Dobrý den,

musím Vám napsat o první návštěvě mého tehdy budoucího a dnes už bývalého manžela u mých rodičů.

Tehdy jsme se rozhodli, že se u mých rodičů zastavíme jen tak nezávazně na kafíčko a pokec. Rodiče bydleli v pátém patře, a tak jsme logicky chtěli použít výtah, což se později ukázalo jako velká chyba.

Výtah se s námi někde kolem čtvrtého patra zaseknul a nechtěl už jet ani nahoru, ani dolů, takže jsem byli nuceni použít tlačítko alarm. Zvonili jsme, bouchali a sousedi z pětipatrového domu se postupně scházeli na chodbě, na mou prosbu, aby zavolali mého tátu, protože ten to s výtahem umí, přiběhla máma se slovy: ,,Tátu volali do práce k nějaké havárce, ale neboj se, už jsem volala hasiče."

Hasiči opravdu velmi brzy přijeli s plnou parádou, s houkačkou a v plné výstroji i s helmama s tou ochrannou plachtou vzadu :o).

Výtah velmi rychle uvolnili, ale místo aby vyjel to jedno patro nahoru, tak sjel úplně dolů a my nahoru museli jít špalírem zvědavých sousedů.

Celou cestu jsem říkala: ,,Dobrý den, dobrý den, dobrý den... " a musela jsem být rudá až na zadku a celý dům viděl, koho že si to vedu domů. Musím říct, že už nikdy více jsem ve výtahu nezůstala, možná to bylo nějaké znamení abych si toho... nebrala :o).

Amidala


Milá Amidalo,

myslím, že člověk moc na znamení nedá. Možná až když je pozdě. Spíš si pamatuje trapné chvíle, než aby za nimi hledal něco víc. Přijde mi spíš dost trapné pozdější pozorování zvědavých sousedů :-/.  
Reklama