Jak říkám, mám opravdu o hlídání postaráno.
Je to velice příjemné, jelikož dcera je hyperaktivní, a po pěti všedních dnech s ní strávených ji s radostí odvezu na víkend k babičce.  
Mám tak spoustu času na domácnost, psaní článků a své přátelé. Přes víkend se zregeneruju a naberu síly na další dny plné otázek a vycházek na pískoviště. Mám tkz. dobité baterky a na dceru více trpělivosti.

Znám i případy, že prarodiče nehlídají vůbec.
Tyto věci nechápu a kamarádek, které se díky tomu nemohou od dětí hnout, je mi upřímně líto. A jejich dětí taky, jelikož láska prarodičů je pro dítě potřebná a nezapomenutelná.  
Mluvila jsem o této lásce k vnoučatům s maminkou a ptala se jí, jaké to je vlastně být babičkou. "Je to tak silné a hezké jako láska ke svému dítěti?"
Máma odpověděla ihned a bez rozmyslu. "JE TO DALEKO HEZČÍ!"
Vyjádřila se, že je příjemné se s dítětem potěšit, dělat mu radost a za dva dny zase odevzdat. Odpadá i zodpovědnost za výchovu. A jsem u toho.

Občas babičkám řeknu nějaká pravidla, podle kterých by se podle mých představ mělo s dcerou jednat. Vždy mi vše odkývou, někdy i dají za pravdu a já odkráčím v klidu domu. Mám dobrý pocit, že jsem si řekla o své. Příklad:

Před dlouhým časem jsem je obě požádala, aby nedávaly dceři dudlík. Maximálně na spaní. Obě přislíbily, odkývaly. 
Před týdnem si pro dceru přijeli oba moji rodiče a já také musela někam zajet. Odcházeli jsem tedy společně a následně zastavili auty za sebou na semaforu. Ve zpětném zrcátku jsem viděla dceru, jak dudlá..

Anebo -

Našim známým se stala velice nepřijemná věc.
Jejich malá dcerka vdechla rozkousaný oříšek. Důsledkem toho strávila mnoho dní v nemocnici a prodělala tři operace. Rozdrcený oříšek způsobil ošklivý zánět.

Dohodli jsme se s manželem, že oříšky prozatím vynecháme. Rozhodnutí, spolu s vysvětlením, jsme oznámili oběma babičkám. Souhlasily, odkývaly.
Včera mi dcera říká: "A mami, babička mi večer dává oříšky do mističky!"
Tchýně u toho seděla, celá se zarděla.

Mohla bych uvést ještě další příklady. Je to pořád stejné. Dcera je na pokraji obezity a oni do ní doslova tlačí jídlo horem dolem. A pak mi i přes mé výhrady stále informují o tom, jak ta moje holčička krásně papala. Jdou na mě mrákoty.

Už uvažuji o tom, že jim dceru nebudu tolik dávat.
Je opravdu čím dál silnější a o tom, že je vždy po příjezdu od prarodičů nezvladatelná, ani nemluvím. Dělají, co jí na očích vidí, a ona mi doma celé pondělí kňourá a vůbec neposlouchá.

Ale co mám tedy dělat?
Ve hře je zdraví dcery, více či méně její vychování a mé pohodlí.  
A nakonec i ta babičkovská láska.

Co s tím?

   
Reklama