosam spokojeně odcházel.

A od té chvíle byl náš. Staral se o nás opravdu vzorně, starostlivě a pečlivě po celou dobu našeho pobytu. V některém z příštích vyprávění o něm zcela jistě ještě uslyšíte.

 

O bakšišném nás ještě ten samý den poučila delegátka od CK Fischer. Dozvěděly jsme se, že vše, co někomu z hotelového personálu dáme, odevzdávají vždy večer na jednu hromadu, ze které se pak všichni spravedlivě dělí. Pro uklízeče pokojů prý stačí položit na postel jednu desetilibrovku, a tím máme zaručeno, že nám budou poctivě po celý týden uklízet a dokonce vytvářet z ručníků zvířátka. No, nevím, desetilibrovku jsme položily, přihodily pár bonbónků, ale zvířátek jsme se stejně nedočkaly. :o))

Ohledně výše bakšišného – záleží na každém, kolik je ochoten obsluze dát. Je možné třeba každý večer nechat pár drobných, a zrovna tak dát větší obnos najednou, a tím pádem mít „na pár dní pokoj“.

 

Večer druhého dne jsme se s Kačkou odhodlaly a vyšly si do města. Olej vykonal na chodidle zázraky a mohla jsem chodit úplně v pohodě. Statečně jsme tedy vyšly vstříc všem smlouvajícím obchodníkům.

 

Již cesta do centra Hurghady byla zajímavá. Po několika minutách jsme si totiž uvědomily, že auta, která zde jezdí, bez výjimky troubí. Každých pět až deset vteřin se ozvalo krátké „tut“.

Nechápaly jsme proč, a tak jsem chvíli pozorovaly šrumec. A brzy jsme na to přišly. „Tut“ je pozdrav protijedoucímu vozidlu, když řidič spatří na chodníku někoho známého, rovněž se ozve ono „tut“, lidem na chodníku bylo oznámeno: pozor, jedu ...“tut“ ... a když se v okolí nenacházel žádný objekt, kvůli kterému by si řidič mohl zatroubit, zmáčkl prostě krátce klakson – jen tak, z radosti, že jede. "Tut".

 

Dodnes, když večer zavřu oči a snažím si vybavit večerní zvukovou kulisu Hurghady, slyším v hlavě svolávání k modlitbám, které se line ze všech stran „áááááámmmmmmmaaaaaaammmmm....“ vydatně prokládané jedinečným „tut“.

 

Přesně za takového hudebního doprovodu jsme došly až do centra města. V okamžiku, kdy jsme překročily nějakou pomyslnou hranici, oddělující předměstí od srdce městečka, staly jsme se kořistí všech hurghadských prodejců.

„Ty Czech? Ahoj, jak se máš?“

„Moje lásko, pojď sem...“

„Chceš koupit? Ahoj, jak se máš?“

 

Nevěřícně jsme zíraly. Mladí, starší i ti nejstarší, moderně oblečení, či v tradičním arabském obleku, všichni na nás volali. „Ahoj, jak se máš? I Like Czech.“

Zastupovali nám cestu, ve snaze nalákat nás do svých obchůdků. Se stupidním úsměvem jsme jim pokyvovaly na pozdrav a snažily se co nejrychleji minout jejich krámečky. Přece jenom jsme na nějaké smlouvání ještě nebyly psychicky připraveny.

Jenže nápor těch prodeje chtivých nadšenců byl opravdu velký a stále se stupňoval. Sešly jsme tedy z chodníku, abychom se jim alespoň trochu vzdálily a statečně jsme pokračovaly po silnici.

 

Procházely jsme zrovna kolem obchodu se suvenýry, před kterým stál postarší snědý muž v turbanu a „dlouhé košili“.

„Ahoj, jak se máš?“ V širokém úsměvu nám ukázal své prořídlé zuby.

„Ahoj, dobře,“ odpověděly jsme a kvačily dál.

 

Slyyy paneky silnisííííí, silnisíííí, silnisííííí, pooookali je mysivsíííííí, mysivsííííí da....“

Česká národní píseň v podání muže, který se s námi právě snažil navázat kontakt, zněla celou ulicí. Bylo to milé, vtipné a překvapující. Trhovec měl poctivě nadrnčené všechny sloky. Dokud jsme mu nezmizely z dohledu, stále jsme ho slyšely:

„Kááááá panekyy kááá detééééé, káá detéééé, káám detéééé, kéééééra moje buuudeteeee...“

 

A my jsme tedy šly tou silnicí hlouběji do centra. A stále jsme se ještě nezastavily ani u jednoho obchodu... Vidina smlouvání byla jako černá můra.

 

A pak jsme ho spatřily! Obchůdek jako vymalovaný, plný krásných suvenýrů, nástěnných maleb, soch a obrázků. A před ním žádný vyvolávač, žádný zuřivě se snažící obchodník, který netouží po ničem jiném, než lapit nás do svých tenat. Vešly jsme dovnitř a zažily další překvapení...

