Reklama

bránila se žertem naše čtenářka s nickem Samečka, když dělávala pedikúru svým babičkám a jejich návštěva chtěla také. Jak to všechno dopadlo a zda se nechala „ukecat“, to už se dočtete v jejím krásném příspěvku

Milé ženy-in, když se řekne pedikúra, vždycky si vzpomenu na své babičky. Zemřely nám ve věku 86 a 92 let. Byly pro mě velkým vzorem silné, skvělé a opravdové ženy s velkým srdcem. Snažily se žít a pracovat do posledních sil, ale ke konci života je nemoci přece jen položily na lůžko. Rozhodli jsme se babičkám alespoň trochu oplatit jejich celoživotní péči a lásku a nechali je dožít v klidu doma.

Naštěstí mozek jim fungoval a s churavým tělem jsme si poradili.  Poradila jsem si i s pedikúrou - ruce se stařenkám třásly a záda se odmítala ohýbat. Nakoupila jsem Rochovu sůl, pemzu, manikůru, vazelínu a krémy a zavelela k procedůře. Babičky jsem podepřela polštáři, na nos jim nasadila brýle a do rukou strčila noviny, nohy do lavóru a rozložila své nástroje.

Babky zalomily rukama v hrůze, že jim budu amputovat končetiny, ale když jsem na ně vyvalila oči, aby si četly a práci přenechaly profesionálce, už ani nedutaly. Po odmočení jsem se chopila kleštiček, nůžek, pilníku a pemzy a hoblovala a pilovala jen ze mě lilo.

Šlo to, jen jednou jsem své pacientce málem vystřelila oko, když, bohužel, příliš ztvrdlý nehet palce vystřelil po zásahu kleští směrem do vesmíru. Nakonec se nohy zabalily do ručníku, vysušily a namazaly krémem a paty vazelínou. V tom se otevřely dveře a vešly další dvě babičky, které chodily ty naše navštěvovat.

„Tu je vůně jak v drogérii“, vzdychaly tetky a babičky na mě pyšně mrkaly. „Babi, nemyslete si, že tu budu dělat komedii pro celou dědinu“, vrarovala jsem je. „Já to dělám, protože vám dlužím, že jste mě kdysi přebalovávaly, když jsem se pokakávala“ ,dodávala jsem.

Od té doby jsem babčám pedikúru dělala každý měsíc. A když se jednou domluvily a chtěly mi dát za to peníze, odmítla jsem, že to raději koupím nějaké červené laky, nalakuji jim nehty a vyrazíme spolu na invalidních vozících někam do baru. Babičky se pokřižovaly a přeříkaly otčenáš. Prý za to, že opravdu nejsem takový čert jak na první pohed vypadám.

Posílám pozdrav do nebe, bábinky moje.

Vaše vděčná Lenka Samečka 

Milá Samečko, to byl moc pěkný až dojemný příběh. Jste zlatá dušička

Text nebyl redakčně upraven