Po staletí byly byliny chovány v úctě jako nepostradatelná součást denního života. Hrály významnou roli ve výživě, byly užívány v domácnosti, v kosmetice, byly hlavním zdrojem přírodních léčiv. Bohužel s rozvojem technické civilizace, která podlehla kouzlu chemického průmyslu, upadlo málem využívání přírodních zdrojů v zapomnění.

Nicméně od té doby, co se mnohé civilizační produkty ukázaly přinejmenším kontroverzními, obnovili lidé svůj zájem o byliny, a ty nyní prožívají svou renesanci. A právem.

Umí zahnat neduhy. V průběhu historie byly v různých kulturách použity stovky rostlin v lékařství a znalosti jejich účinků se dědily z generace na generaci. Vy sama jistě máte pár „babských“ rad, jak se zbavit bolení v krku, zmírnit kašel nebo nadýmání, co pomůže, když nemůžete spát.
O využití bylin v kuchyni snad žádná z nás nepochybuje. O bylinách se říká, že jsou solí kuchařského umění. I docela obyčejné jídlo se může díky bylinkám stát lákavou pochoutkou. Kdo by neznal libeček, tymián, kmín, kopr, fenykl a mohla bych jmenovat stovky dalších.
Mnoho bylin kromě toho, že vylepšuje chuť, podporuje také trávení. Už staří Římané podávali na závěr hostiny anýzové koláčky, které bránily nadýmání a křečím zažívacího traktu.
Odedávna se byliny používaly jako konzervační prostředky. Ve středověku se třeba balilo maso do vratiče, který mu dodal kořeněnou chuť a odpuzoval mouchy.
Námořníci přidávali do sudů s pitnou vodou mátu, aby zůstala po dobu plavby sladká.

Široké uplatnění nacházely byliny v domácnostech. Osvěžovaly vzduch, odpuzovaly parazity a nepříjemný hmyz, ale i myši. Prý je vyhání vůně máty a vratiče. Budu to muset vyzkoušet. Snítka routy by měla zase odpudit mravence.
Byliny bývaly také jediným dostupným dezinfekčním prostředkem.

Kosmetické využití rostlinného materiálu můžeme nalézt opět ve všech kulturách. Už před sedmi tisíci lety staré civilizace krášlily a natíraly své mrtvé nejen proto, aby se uchovalo jejich tělo, ale také aby bylo krásnější pro posmrtný život. Egypťané tuto praxi převzali a zdokonalili.
Starověcí Řekové přenesli kosmetiku z obřadnosti na osobnost, Římané pořádali aromatické rituály péče o tělo a už tehdy existovaly recepty na barvení vlasů, proti vzniku vrásek a tělesného pachu.
V renesanci se sbíraly recepty na mýdla, krémy a aromatické vody, uchovávaly se v herbářích a předávaly z matky na dceru.

Byliny se stávaly i součástí literárních děl (Shakespeare o nich psal s rozkoší znalce a zjevně znal i jejich použití a symboliku) i čarodějných rituálů.
Tak, jak se věřilo, že existují dobré a zlé čarodějnice, byly také byliny, které sloužily buď k lákání nebo odpuzování zlých sil.
Příklad za všechny: česnek proti upírům.
Tak to bylo jen tak pro pobavení na závěr a teď se budu těšit zase já na vaše zkušenosti s bylinkami. Staňte se na chvíli babkou kořenářkou a předejte své zkušenosti.

Kde všude byliny využíváte?
Pěstujete si je sama?
Používáte je raději čerstvé nebo sušené?
Máte nějaký zaručený recept?
Na neduhy, v domácnosti nebo jako koření?
Kdy nebo kde je nejčastěji používáte?
Kterou bylinku sama považujete za nejúžasnější?
Máte nějakou bylinkovou zajímavost?

Napište nám a podělte se o své zkušenosti (dobré, ale i špatné), nápady nebo třeba fotky bylinkové zahrádky. 

Reklama