Se Žena-in.cz jsem se seznámila teprve před 2 měsíci, ale od té doby Vás navštěvují pravidelně. Už několikrát jsem chtěla přispět, ale pak z toho sešlo.

Nicméne tentokrát jsi mi, Meryl, kápla do noty. Věta z tvého nadpisu mě vychovávala.

Máma je o 40 let starsí a toužebně si prála holčičku, a to se jí taky nakonec  povedlo, ale v době, kdy už měla dva skoro dospelé syny. Ovšem moji dva bráchové na mně zanechali stopy, a tak ze mě vyrostl kluk v sukních (protože holčičky přece v kalhotech nechodí, těch jsem se naprala a nazáplatovala dost, když byli kluci malí - toť citát mé mámy).

Věta "to se ti bude hodit až se vdáš" mě provázela vždy a všude, a když ne od mámy, tak od babičky. Já ovšem měla klasické dětské a později puberťácké uši, a tak tato řada stejně jako pořekadla typu "co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš" nebo "co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek" atd. mně prolítla jedním uchem tam a druhým ven (pokud vůbec k mým uším doletěla).

Nejlepší bylo, když mě podobnými radami vybavoval i děda při natírání plotu. Puberťáci mají na všechno odpověď, já měla tu svoji, která celé dříve narozené príbuzenstvo přiváděla k šílenství a bráchové se jí smáli - až to budu potřebovat, tak se to naučím.

A co ze mě vyrostlo? Vdávala jsem se ve dvaceti, ještě dneska po 12 letech můj manžel každou druhou večeři nazývá experimentem. Nicméně jídlo skončilo v odpadcích zatím jenom dvakrát a soudě podle manželova těhotenského bříška tak špatně nevařím. Uklízet po něm odmítám, a tak když párkrát neměl co na sebe, protože se všechny jeho ponožky, trička apod. válely po bytě (nejoblíbenější místo na odkládání ponožek je pod stolem v obýváku a postupně je zakopávat pod sedačku) a já peru pouze věci, co jsou v koši na prádlo, zbytek je pro mě neviditelný, naučil se házet prádlo tam, kam má.

A stejně to aplikují na děti - máme dvě holky 9 a skoro 12. Uklizím 1x týdně, okna myju, když je to potřeba, ale žádný bláznění před velikonocemi nebo vánocemi se nekoná. A zapojují i rodinku. Nejlépe se osvědčilo pozvat návštěvu. Dvě hodiny před jejím příchodem ty 3 (myslím holky a manžela) šílí a luxují a já v klidu připravují občerstvení.

V životě jsem na holky neaplikovala větu z nadpisu, ale něco doma přece jenom dělat musejí, a tak platím. Nevím, jak moc to je či není výchovné, ale já dostávám za práci taky zaplaceno, tak proč ne ony. Kapesné jsem snížila na minimum a na ledničce visí "ceník služeb" - kolik dostanou za práci zaplaceno.

Je fakt, že někdy se brodím nádobím a prádlem a na dotaz dneska nikdo napomáhá, se mi dostane odpovědi typu: sorry, ale momentálne nepotřebují peníze. Ovšem jindy mám všechno naleštěno, vyluxováno, myčka prázdná, pračka prázdná, prádlo visí venku a na stole na mě čeká účtenka a vysvětlení - mami, my jdeme zítra s holkama na plavečák, do kina apod. Inu penízky jsou potřeba.

A když se nad tím vším občas zamyslím (jako například dneska), tak porád ještě nevím, co že se mi to mělo hodit, až se vdám. Kuchařku si mužů koupit, na každém kousků prádla je návod na praní ....

Ale na druhou stranu na mě zanechalo stopy to, jak mě vychovávali bráchové a děda - umím položit dlažbu, vydlaždičkovat koupelnu, postavit garáž, vymalovat - přece jenom jsem se tenkrát něco naučila, co se mi dneska jako vdané paní hodí.

Mnoho pozdravu posílá Linda

Milá Lindo... Tvůj rodinný model se mi moc líbí. Jste prostě holky šikulky... i ten jeden kluk. :o)))

Reklama