Vztahy

Babička mě varovala před smrtí!

 

Milá redakce,

 

dnešní téma mě opravdu zaujalo. Už z toho důvodu, že mám se smrtí své vlastní zkušenosti, a co víc, bojím se smrti jako čert kříže!

 

Moje babička mi umřela, když mi bylo dvacet.

Ležela v nemocnici s rakovinou a poslední dny před tím, než usnula, pořád nám stále říkala, že se jí zjevují mrtví. Prý už na ni čekají, volají ji k sobě.

 

Nechtěli jsme s rodinou tomu věřit a tyto babiččiny vize jsme přikládali k jejímu velice špatnému zdravotnímu stavu.

Babička zemřela a mně se o ní začalo zdát.

 

Občas jsem ji zahlédla ve snu. Občas jsem slyšela, jak na mě volá, občas jsem ji dokonce zahlédla i na ulici.

 

Nemohla odejít? Netuším...

Jednou v noci však ke mně přišla ve snu a stále opakovala: "Dávej pozor, holčičko! Dávej pozor, bude tam na tebe čekat. Chce si tě odvést..."

Probudila jsem se úplně propocená. Ten sen byl neuvěřitelně živý a já se bála tak, že jsem nebyla schopna se ani převalit.

 

Sen jsem měla v hlavě i druhý den ráno. Vůbec jsem ho nemohla z hlavy dostat, nebyla jsem schopna na něj zapomenout. Až jsem chvílemi měla pocit, že to ani nebyl sen, ale skutečný prožitek!!!

 

Odešla jsem do práce a snažila se pracovat naplno, abych si vyčistila hlavu.

Když jsem se odpoledne vracela domů, už jsem byla klidnější, ale na sen jsem nezapomněla. Stále byl v mé hlavě.

 

Foukal dost silný vítr a já šla po ulici, kde opravovali dům. U domu stálo lešení, se kterým si vítr řádně pohrával.

Pomalu jsem přicházela k onomu domu a už už jsem chtěla vstoupit na silnici, abych lešení obešla, když jsem náhle uslyšela (ano, skutečně uslyšela) babičku, jak řekla: "Stůj! Ani se nehni!"

 

Vyděšeně jsem se otočila, hledala rozumné vysvětlení pro ten hlas, který mi mluvil přímo do ucha.

Ve chvíli, kdy jsem pohledem létala po ulici, se ozvala příšerná rána a lešení se zřítilo k zemi.

 

Kdybych se nezastavila, kdybych udělala jen pár kroků, byla jsem pravděpodobně mrtvá.

 

Od té chvíle se mi o babičce už nikdy nezdálo.

Zůstala připoutána k zemi snad proto, aby mě varovala?

Asi ano. Jinak si totiž nedokáži vysvětlit to, co se dělo, onen varovný hlas, onen sen, který jsem nemohla dostat z hlavy...

 

   
14.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Komentáře:

  1. [16] bejby [*]

    Hodná babíčka Víc takových

    superkarma: 0 14.08.2005, 23:37:30
  2. avatar
    [15] kemy [*]

    Mahara: Nyotaimori: Léthé:

    superkarma: 0 14.08.2005, 21:43:59
  3. avatar
    [14] Suzanne [*]

    pralinka bez rumu: to jsou věci Tak hlavně vydržať a ať je líp

    superkarma: 0 14.08.2005, 15:47:40
  4. avatar
    [12] Suzanne [*]

    pralinka bez rumu: a teď máš toho, co vyhrožuje a hledá na chatu jiné? No to je dost děsný

    superkarma: 0 14.08.2005, 14:01:39
  5. avatar
    [10] Suzanne [*]

    superkarma: 0 14.08.2005, 12:15:33
  6. avatar
    [7] karieristka [*]

    díky za každou takovou babičku

    superkarma: 0 14.08.2005, 06:59:58
  7. avatar
    [6] Léthé [*]

    Mě občas varuje instinkt. Občas živí lidé …ty ale většinou neposlechnu , natož abych poslechla ty mrtvé .

    superkarma: 0 14.08.2005, 04:36:47
  8. avatar
    [3] Suzanne [*]

    Mahara: to jo

    superkarma: 0 14.08.2005, 00:08:02
  9. avatar
    [2] Suzanne [*]

    Brrr, mám husinu Ale s mojí mamkou se chodí v noci loučit všichni umírající příbuzní. Ví to, než jí kdokoli zatelefonuje onu zprávu.

    superkarma: 0 14.08.2005, 00:07:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme