Jak je vidět z dalšího (a asi posledního) příspěvku, který nám poslala čtenářka Pajda, hádat se mohou lidi i kvůli tomu, co nedělají. Přečtěte si to samy.

Hádky o auto jsou asi taky docela časté... Tak přeju, ať ho brzy prodáte. Děkuju za příspěvek, milá Pajdo, a přeju pěkný den.


Mám obavy, že my hádku právě plánujeme. A pořádnou. Celý problém je v tom, že jakmile má manžel sebemenší problémy, tak prostě mu začne být okolí ukradené. Ano, vím, že takového jsem si ho vzala, nemám chuť ho předělávat a po 25 letech už jsem se smířila i s tím, že mám doma moulu, který je schopen se během zabíjačky rozčílit, že u komory s jitrnicemi je mastná klika nebo nadávat, že jsou na dvoře kopřivy, namísto co by šel a posekal je. Jeho chytré rady, jak a co mám dělat v kuchyni jsem se už dávno naučila řešit stylem „tady je špajz, tamhle hrnce, běž a uvař sám“ a kecy o tom, že mám dítě zbytečně moc oblečené ho přešly poté, co jsem nechala ošetřovák nachlazeného syna napsat na něj.

Bohužel předloni byl nějakou dobu bez práce. A protože „auto nesmí stát, autem se musí jezdit“, tak auto, se kterým jsem až do té doby denně jezdila, si nechal pro sebe, protože on ho přece využije. Takže náš krásný bílý Brumla stál celý podzim u baráku (jasně, co kdyby zavolal někdo z druhého konce vesnice, že mu blbne internet a muselo se jet celých cca 800 metrů, že ano?) a já jezdila vlakem s přestupem a nákupy tahala v rukách. Když pak přišel kolega, že levně prodá ojeté auto, neváhala jsem ani minutu. Za necelý měsíc stálo auto u nás před domem. Jenže co čert nechtěl, ani ne za týden po koupi auta jsem přestala vidět ostře na jedno oko. Jde o neurologický problém, prostě na pravé oko vidím dvakrát. Samozřejmě mám nedoporučené řídit s tím, že ale vada se mění a asi se časem ustálí. Pak bych si koupila nějaké spešl brýle a mohla bych zase vesele jezdit. Zatím to ale nevypadá...

No a důvod té předpokládané hádky? Dohodli jsme se, že protože dvě auta neuživíme a já hned tak řídit nebudu, tak se moje auto prodá. Jenže... v únoru byl kupec, ale auto bylo nepojízdné. Nebyla v něm baterka. Stála u nabíječky a protože chlap měl nějaké „své podstatné problémy“, tak tam stála cca 3 měsíce. Za tu dobu projevilo zájem šest lidí, ovšem nepojízdné auto nebylo prodejné. Protože baterku k autu nedonesu, musela jsem nakonec poprosit kolegu z práce, aby ji tam dal. Auto bylo sice prodejné, ovšem špinavé jak čuně. Takže měsíc, než se odvezlo do myčky. Pak se s ním jelo ještě do města, aby „se protáhlo řízení“. V tu dobu u nás končily maturity a pár kluků by rádo za maturu auto. Takže zájemci by byli... ovšem auto nebylo. Stálo v podzemních garážích u manžela v práci, protože „strašně škube“. Po dalším měsíci se opravil kablík v zapalování a auto zase jezdí. Je špinavé jak čuně a teď přes dovolené opravdu nehrozí, že by se prodalo... dala jsem spoustu inzerátů, ale zájem zatím není. A jak znám mého muže, tak za pár dní začne mít problémy s tím, že „kdyby se to prodalo hned...“, „kdyby se s tím jezdilo pořád...“ a podobně. A nemyslím si, že bych mu dokázala neříct, kvůli komu platím zbytečně opravy a pojištění autu, které mohlo být už půl roku z domu.

Pajda

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne: Kvůli čemu se nejvíc hádáte s partnerem?

  • Hádáte se často, nebo jenom občas?
  • Máte italskou domácnost?
  • Co je nejčastěji příčinou vašich sporů?
  • Máte nějaké zajímavé historky?
  • Myslíte si, že jsou hádky k něčemu dobré?

Prosím, příspěvky už neposílejte. Zanedlouho se dozvíte, kdo z vás získá jako dárek Hru o manželství od firmy Albi.

hra

Reklama