Reklama

Někdy jsou věci jinak, než to vidíme svýma očima. Zvlášť ty dětské a hlavně pak pubertální mají úplně jinou optiku, než jakou by si jejich rodiče zasloužili. Na docenění rodičovské lásky si zkrátka někteří musejí počkat déle. Prozření přichází většinou až se založením vlastní rodiny.

Byla jsem asi dost komplikované dítě,“ říká na úvod svého vyprávění osmadvacetiletá Štěpánka, která většinu svého času prý v dětství trávila ve svém vyfantazírovaném světě, protože se jí zdálo, že jí nikdo doma dostatečně nerozumí, resp. že není o ni postaráno tak, jak by si  představovala.

  • Ne že by byla zanedbávané dítě, jen byly její představy jiné než skutečnost.

Oba rodiče po revoluci začali pracovat v rodinné firmě, a tak se Štěpánka, výrazně mladší než zbývající děti v rodině, cítila v mnoha směrech osamělá.

dítě

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

„Vždy jsem byla náročná k sobě, ale také ke svému okolí,“ zdůrazňuje absolventka dvou vysokých škol a nyní také čerstvá maminka. Právě mateřství naprosto změnilo její pohled na vlastní mámu, které dlouho prý měla za zlé, že se jí dost nevěnovala.

Hodně pracovala, často i o víkendech, ale já jsem si s ní chtěla hrát a povídat, nebo aby zkrátka aspoň byla doma. Vychoval mě v podstatě počítač a televize, hlavně americké seriály,“ vysvětluje Štěpánka situaci, která panovala v její rodině.

Nemyslím, že bych byla rozmazlená, vždy mě vedli k samostatnosti a rozhodně jsem třeba v pubertě zbytečně neutrácela peníze za parádu nebo tak. Ale zdálo se mi, že moje máma má na prvním místě práci a pak až teprve domácnost,“ vypráví své postřehy z dětství mladá maminka.

Občas mi zapomněla dát svačinu, vše připravovala ve spěchu, večeře byly většinou jen studené a bez ladu a skladu. A já toužila po dokonalosti v každém směru. V mé představě domova byla uklizená kuchyň, dostatek jídla v lednici a teplá večeře. To vše samozřejmě v poklidné atmosféře s usměvavou mamkou a ostatními členy rodiny. Ale ve skutečnosti se náš byt podobal špatně vedené firmě,“ dokresluje atmosféru, v které byla nešťastná, Štěpánka.

Opravdu bylo období, kdy jsem si říkala, zda by mámě nebylo lépe bez dětí. Dnes už chápu, že musela hodně pracovat, aby měla peníze na domácnost a prostě dělala, co bylo v jejích silách. Mrzí mě, že jsem jí její nedostatky dost často vyčítala a uzavírala se pak do sebe,“ hodnotí dnes stav věcí žena, která si začala uvědomovat, že život nemusí vždy odpovídat obrazům, které vidí v televizních seriálech a že uklizená kuchyň a plná lednice jsou sice dobrým základem pro rodinu, ale důležitější jsou jiné věci.  

Dnes jsou v mých vzpomínkách hlavně báječné společné dovolené, aktivně strávený čas, o který se rodiče snažili, co to jen šlo, a samé pozitivní věci. Bylo jich možná méně, než bych si představovala a nebyly dokonalé, ale vím, že je chystali rodiče s láskou. A doufám, že až moje děti vyrostou z plenek, budu pro ně stejně dobrou mámou, jako byla pro mě ta moje,“ uzavírá svůj příběh Štěpánka.

Přečtěte si také: