Katedrála svatého Víta patří k nejkrásnějším památkám hlavního města Prahy. Denně sem proudí davy turistů, aby ji obdivovaly. Platících turistů. Kdysi sloužila i obyčejným lidem, včetně věřících starousedlíků z hradčanského okolí, kteří se sem chodili modlit.

O katedrále svatého Víta se toho napsalo už hodně. Fotografií, popisujících jednotlivé historické skvosty, nacházejících se v útrobách chrámu, jsou plné knihy, časopisy i turistické brožurky.
Já bych se s dovolením pozastavila u prvních dvou fotografií, které jsem pořídila při mé nedávné návštěvě tohoto chrámu a které mě přivedly k následujícímu zamyšlení.

Dlouho jsem nebyla na tomto posvátném místě, kde na vás dýchá historie z každého zákoutí, kde si můžete prohlédnout mistrná díla architektů, řezbářů, kameníků, sochařů i malířů.
Vlastně je to už více než osm let, co jsem tady byla naposled. Od doby, co mi zemřela babička. S tou jsme sem při její návštěvě Prahy chodívaly pravidelně, neboť si tento chrám zamilovala.
Tiše jsme usedly vedle sebe do lavice, babička se modlila, já jsem se kochala tou nádherou kolem a někdy jsem se přidala k babičce svou vlastní motlitbou.
Už tehdy kolem nás samozřejmě proudily davy turistů, ale nám to nevadilo. Na klíně nám neseděli.
Samozřejmě byla i místa, kam jsme se normálně nedostaly a které byly pouze za poplatek, ale rozhodně se tu tehdy ještě nenacházela ta kovová hrůza, postavená kousek za kropenkou u vchodu, zvaná turniket.
Mimochodem pohled na turnikety uprostřed „kostela“ – neznám horší studenou sprchu, která vás z duševního rozjímání uvede zpátky do komerčního materialismu.

Když jsem se jednoho z členů ochranky zeptala, proč už si lidé nemohou jen tak posedět v modlitebních lavicích, které byly striktně ohraničeny špagáty, dostalo se mi odpovědi: „Jó, paní, bejvávalo. Ale kdo chce, může přijít na bohoslužby, máte to vyvěšené venku na dveřích.“
Bohoslužby tam byly v nejbližším termínu pouze tři.

„Ach babičko, tady by ses už asi nepomodlila,“ řekla jsem si v duchu a vmísila se do davu turistů, kteří cvakali fotoaparáty na všechny ty apoštoly a svaté.
Cvakala jsem taky, abych si udělala pár pěkných fotografií na památku. Je totiž možné, že přijdou další různé spory o restituci, nové zákony, nařízení a poučky a nevím, co ještě, a za dalších osm let se třeba dovnitř nedostanu vůbec.
A nebudu moci sedět ani venku na schodech, natož v modlitební lavici.  

Fotogalerie

Současná stavba katedrály vznikala v několika etapách. V letech 1060–1920 byla zasvěcena třem významným českým světcům a nazývala se katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Do roku 1997 byl používán název chrám svatého Víta, proto je zkrácené označení svatovítská katedrála, nebo katedrála svatého Víta - dosud zažitý název. V roce 1997 obnovil tehdejší pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk dřívější název katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Podrobné informace o Katedrále sv. Víta se dočtete ZDE

foto: A. Stušková

Přečtěte si také:

Reklama