Reklama

Na parník a oslavu 10 let žena-in jsem se moc těšila od chvíle, kdy mi to navrhla Nestyda s tím, že můžu u nich přespat. A tak jsem 4.9. ráno naházela do tašky pár věcí a vydala se na nádraží. To, že cesta trvala pět hodin vlakem, mi nevadilo. I když po pravdě – cestování vlaky nesnáším. Také mě osud potrestal snědou rodinkou v kupé, která mě doslova zatlačila do kouta. Cestu mi zpříjemňovaly smsky TTT, která cestovala  jiným vlakem, stejným směrem. A také občasná zprávička Nestydy, která psala, že už se těší a vyráží.

Sešly jsme se před nádražím a já jsem byla překvapená Nestydiným mládím a tím, jaká je drobounká a hezká. O TTT víme, že je krásná, vtipná (a vůbec…kdybych byla chlap, tak chci jen ji.)

Trošku jsme si pocestovaly Prahou, když jsme jely pro kebulku, o které jsme nevěděly, že pracuje do čtyř. A tak jsme zamířily k parníku.

líčení

Bylo to moc krásné prostředí a my jsme už zdálky koukaly, kdo může být –in. TTT už dokonce prý ve vlaku podezřívala spolucestující, že jedou také slavit na parník.

A tak jsme se nesměle posadily a rozhlížely se, hádajíc, kdo je kdo. Spolehlivě a jako první jsem poznala Jakuba a také Evičku Soukupovou. Potom Anai, která se tam jen snažila vylepšit náš vzhled.

Překvapilo mě, kolik cen je v tombole. Poprvé jsem něco vyhrála!!

Líbilo se mi i autorské čtení, pořád jsem někoho poznávala a opravdu jsem měla radost, když jsem viděla Rikinu, U stolu jsem seděla s Mio, která je velice milá citlivá a krásná. Pro ni si pak přišel sympatický manžel, který s náma vydržel do konce.

Vyhrála myš a byla patřičně hrdá!

mioČas rychle plynul a program byl pestrý. Jsem moc ráda, že jsem poznala příjemnou redakci, samé fajn ženy a samozřejmě i muže. Lukáš byl velmi okouzlující.

Moje cesta zpět byla o poznání horší. Nestyda si asi nepřipouštěla, že tam budu chtít být tak dlouho, a tak nás MHD vypekly. Metro usnulo a na tramvaj jsme čekaly nějak moc dlouho. Jedna nejela a druhá více stála, než jela. A tak jsem se s Nestydou v tramvaji rozloučila a když tramvaj stála před nádražím, rozhodla jsem se jet domů.

Prošla jsem „Sherwoodským lesíkem“  před hlavním nádražím, ale kupodivu jsem měla větší strach, až v budově. Musela jsem před vě hodiny čekat na Beskyd, který mi jel v 04:11. V devět jsem byla v Těšíně. A protože už na parníku na mě lezla migréna, která sílela a sílela, dome jsem se jen vykoupala jsem se a vzala si k posteli kbelík, a doslova celou neděli prozvracela.

Migrénu mi rozjel cigaretový kouř a panáčky ji jen přikrmily.

Dnes, když si prhlížím fotky, jsem moc ráda, že jsem tam byla. Fakt to bylo dobrý!!!!!

foto1foto2foto3foto4

átéčko

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven