Bulvár

Babičce voják pomočil nohy

Už jako malé děti jsme často chodily s rodiči do lesa na houby. Jsem z vesnice, les za humny. A každý se nějak jmenoval. Ne, nebyly to oficiální názvy, prostě se jim tak říkalo. Měli jsme svá místečka a ta měla svá jména, pochopitelně tajná. Na ty nejkrásnější baculaté křemeňáky s cihlově rudou hlavou a nožkou jak kmen břízy jsme chodily Na hranice.

Od mala jsem věděla, kde to je a co tam roste. To byla tutovka. Jenže jak jsem rostla, i přes zuřivý odpor mi škola rozšířila obzory, ukázala mapu a představila zeměpis. Najednou mi vrtalo hlavou, proč se Na hranicích říká místu, které má k čáře poměrně daleko, natož k nějaké cizině. Zeptala jsem se. Tak jsem poprvé přičichla k pojmu Sudety a trochu pochopila ta divná tvrdě znějící jména mých předků.

Naštěstí mám žijící babičku-pamětnici. Jejím asi nejotřesnějším zážitkem z války bylo, když šla na poštu vyzvednout balík. Byli tam něměčtí vojáci. Babička byla malá, nechali ji odejít. Jeden z vojáků si však potřeboval něco dokázat a jako projev toho, pomočil babičce nohu. Venku bylo asi -20°C. Cestou domů ji punčocháče přimrzly k noze.

Ani obyvatelé těchto pár vesnic nezůstali v květnových událostech hitlerovým pohůnkům nic dlužni. Na důkaz jejich svědomité dlouhodobé přípravy explodoval vlak s materiálem a municí pro německé vojsko:))

Jako obyčejní lidé se vyrovnávali s životem v protektorátu po svém. Pradědeček velmi špatně nesl omezené přísuny tabáku, což ho dovedlo k produkci vlastní. Jako pěstitel amatér byl především experimentátor a posléze nebyl problém zakopnout na zahrádce o keříček koky nebo záhonek máku. Bravurně ovládal postup od výsevu až po finální produkt. Jeho dcera, má babička se ukázala pro předání know how naprosto nepoužitelná, proto zacvičil vnučku, mou mamku. Její tatínek léta pracoval v Semtínských závodech pro výrobu trhavin, takže zaplať pánbůh za pradědu s opiem.

Mám ráda, když babička vypráví. Pamatuje ledacos. Ale hlavně schovává dobové fotografie, dokumenty a opatruje je jako oko v hlavě. Ty nejstarší jsou z druhé půlky osmnáctého století. Co mě ovšem pobavilo byly oddací listy. Já vím, na svatbě není nic vtipného a kolikrát ani veselého...s odstupem doby.

Jenže to, čemu my dnes říkáme oddací list se dříve nazývalo listem kopulačním.

Což mi přišlo fantastické a naprosto odzbrojující. Už naši předci si otevřeně přiznávali, že při žádosti o ruku jde o uplně jiný orgán...

A teď vážně... Šestiletá dcera mi v pátek říká:" A to jste se měli dřív strašně špatně, že jo? "Jak to myslíš, dřív?" "No, jako když byla ta světová válka..." "Vypadám, že pamatuji druhou světovou?" Schválně jsem jí nechala spočítat, kolik to je let, pak uznat nahlas i před drze se chechtajícím tatínkem, že na 65 fakt nevypadám. A pak se zeptala:" A když tahle byla druhá, která byla poslední? " To už jsem neměla náladu žertovat.

Říkám:" Žádná válka nebyla poslední. Pořád je někde nějaká válka. Právě teď se v jiné části světa a ne v jedné lidé zabíjejí. To, čehož konec tak mohutně oslavíme je jinde smutnou skutečností. A proč? Protože to neumí jinak. Protože život ztratil cenu." Zkuste to jen tak říct a dívat se dítěti do očí. FFF

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Dcera má smysl pro logiku, to nebyla hloupá otázka. A ty babiččiny vzpomínky - to je něco. Simona

SOUTĚŽ

A tady je dnešní první přesmyčka k soutěži o USB hrnek na kávu. Je v ní ukryto známé jméno jedné historické osobnosti z války. Všechny je znáte. Písmena jsou přeházena a dopsána v logické souvislosti, určitě jméno snadno vyluštíte. Hlavně ho ale neprozrazujte v diskusích pod novinkami!! Zapište si ho na papír a až budete mít všech dnešních osm jmen, teprve potom mi je pošlete vepsaná do odpovědního boxu, který vydám v brzkých popoledních hodinách.

OPFOPLOPOOPDOPAOP OPROPEOPLOPTOPIOPHOP

Milé čtenářky, uvědomujete si, že za takových 10 let už nebude žít mnoho těch, kteří si osobně na válku pamatují? Jestli někoho ve svém okolí máte, honem se ho ptejte a nechte si jeho zážitky vyprávět, dokud nebude pozdě.

A já dnes celý den budu čekat, co mi pošlete za rodinné historky z války, vyprávění o svém vztahu k válčení, zbraním, současným světovým konfliktům. A taky mě zajímá, zda vám nevadí v hračkářstvích hračky v podobě zbraní. Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

   
10.05.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [11] ToraToraTora [*]

    enka1 — #10 Roládička zabrala, po kině jsme se stavili ještě na skleničku:)  Filmeček fakt super, točili to bez nároku na honorář, po víkendech a většinu zařízení si i sami vyrobili a upravili. V titulcích uvádí, že příběh není podle skutečné události, ale vyprávěl ho dědeček jednoho z autorů filmu. Fakt mě to vzalo

    superkarma: 0 10.05.2010, 13:36:17
  2. avatar
    [10] enka1 [*]

    ToraToraTora — #9 Tak manželova matka stihla, roláda chutnalaSml16? Jak jsem psala, kouknu se, až bude možnost a budu mít nerv. Žádnej horror mě nerozhodí, ale když tuším příběhy podle skutečnosti, málokdy mívám odvahu...

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #11
    superkarma: 0 10.05.2010, 13:27:16
  3. avatar
    [9] ToraToraTora [*]

    enka1 — #8 Jj, shodou okolností jsme byli v pátek na předpremiéře onoho amaterského snímku Andělé na kolejích. Byl to takový naprosto lidský osud  dvou bratrů, který by  dopadl uplně jinak nebýt to v Sudetech 1944. Člověče já brečela ještě doma.

    1. na komentář reaguje enka1 — #10
    superkarma: 0 10.05.2010, 12:41:58
  4. avatar
    [8] enka1 [*]

    ToraToraTora — #7 husí kůži bych mohla exportovat do Číny

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #9
    superkarma: 0 10.05.2010, 11:11:25
  5. avatar
    [7] ToraToraTora [*]

    enka1 — #6 Já na to koukám, ale jen občas, vždycky mě to rozhodí a pak brečím i nad rozvařenýmí knedlíky

    1. na komentář reaguje enka1 — #8
    superkarma: 0 10.05.2010, 10:18:07
  6. avatar
    [6] enka1 [*]

    ToraToraTora — #5 Sml22na dvojce už dlouho běží dokumenty o těch "malých" hrdinstvích, i když se někdy netýkají přímo válek světových

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #7
    superkarma: 0 10.05.2010, 10:14:23
  7. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    Mě zase dokáže dojmout a posadit na zadek, že okupační příběhy a válečné osudy jednotlivých nám neznámých lidí, májí kolikrát větší koule než výkony a události národů a mas, které vstoupily do dějin a učebnic.

    1. na komentář reaguje enka1 — #6
    superkarma: 0 10.05.2010, 10:08:39
  8. avatar
    [4] Věrulinka [*]

    Kopulační list, to byl hrozný název Sml15

    Válka - jenom a jenom utrpení lidský Sml15Sml68

    superkarma: 0 10.05.2010, 09:44:14
  9. avatar
    [3] maje [*]

    toro, nádherný a velmi dojemný příběh.Sml59Sml59 teda až na kopulační listSml54

    superkarma: 0 10.05.2010, 09:21:25
  10. avatar
    [2] vodfon, kolie [*]

    Nádherný článek.Sml16

    superkarma: 0 10.05.2010, 09:12:01
  11. avatar
    [1] enka1 [*]

    Sml67poslední odstavec mě až dojal. Často přemýšlím v podobných dimenzích, jen to neumím tak dobře napsat.

    superkarma: 0 10.05.2010, 08:38:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme