Dobrý den,

chvilku jsem přemýšlela nad zlomy v životě a určitě jich člověka potká víc a v tu určitou dobu jim přikládáme větší či menší důležitost. Ať už je to první den ve školce, škole, první láska, první neúspěch, vstup do zaměstnání, pořád se kolem nás děje něco, co třeba otočí náš dosavadní život jiným směrem...

Ale kdybych pominula všechny výše vyjmenované změny v životě, tak já mám dva velké životní zlomy - narození syna a nynější těhotenství.
Ač to může vypadat jako otřepaná fráze, obě události mi hodně změnily život.

Narozením prvního syna jsem změnila svůj životní stereotyp - práce, koníčky a najednou jsem se ocitla skoro na samotě jen s malým děckem, a tak nějak se s tím dlouho srovnávala. Kdo něco podobného zažil, asi ví, jaké to je být odtržen od společnosti a denního kontaktu s lidma - to byla moje práce.

Dneska mám už skoro dvouletého prcka a už je to o moc veselejší, spolu cestujeme, chodíme do MC a vymýšlíme plány, abych nebyla jen ta usedlá mamina - to se prostě ke mně nehodí.

Jenže druhý zlom nastal před několika měsíci - druhé těhotenství a najednou moje energie začala mizet, když první problémy zmizely, tak se objevily další a tenhle kolotoč všech problémů mi zase otočil život o 180 stupňů, hlavně ten den, kdy jsem už po několikáté byla hospitalizovaná v nemocnici a na ten den nebo spíš noc hned tak nezapomenu...

Strach o vaše nenarozené dítě, strach nebo spíš pocit viny, že opouštíte vašeho malého broučka, když jste se vrátila před dvěma dny z nemocnice...

To je ten zlom, kdy si řeknete, já hloupá jsem kdysi brečela, že jsem sama doma s malým a co bych teď za to dala!

To jsou ty chvíle, kdy přehodnotíte váš život a pokud se vrátíte do starých kolejí, tak určitě si aspoň chvilku budete víc vážit i té všednosti a mini problémů vašeho normálního dne...

Z nemocničního pokoje vás zdraví
zoulinka

Milá zoulinko, 

děkuji za příspěvek. Ze začátku, když jsem jej četla, popisovala jste přesně situaci, které se trochu bojím, že nastane, až budu jednou těhotná.

Vy jste díky zlomu ve Vašem životě přehodnotila své priority, na mě to asi ještě čeká. Oběma nám držím palce a Vám z celého srdce přeji, abyste se brzy vrátila v pořádku domů z nemocnice!   
Reklama