Reklama

Dobrý den, chtěla bych se podělit o historku z mých počátků pečení. Jako novomanželka jsem chtěla mužíčka překvapit a rozhodla jsem, že upeču bábovku.

Aspoň využiji jeden ze svatebních darů – keramickou bábovkovou formu.  

Podle receptu mé babičky jsem si připravila všechny ingredience a hotové těsto vlila do formy. Po chvíli se kuchyní linula vůně. Chtěla jsem bábovku vyklopit z formy – ale ouha! Bábovka v ní držela jako přibitá. Ani po vychladnutí nešla z formy ven.

Manžel přišel domů a našel mě slzící v kuchyni. I jemu se nepodařilo bábovku dostat z formy. Pak jeho zrak padl na police s moukami a došlo mu to. Jako kutil si přesypal sádru do prázdného pytlíku od mouky a zapomněl mi to říci a odnést do dílny. No, a já jsem místo mouky dala do těsta sádru.

Vzal kladivo, keramickou formu rozbil, pískovou barvou natřel bábovku a od té doby jí mám jako dekoraci v kuchyni. Ale musím se přiznat, že i když vařím a peču , tak  můj manžel je lepší kuchař a cukrář než já.

Januše.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To je úsměvné. Nic si z toho nedělej, takový odlitek bábovkové formy se může leckdy hodit :-)))

Dnes si povídáme o kuchařských začátcích. Podělte se o ně na redakce@zena-in.cz