Reklama

Přečtěte si zkušenosti čtenářky Bondy, která v loňském roce přijala nabídku jedné cestovky, aby dělala vedoucí na tak zvaném Baby táboře. Jak to dopadlo?

Můj syn byl od malička nejedlík a nespavec, proto ho babička nechtěla hlídat. Taky proto, že si vyžadoval velmi důrazně maminku a všechny domácí vymoženosti. 

Tábor jsme zkusili jen jednou, v devíti letech, s pobytem rodičů. Pořádal ho karate klub, kam chodil bývalý manžel, v nějakém starším neudržovaném objektu ROH. Ale po prvním dnu trenér řekl, že je mokro, a jinde než na louce se cvičit nedá. Veškerý program pak nechal na rodičích. Divím se, že se mu ty děti, které tam byly bez rodičů, mezitím co on griloval se svými příbuznými, někde nezabily. Jediným programem byl povinný polední klid a karneval, který pořádal sousední tábor.

Loni jsem se  na stará kolena zbláznila a přijala nabídku jedné cestovky, abych dělala hlavní vedoucí na týdenním takzvaném Baby táboře, kam mohou jezdit děti od 4 let se svými rodiči. Já jsem se měla starat o program těch rodičů a vymyslet celotáborovou hru a program vedoucím.

Až po příjezdu jsem zjistila, že tam dorazila tříletá dvojčata s pětiletým bratříčkem bez rodičů, kteří neuměli spávat sami, pětiletý chlapec jen se starší sestrou, čtyřletá holčička, která se neuměla ani vykakat sama, natož na společném sociálním zařízení mimo chatku. Manažer cestovky dělal, jako že to vůbec není mimo pravidla. Ještě k tomu maminy, které tam měly starší dítě, chtěly mít klid i od těch dvouletých a strkaly nám je na hlídání spolu s těmi staršími dětmi. Navíc nám jedni rozhádaní rodiče předali dítě už s průjmem po dovolené v Egyptě a nechtěli si pro něj dojet, přestože to nařídil zdravotník, neboť hrozilo, že budou tři tábory v tom středisku pos.ané.

Moje vedoucí stávkovaly, protože tam nejely proto, aby dělaly opair-ky, pucovaly děckám zadky a spaly s nimi v chatce. Já jsem celý týden nespala hrůzou, jestli najdeme ráno všechny dětičky v chatkách, jestli se neutopí v řece, která tekla přímo neohrazeným prostorem tábora. O vybavení tábora ani nemluvím, cestovka do něho moc neinvestovala, sportovní potřeby byly poztrácené a rozbité a postele a prádlo pamatovaly doby ROH. No po nadlidském úsilí všechno dopadlo dobře, tábor se vydařil a děti na něj vzpomínají v dobrém.

Když jsem po týdnu předávala malou holčičku nemocnou mamince, ptala se jen na to, jestli ji může na ten tábor dát i příští rok. No pomyslela jsem si jen něco o krkavčí matce a raději jsem mlčela. Těch pár tisíc za tu práci mi fakt nestálo za ten měsíc, co jsem se z toho stresu dostávala.

Proto radím maminkám, že si mají raději po známých zjistit, jaká je skutečnost, a nedat se ošálit krásnými reklamami. Nejlepší jsou tábory těch organizací, kde pracují s těmi dětmi celý rok. 

Bonda

Text nebyl redakčně upraven


Dnes magazínu vévodilo téma : Co děláte s dětmi o prázdninách? 

V 16.00 jednu z vás za příspěvek, který mne nejvíce zaujal odměním. A protože ženě nejen v létě sluší kytice, tak ji jedné z vás ještě dnes pošlu.