 

A jaké, to vám prozradím zase příště. :o)))

   
09.06.2004 - Zahraničí - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. avatar
    [30] elfos [*]

    :-))

    superkarma: 0 09.08.2004, 09:21:44
  2. avatar
    [29] amidala [*]

    petra: natáhl je a bylo to já když si kupovala stříbrnýho skaraba,tak když jsem mu řekla,že mu dám půlku toho co chtěl lehl si hrůzou na zem...ale pak čile vstal a už ho balil,stejně asi dost vydělal

    superkarma: 0 10.06.2004, 13:41:03
  3. avatar
    [28] amidala [*]

    Bakšiš jsme platili v hotelu taky na začátku delegátce,zvířátka byla každý den.Horší je,že chtějí bakšiš všude za všechno,vlezou do záběru a chtějí bakšiš atd...Mám zážitek z noční cesty z Káhiry,kde můj syn zakopl na parkovišti autobusu o drát a udělal vlastně salto vzduchem,odřel si obličej a rozbil pusu o rovnátka,já to viděla z kavárny kde jsem seděla,rvala jsem ho před sebou a hystericky řvala ať mi pomohou,vzali ho na pánský záchod a umyli mu obličej balenou vodou dali mu na to buničinu...ani jeden z nich nenatáhl ruku...Horší bylo vidět hladové děti v Káhiře co se hltavě cpaly našimi obědy z hotelu,skoro jsem plakala...

    superkarma: 0 10.06.2004, 13:38:34
  4. avatar
    [26] k@tchabinka [*]

    daisy.. no a to este nevis, ze zadny pokrac. nebude:)))

    superkarma: 0 09.06.2004, 18:10:12
  5. avatar
    [25] *daisy* [*]

    Meryl, to je normalne na ranu Skoncis v nejzajimavejsim

    superkarma: 0 09.06.2004, 16:47:47
  6. [23] Laurynka [*]

    Zviratka jsme meli jen na lodi, pry se tam moc nudi . Jednou jsem zazila docela sok, protoze tesne pre dvermi byl z rucniku udelany obesenec a oni previti cekali na chodbe za rohem a smali se . Take jsme smlouvali .. v Hurghade v obchudkach to neslo, ale v Kahire a v Asuanu ano, ale kamaradka je vzdy trosku nastvala protoze na jejich cenu napr. 150 liber ona odvetila nene za 2 maximalne takze kdyby asi meli zbran.. tak tu nejsme

    superkarma: 0 09.06.2004, 14:41:40
  7. [22] xenie [*]

    já chci pokračováníííííí

    superkarma: 0 09.06.2004, 14:10:38
  8. avatar
    [21] Žábina [*]

    moc hezký...v tom krámku bude určitě český prodavač nebo prodavačka ...

    superkarma: 0 09.06.2004, 14:08:44
  9. avatar
    [20] Dašenka [*]

    Konečně dorazilo pokračování , kdy bude další? Kdo to má vydržet? Tak šup, šup sem s dalším

    superkarma: 0 09.06.2004, 13:54:53
  10. avatar
    [18] Hanela [*]

    Merylko....
    Už se těším na příště

    superkarma: 0 09.06.2004, 13:43:07
  11. avatar
    [17] kytička [*]

    mam kamaradku v Egypte, ktera tam bydli..rikala ze zadny baksis nedavat..tak nevim ..
    ale tesim se na dalsi pokracovani

    superkarma: 0 09.06.2004, 13:36:51
  12. avatar
    [16] chrpa [*]

    Jako pohlazení. Už se těším na pokračování.

    superkarma: 0 09.06.2004, 11:47:53
  13. avatar
    [14] k@tchabinka [*]

    Viv... tam byla sezona cechu a rusu:) takze meli jen dve moznosti :)

    superkarma: 0 09.06.2004, 11:19:59
  14. [11] xenie [*]

    Cert: ony ženy mají nějaké speciální geny na uklízení ?

    superkarma: 0 09.06.2004, 09:51:34
  15. avatar
    [10] Barunka [*]

    Já do Egypta odjížděla s tím, že se smlouvá pouze a jedině na tržišti a hluboce je urazím, když smlouvat nebudu. Opak je pravdou. Na trhu jsme zaplatili 1. cenu, kterou si řekli (vůbec se neurazili ) a v krámu jsem smlouvala, protože den předtím jsme tu samou věc v tom samém krámu kupovali a teď za to chtěli dvakrát tolik. Holt to nemáme v krvi

    superkarma: 0 09.06.2004, 09:28:21
  16. avatar
    [9] Kremzina [*]

    Hezký článek. Taky jsme platili bakšišné hned na začátku a byli ušetřeni rozpaků. Potkali jsme pár obchůdků s pevnými cenami a ty jsem měla ráda. Ale to smlouvání byla docela legrace

    superkarma: 0 09.06.2004, 08:56:47
  17. avatar
    [5] sarobrouk [*]

    My jsme loni taky dávali jednu cifru na začátku pro všechny a pak už jsme nedávali nic a výtvory z ručníků byly a jaké krásné. Z mojeho fialového ručníku květinka a z deky něco co mohla být vztyčená kobra nebo spíš mi to připomínalo pánské přirození - my jsme totiž spali na jedné posteli a na druhou si odkládali oblečení. Byl tam totiž těžký dřevěný nábytek v hotelu a mezi postelema ulička a to se nám nehodilo.

    superkarma: 0 09.06.2004, 08:14:27
  18. avatar
    [4] Aja [*]

    No super! V nejlepším přestat...Bude to jako Tisíc a jedna noc?

    superkarma: 0 09.06.2004, 07:41:27
  19. avatar
    [3] Barunka [*]

    Hezký Po vás nechtěli zkraje bakšišné v dolarech, které vybíral delegát, že se pak už nic nemusí dávat? S těmi zvířátky..také jsem zkraje dala, ale uměleckých děl z ručníků jsem se dočkala až se změnil uklízecí chlapec

    superkarma: 0 09.06.2004, 07:03:31
  20. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    V nejlepsim konec! Jako v serialu Dallas...

    superkarma: 0 09.06.2004, 01:51:11
  21. avatar
    [1] Vivian [*]

    Jak poznali, že jste "Czech"??
    Tady by se líbilo mýmu , smlouvání, to je jeho, smlouvá i v českých obchodech Kupodivu leckdy úspěšně

    superkarma: 0 09.06.2004, 00:29:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme