Dobré odpoledne :-)

Sny se mi zdávají, většinu z nich si ale nepamatuji. A jsem za to ráda.  Chtěla jsem ale napsat o jedné příhodě. Byla jsem ještě na škole, bydlela s přítelem a babička v té době byla v nemocnici. Už jsme věděli, že to nedopadne dobře, protože babičce selhaly ledviny a odmítla dialýzu. Takže jsme věděli, že nám umře. Nic divného. Byla jsem s tím smířená. Jednou v noci, tedy spíš k ránu v 5:00, jsem se probudila s naprostou jistotou, že mi zvoní telefon. Nu, nezvonil, žádné ztracené volaní, žádná sms. Najednou jsem věděla, že babička právě umřela. Nepřekvapilo mne tedy, když jsem ráno šla do školy asi kolem deváté, že mi volá táta. Samozřejmě mi oznámil, že babička v klidu zemřela v 5:00 ráno.

Dlouho jsem nevěděla, co si mám o tom myslet, ale říkám si, asi na mne myslela zrovna v tu chvíli. Měla jsem ji moc ráda. Ten den jsem psala důležitou zápočtovou písemku, sice jsem u ní brečela jak želva, ale napsala ji. Asi na mne babička myslela i nadále.

Přeji příjemný zbytek dne a užívejte sluníčka
Papua


Milá Papuo,
to je zvláštní, o takových předtuchám se mluví dost často. Je něco mezi nebem a zemí, co si nedokážeme vysvětlit... a to je dobře.
Také přeji hezký den

Reklama