K poslední dubnové noci neodmyslitelně patří zvyk pálení ohňů (za minulého režimu se tomu říkalo „vatry míru“, vzpomínáte?). Tento den byl považován za definitivní konec zimy a počátek jara – začínalo se sít. Světlo a oheň měly zničit temné síly, jež panovaly za dlouhých zimních nocí (ztělesňovaly se do postav čarodějnic). Oheň dodával sílu Slunci. Zakládali ho mladí lidé, byli ještě „čistí“ a zlé síly nad nimi neměly svou moc.

Když nahlédneme do historie, zjistíme, že již staří Římané (a před nimi Řekové) oslavovali 30. duben jako svátek boha Pluta (řeckého Háda), což byl jak známo bůh podsvětí a právě on prý zasvětil některé bohyně do různých tajemství.

Keltové slavili 1. května jeden z nejdůležitějších svátků - Beltine. Slovo „tine“ („teine“) znamená ve starokeltštině oheň a Beltine byl oheň k uctění boha Belena, který se tak trochu podobal Apollonovi. Vládl Slunci a léčivým vodám, byl učitelem druidů a mocným ochráncem všech.

Na jeho počest se v předvečer 1. května, tedy 30. dubna, zapalovaly posvátné ohně. Nejprve se v celé vesnici zhasly všechny ohně. Na pečlivě vybraném místě byl vyryt velký čtverec a rozdělen na devět dílů. Byly odstraněny drny a ponechány jen v prostředním čtverci. Na každý čtverec se pak kladlo dřevo z posvátného stromu. Dnes už se jen dohadujeme, kterých devět stromů bylo pro Kelty posvátných, jisté je, že mezi nimi byl dub, který se nacházel ve středu a jehož třískami  druidové oheň zapalovali (ve směru hodinových ručiček, tedy „podle Slunce“). Tento oheň byl považován za očišťující, chránící zdraví lidí i zvířat. Kolem ohně se tančilo (opět „podle Slunce“). Tanečníci oheň přeskakovali a dýmem se prováděl dobytek.

Také dobře známé vztyčování jarní májky je spojeno se svátkem Beltine. Májka, zpravidla mladá břízka, byla pomalovaná červenými a bílými spirálami a na vrcholku ozdobená větvičkami hlohu). Symbolizovala spojení mocnosti země a nebe.

Milenci se na Beltine obdarovávali věncem z březového listí. Tolerovány byly i jejich výlety do přírody, kde se vzájemně zasvěcovali do tajů lásky.

A naopak, v tento den bylo možné bez problému ukončit manželství (pokud bylo uzavřeno o jiném svátku 1. srpna).

Lidé se o Beltinu vypravovali k menhirům (posvátným kamenům) a věřili, že jim v tento den vyplní jejich přání. Třeba jejich polévání prý spolehlivě přivolalo déšť.

 

O beltinské noci si Keltové zdobili své domy větvičkami cesmíny, hlohu a jeřábu. Ženy, které si na hlavu uvily z jeřábu věnec a na obličej nakapaly rosu z hlohových poupat, si tak zajistily u bohů krásu.

 

Germáni nazývali 30. duben Valpuržinou nocí. Valpurga žila koncem 8. století v Sussexu, šířila křesťanství mezi Germány a byla považována za ochránkyni před kouzly a zlými čarami. Není jistě bez zajímavosti, že staré teutonské pojmenování Matky Země bylo Valpurga.

 

V Čechách se noc z 30. dubna na 1. květen jmenuje noc filipojakubská, ačkoli svátek svatého Filipa a Jakuba připadá až na 3. květen. Po staletí se ale slavíval 1. května a o předchozí noci se na návrších pálily ohně. Není vyloučeno, že památka apoštolů Filipa a Jakuba byla kdysi ustavena na 1. května jen proto, aby mocní světci chránili tento den před temnotou pohanských obřadů a také proto, aby pohanskou slavnost nenásilně nahradil.

 

Podle dávných pověstí se právě o poslední dubnové noci na návrších a rozcestích shromažďují ke svému sabatu čarodějnice. Před tím se pomažou kouzelnými mastmi, aby s jejich pomocí potom mohly létat na košťatech, škodit lidem, dobytku a budoucí úrodě. Při reji si volí královnu, která  vládne hostině. Na té se podávají takové vybrané lahůdky jako třeba kotel žab. Tančí se pozpátku a čarodějnice se mohou proměňovat ve vlky, psy a jiná zvířata.

 

Každá správná hospodyně se tedy musela na čarodějnickou noc pořádně připravit. Dům měl být vykropen a dveře opatřeny křížem. Před vrata domu i chléva se kladly drny a řezanka. Čarodějnice musela, pokud chtěla vstoupit do domu, přepočítat všechna stébla, což jí obvykle trvalo až do rána, kdy její moc pominula. Na dvoře bývaly zapíchané trnité větve, košťata, vidle, aby se čarodějnice poranila. Muži práskali na návsi bičem a bušili do hrnců, čímž měli čarodějnic zahnat. Dbalo se také, aby v ten den neodnesl z domu někdo nějaký předmět, protože by do něj mohla vstoupit čarovná moc.

Protože čarodějnice měly nejvíc spadeno na dobytek, kropily se svěcenou vodou chlévy, na jejich práh se kladly tři křížky ze slámy, vysypával se pískem a do komína se vkládala měchuřina s trochou hrachu nebo tvarohu. 

Pálení čarodějnic patří doposud k velmi živým zvykům. Poslední dubnová noc je jednou z magických nocí, kdy prý mají zlé síly větší moc než jindy. A právě o půlnoci před svatým Filipem a Jakubem se dají nalézt poklady. Než se však za pokladem vypravíte, musíte si s sebou vzít (na ochranu před zlými silami) květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další magické předměty.

 

           
Reklama