Jitka se ve svém dlouholetém manželství začala nudit. Vdávala se velmi brzy, a tak měla pocit, jako by jí něco uteklo. Sotva děti odrostly, chytla druhou mízu a začala „zlobit“. Oči jí otevřela až zákeřná nemoc jejího manžela. Uvědomila si, jak mu svým chováním ubližuje, a že si život bez něho vlastně nedokáže představit.

nemoc

Byli jste na to dva, ne?

Jitka je vdaná 21 let. Bylo jí teprve 19, když oblékla svatební šaty. Jejímu manželovi Honzovi je o čtyři roky víc.
Když se brali, Jitka byla už ve čtvrtém měsíci těhotenství, ale i tak se brali z lásky. Postupně se jim narodily tři děti, jako schůdky. Nejprve přišel na svět Honzík, dva roky nato Lukáš a po čtyřech letech se narodila trochu neplánovaně i holčička Zuzanka.

Jitka na to, jak se vdávala mladá, měla na manžela štěstí. Honza sice nebyl žádný Einstein, ale byl velmi hodný a pracovitý. Vyučil se zedníkem a za pomoci kamarádů postavil pro svou ženu a děti dům, který jim závidělo celé okolí.
Honza byl jedináček a byl moc rád, že mají tři děti, jak říkal, aspoň si můžou spolu hrát. Hlavně Zuzanka byla jeho miláčkem. Jenže Jitka toho měla někdy už plné zuby. Bylo jí 26 a už měla tři děti. Když si chtěla postěžovat své matce, ta ji uměla uzemnit slovy:
„Byli jste snad na to dva, ne? Buď ráda, že máš hodného manžela, který se o vás dokáže postarat.“

Nic jsem si neužila

Uplynula řada let, které Jitka strávila mezi dětmi, domácností a prací. Nastoupila jako prodavačka v drogerii. Honza zůstal ve stavebnictví a tu a tam si přivydělával i soukromě.
Pořád se snažil, aby se děti měly dobře, aby Jitka byla v manželství šťastná, až se přestal zajímat také sám o sebe.
Zato Jitka, ta se o sebe zajímat začala. Popichována o tři roky mladší kolegyní z práce, že si vlastně v životě nic neužila, docházela domů čím dál později, tu se zdržela s kamarádkou na skleničce, tu se zdržela v práci, prý inventura, ale bylo veřejným tajemstvím, že probíhala jen s vedoucím drogerie. Změnila si také barvu vlasů, začala se jinak oblékat, o domácnost se moc nestarala.
Honza se velmi nerad hádal, měl Jitku rád, ale takhle to dál nešlo. Při jedné z hádek mu navíc Jitka vmetla do tváře, jak se s ním celý život nudila, že si v životě nic neužila, jen barák a děti a že se chce konečně bavit. Honza nijak společenský nebyl, to je pravda, ale to věděla Jitka už dřív.

Diagnóza

Vše se změnilo v době, kdy se Jitka jednou sebrala a odjela „s kolegyní“ na víkend pryč. Honzovi to pak zavolala jenom mobilem. Prý kolegyně vyhrála nějaký zájezd nebo co. Manžel ji na to řekl, že až se vrátí, tak si budou muset promluvit.
„A o čem chceš zase mluvit? To je pořád dokola.“
„Až doma.“

V neděli večer se Jitka vracela domů přece jen trochu se strachem, asi to s tím víkendem přepískla. Ale co, Honza nikdy moc nenadával, a to jeho: „proč to děláš“, už nějak vydrží.

Místo toho ji však čekala studená sprcha.
„V pátek jsem byl u doktora. Mám rakovinu.“
„Rakovinu?“
Jitka polkla nasucho. „Jak dlouho už to víš?“
„Rakovinu prostaty. Tušil jsem to, ale v pátek mi to doktor potvrdil.“

Jitce se zatmělo před očima. Proč jí nic neřekl? Čekala výčitky, nadávky, ale před ní seděl zkroušený a nemocný muž, kterého si kdysi brala z lásky, se kterým měla tři děti, který se o ně celý život staral, aby se měli dobře, a ona mu to oplatila čím? Tím, že se tahala s jiným, tím, že na něj poslední dobou kašlala místo toho, aby si užívali spolu. Nemyslela vůbec na to, co chce její manžel, zda je i on v životě spokojený, jestli ho něco netrápí.
Chovala se jako sobecká kráva a jak by jí dobře řekla její matka, vždyť na všechno byli dva, i na jejich společný život.
V tu chvíli si uvědomila, jak moc svého manžela miluje, kolik toho pro ni udělal. Nechce o něj přijít, neumí si představit, že by tu nebyl. A co děti? Co Zuzanka? Ví to? Jak to vezme?
Jitka se vrhla s pláčem ke svému manželovi:
„Prosím tě, odpusť mi všechno, to mi nesmíš udělat, to ne, já tě miluji. Bojím se o tebe, nechci tě ztratit. Prosím tě, Honzo, odpusť mi. Spolu to zvládneme, uvidíš.“

Současnost

Honza se léčí a chodí na ozařování. Je ještě mladý, podle lékařů mladší muži (pod 45 let), mají velkou šanci na uzdravení. Jitka se od svého manžela nehne na krok. Je mu velkou oporou a oba, včetně jejich dětí, věří, že se Honza uzdraví.

pozn.red.: Jména v příběhu byla pozměněna

Přečtěte si také:

Reklama