K napsání tohoto vyprávění jsem se rozhodla po víkendové návštěvě zájemců o kocourka Puclíka.

Černý, asi 5 měsíční kocourek Puclík se dostal do azylu 17. 12. 2006 ze Zálezel u Ústí. Vyhublé zvířátko s téměř holým krčkem a svrabem v uších si okamžitě zvyklo na plnou misku, teplo a pohlazení. Záchůdek mu taky nebyl cizí, a tak jsem usoudila, že v době, kdy mu ještě bylo hej, žil asi v bytě. Snad se ztratil, snad byl vyhozený, to už nikdy nezjistím. Vím jen, že hladový a zablešený se jednoho dne ocitl přede dveřmi paní, která mu konečně dala najíst a nechala ho vyspat v teploučku. Psů, která tato paní má, se nebál, snad ten krutý hlad byl silnější než pud sebezáchovy. V azylu prožil první dny v karanténě s černou kočičkou Leničkou, a i když už od té doby nemusí být v karanténě a řádit může se spoustou jiných koťat, jejich přátelství trvá stále.

První zájemci o Puclíka se ozvali na Silvestra a jeho umístění bylo domluveno na následující víkend. Nepřijeli, nedali vědět. Druzí zájemci na domluvenou schůzku nepřijeli také. Třetí zájemce kocourka v azylu choval, laskal a krásně mluvil, ale v dohodnutý den opět nedorazil. Tuto neděli to byli již čtvrtí zájemci, ale Puclík je stále v azylu. A přitom je to mazel přítulák.

Protože se vztah Puclíka s Leny prohlubuje (i když se někdy i poperou, jsou za chvíli kamarádi), rozhodla jsem se, že jejich život v novém prostředí bude pro ně veselejší, když ho prožijí spolu. Oba jsou černí, a tak šanci mají malou, ale za pokus to stojí.

Nejsem nadšením bez sebe, když si lidé přijedou pro jedno malé kotě (protože dvě už jsou pro ně vysoké náklady), které čeká celý den, až přijdou dvounožáci domů a laskavě ho pohladí. Dny jsou pro takové hravé kotě dlouhé a nudné, a tak spí a smutní. Má však výhodu, že brzy dospěje a zleniví. Představa takového života je smutná. Ani lidé, ani děti, ani zvířata nejsou šťastní, když jsou sami.

Říká se, že černá kočka v domě přináší štěstí, a přesto je chce málokdo. Puclík a Lena mají smůlu. A nejsou sami. Tři černé kočičky (Bobinka bílá tlapka, Šmudlinka černá a Madlenka černá) dospěly v azylu bez jednoho jediného zájemce. Jakou tedy budou mít šanci nově hlášená odrostlá černá koťata, která každým dnem mají přijít? Přijetím do azylu zaberou místa na dlouhou předlouhou dobu jiným, zraněným, nemocným... azyl není nafukovací, ale copak je možné nepřijmout koťata jen proto, že jsou černá?

Máte-li zájem adoptovat kocourka Puclíka a Leny, případně dát domov jinému zvířátku z Azylu Lucky, obraťte se na paní Zárubovou (lucky@kocky-online.cz).

Reklama