Čtenářka Eli.Emanuela má rozvedené rodiče a tvrdí, že jejich manželství nepatřilo k nejšťastnějším. Bohužel to odnášely děti, které tak rodičům začaly vyčítat první, poslední...

Až v dospělosti si čtenářka Eli.Emanuela uvědomila, jak moc své mamince coby dítě křivdila...

Až dospělost mi otevřela oči

Moji rodiče jsou rozvedení. Jejich manželství nepatřilo k těm šťastným. Zejména otec si své negativní pocity vůči (bývalé) manželce vybíjel na nás, na svých dětech. K problémům vztahovým se po rozvodu přidaly i problémy existenční. Otec samozřejmě alimenty neplatil, a když maminka přišla o práci, nebylo to lehké.
I když se maminka snažila na nás nepřenášet svoje starosti, ne vždy se jí to dařilo. Stres, soudy, policie, nedostatek peněz na nejdůležitější nezbytnosti (nájem, jídlo, ...), a k tomu ještě naše puberta, to vše udělalo své. Doma nepanovala láskyplná atmosféra, často jsme se hádali, nemluvili spolu, ...
Až v dospělosti jsem si uvědomila, nakolik jsem mamince křivdila. Dělala, co bylo v jejích možnostech.
Jako dítě jsem se často cítila ukřivděná a v duchu vyčítala mamce, jak je na mě hnusná, jak si ze mě „dělá otroka“, ... Kdybych tu možnost měla, odstěhovala bych se z domu někam na koleje a domů se vrátila snad jen na Vánoce. Jako dospělá vidím, kolik toho pro nás dělala, že to neměla lehké, a že jsem k ní byla nespravedlivá. Obě jsme dělaly chyby. Dnes jsme si už v podstatě vše vyříkaly, vyjasnily, odpustily. Náš vztah není ideální, problémy se vyskytnou, ale umíme si s tím poradit mnohem lépe. A jak jsem dřív kolikrát mámu nechtěla ani vidět, teď bych za denní kontakt byla vděčná. I když na druhou stranu vím, že bychom brzy trpěly „ponorkou“. :) Vídáme se, jak nám to časové možnosti dovolí, píšeme si, voláme. A pokaždé mamince říkám, že ji mám moc ráda. Dřív jsem na tato slůvka byla skoupá.
S otcem se nestýkám, není o co stát. S odstupem let jsem mu dokázala odpustit, co hnusného nám celé ty roky dělal, necítím vůči němu zášť, netoužím po jeho potrestání jako dřív. Ale vídat se s ním nechci. Když jsem s ním před časem mluvila, stále vzpomínal na staré křivdy, vyčítal, co kdo udělal špatně, jak on chudáček ze všeho vyšel nejhůř. Nevím, jak se mnoho z toho odehrálo, často se to týkalo doby, kdy jsme byly malými dětmi, ještě jsme do školy nechodily, takže si to nepamatujeme. Máma říká něco, otec říká něco jiného. Nechci jim dělat policajta a rozhodovat, kdo měl pravdu. Prostě co bylo, bylo, každý může udělat chybu. Pokud se k tomu nebudeme vracet, otevírat staré rány, můžeme spolu skvěle vycházet. Máma to dokázala, maximálně si posteskne, že kdyby se tehdy a tehdy rozhodla jinak, měly bychom lepší dětství. Ale neháže na svého bývalého manžela špínu. Otec to neumí, nechápe či nechce chápat, že se k minulosti nechci vracet a poslouchat výčet křivd na něm spáchaných. A já se s ním proto nechci stýkat. Nechci poslouchat, jak jsme všichni byli špatní, jen on byl dokonalým. Až se vyrovná s minulostí, zbaví se své zášti a nenávisti, pak se můžeme vídat.
Jsem ráda, že svou mámu pořád mám, že jsme zvládly překonat to zlé, co bylo. Pokud vztahy s rodiči nebyly dobré, měli bychom udělat maximum pro jejich zlepšení. Nestojí to za to, babrat se ve starých křivdách. Naši rodiče tu s námi vždycky nebudou, a je tedy mnohem lepší zbývající čas si co nejvíc užít. Pokud to tedy jde, pokud se jak my, tak i naši rodiče dokážeme vyrovnat s křivdami a odpustit si. Dokud to ještě jde, dokud tu s námi ještě jsou...

Eli.Emanuela

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

Zasílání příspěvků k tomuto tématu již skončilo. Okolo sedmnácté hodiny se dnes dozvíte, která z přispěvatelek získala slíbený balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun.

Merci

Reklama