Auditko, kam (jak napovídá vtipný a trefný název) chodí diskutovat ženy, které na čápa nebo vránu dlouho čekají. Je to „uzavřená“ společnost, která stmeluje ženy se stejným osudem a dává jim naději, že se „to“ jednou povede.

Dostala jsem se k němu vlastně úplnou náhodou. Nemám totiž ve zvyku lézt tam, kam mě nikdo nezve. Když mi poslal Radek Kříž link, měla jsem poměrně nepříjemný pocit. Jako bych četla cizí dopisy a nahlížela někomu do soukromí. I když v podstatě nevíte nic, jen tušíte z příspěvků, skládáte mozaiku a domýšlíte příběhy, které vás do sebe vtahují, chcete všechny ty ženy obejmout a poznat je blíž.

Ale copak o to stojí?  O nějakého „vetřelce“ z redakce, který chce těžit z jejich neštěstí a sbírat senzace? Osmělila jsem se a dopátrala jedné z nich. Čtenářky, která mi byla povědomá nickem a sympatická svým pragmatismem i když toho podle útržků, které jsem pochytila v diskuzi, musela zažít víc než dost.

Poslala jsem jí e-mail, jestli bych s ní, nebo s jinou ženou z auditka nemohla udělat rozhovor. Neposlala mě do háje, naopak. Slíbila, že se pozeptá a pokud nebude nikdo chtít, je ochotná do toho jít.  Předtím mě ale varovala, že je tvrdý oříšek. Nevím, co tím myslela, a došlo mi to, až když poslala svůj příběh. Když jsem ho dočítala, písmenka mi plavala v slzách. Tak krásně a přitom bez patosu napsaný text o šíleně těžké životní volbě jsem snad ještě nečetla.

Logicky mě napadla otázka, jak bych se zachovala já, na jejím místě.

Měla pravdu, teď jsem si kousla do toho tvrdého oříšku. Jsou to dva silné příběhy v jednom. Jak rozhovor pojmout? Jak a na co se ptát, když bylo řečeno vše? Není škoda ho „rozkouskovat“ na otázky a odpovědi? Nebude lepší, když vyjde tak, jak je?

Dala mi souhlas k uveřejnění s podmínkou, že zůstane utajena pod svým nickem  fialinka.

Rozhodla jsem se její příběh vydat ve dvou dílech a první si můžete přečíst příští týden ve čtvrtek. Ale než se tak stane, nechám vás chvíli v očekávání. Zatím se můžete v krátkém rozhovoru seznámit  s auditkem Čáp nebo Vrána a jeho členkou fialinkou.

Kdo tohle auditko vlastně vymyslel a založil?

Auditko Čáp nebo Vrána bylo založeno v roce 2004, poté, co holky, které tu na sebe natrefily ve veřejné diskuzi na podobné téma, nechtěly tak osobní věci probírat veřejně. Já sama jsem u založení nebyla, přidala jsem se až o kus později, v roce 2006. Diskuze byla vždy uzamčená, ale přístupná všem, kteří admina požádali o přístup, a tak jsem se tu celkem náhodou ocitla i já   

Už se do diskuze zapojil nějaký odborník? Stály byste o to, nebo je to jen uzavřený klub?

Právě z toho důvodu, že už auditko asi jen tak „dobíhá“, nemá cenu zapojení odborníka, ani jsme o tom nikdy neuvažovaly – informace se dají sehnat jinde, tady je spíš důležitá osobní podpora

Co  tě nejvíc povzbudilo, „nakoplo“?

V čem mi auditko pomohlo? V době, kdy jsem chtěla mít dítě já, nebyla kolem mne skoro žádná kamarádka, která řešila podobný problém, nebo jsem o tom prostě nevěděla.... a můj muž taky tyhle věci zrovna řešit nepotřebuje. Je příjemné, když víte, že někde jsou holky, které řeší to samé, že můžete tyhle  intimní věci s někým probrat, navzájem se podržet, vybrečet... sama nemám povahu na to, otravovat s čímkoliv nadměrně své okolí, navíc přiznejme si – asi nikdo moc nepotřebuje, aby si o vás celé město povídalo – ano, to jsou ti, kteří dítě chtějí a nejde jim to...

Hodně z nás čekalo na dítě dlouho a dočkaly se ho až za pomoci ivf – umělého oplodnění, nebo se jim povedlo přirozeně po opravdu dlouhé době... v tom byla obrovská motivace, vidět, že někdo, kdo dva roky v takřka „přímém“ přenosu pochybuje, že on někdy bude v ruce držet pozitivní test, ho najednou opravdu držel a chlubil se tím... myšlenka „když to vyšlo jí, vyjde mi to taky“ mne držela opravdu silně nad vodou, když jsem začínala pochybovat....

Jak se to rozrůstá? Setkáváte se i osobně?

Postupem doby se auditko rozrostlo ještě na několik dalších, zaměřených právě na ty děti.... srazů i s dětma už bylo hodně, stejně tak se občas potkávají jen holky, které bydlí blízko sebe, vznikla i nová přátelství... myslím, že většina z nás se už považuje za kamarádky a jsme rády, že se známe.

No a závěrem některé příběhy z auditka, které nemůžou nenakopnout...

S. – po ivf čekala dvojčata, o které přišla v 25. týdnu.... pak už nechala vše náhodě, ale pořád nestrácela naději... pozitivní test hlásila po cca 10 letech snažení...

Z. – podobně smutný příběh s dvojčaty, ve 22. týdnu přišla o děti z ivf... po pár letech zkusila poslední ivf, celé těhotenství proležela, ale doma má krásná zdravá dvojčátka...

Z. – po třech zamlklých těhotenstvích a několika letech čekání se nakonec dočkala dvou krásných zdravých dětí....

B. – po neúspěšných ivf se rozhodla touto cestou už nejít a nechat to na přírodě... těhotenství se dočkala po sedmi letech a má krásnou holčičku

M. – asi nejsilnější příběh – po třech těhotenstvích, kdy o děti přišla po 20. týdnu, a kdy nevyšlo ani těhotenství s náhradní matkou,  má dvě nádherné adoptované děti...

... těch příběhů je víc, ale tohle jsou ty „nejdrsnější“, naprostá většina holek otěhotněly celkem rychle a bez větších komplikací...

Reklama