fashion

Je pro vás důležité, co právě letí, každou novinku začnete okamžitě usilovně shánět a pak se do ní navezete i přes to, že to není právě model, který by například snesla vaše výška nebo třeba nohy? Že je to nesmysl? A věřte, že je mnoho takových dam...

Jistě mi dáte za pravdu, když řeknu, že jsme svobodní lidé ve svobodné zemi, a tak nechť si každý na sebe navlékne, co je mu libo a v čem se cítí dobře.

Na druhou stranu je pravda, že člověk leckdy s otevřenou pusou zírá, jak je možné, že například mladá dívka, která řekněme hodně konzumuje hamburgery, necvičí a navíc nemá v genech právě postavu vyléčené anorektičky, dokáže vyjít na ulici v legínách a tričku pod prsa.

V zásadě by to člověku mohlo být jedno, neodsoudí ji za to, ale nemůže se zbavit dojmu, že je to trochu škoda.

Škoda v tom smyslu, že v oblečení korespondujícím s možnostmi tělesných proporcí by se jí jiní, méně tolerantní, za bukem neposmívali. Je sama proti sobě, řekneme si.

Případně se chvilku zabýváme myšlenkou, zdali má doma vůbec k dispozici zrcadlo, které by jí pravdu naservírovalo s maximální upřímností.

Mnohdy je vina na rodičích

Setkala jsem se s dívkou, jejíž maminka ji permanentně přesvědčovala, jak je dokonale krásná a štíhlá. Cokoli, co bylo právě v módě, jí ochotně obratem zakoupila a po té, co se do modelu navlékla, ji navíc ujistila, jak jí to neskonale sluší a jak se teď za ní budou všichni otáčet.

I otáčeli.

Ovšem bohužel proto, aby se buďto dobře pobavili, nebo následně vehementně kroutili hlavami. Postupně to přerůstalo v situace, kdy se i mně, liberálovi, začalo ozývat estetické cítění přátelstvím k těm dvěma, doposud hluboko násilím zasunuté.

Začala jsem její matku vinit, prozatím jen v sobě, že dívce vlastně ubližuje.

Jedla nestřídmě. Co nestřídmě, doslova se přežírala a následně v leže, protože jinak už to nešlo, se narvala do elastických bokových džín s páskem, což mělo za následek, že jí tři kila tuku vystoupala a následně přetekla přes okraj kalhot, vyduly se kapsy a na stehnech se vytvořilo několik pruhů velikosti záchranných kruhů.

Následovalo tričko na ramínka se zlatými flitry, končící pod podprsenkou, která též nebyla nebyla nevidět.

Výsledný efekt: několik záchranných kruhů nad záchrannými kruhy.

Bylo mi jí líto.

Se sebevědomím, vypěstovaným matkou bez soudnosti, se vlnila restaurací, kam jsme šli na oběd a... opravdu se všichni otáčeli.

„Hele, Táňo, neměla by Terezka skutečně občas uvažovat, co si na sebe ještě vzít může a v čem nevypadá právě dobře? Neměla bys jí to nějak kulantně říct, místo abys ji přesvědčovala, jak je to v pohodě? Vždyť jí tím ubližuješ,“ odhodlala jsem se.

Následovala sprcha slov a termínů od „starej se o sebe“ až po „se podívej na sebe“. Urazily se obě.

Nechala jsem toho a postupně jsme na oběd chodily méně.

Změnu zaznamenala ve chvíli, kdy se dočkala přesně toho, co se dalo čekat. „Ty vole, to je plejtvák,“ ohodnotil ji o pár týdnů později jakýsi mladý muž na Vyšehradě. Plakala.

Nemyslím, že to byla až tak úplně její vina a dalo se tomu předejít.

Chce to soudnost a reálný pohled na vlastní možnosti

Mám kamarádku. Je to báječný člověk. Je plnoštíhlá. Pokud by ale člověk přímo nezaměřil svou pozornost její pravděpodobné váze, ani by ho nenapadalo se nad tím zamýšlet.

Její modely jsou nejen originální, ale i nesmírně příjemné na pohled, slušivé a velmi s rozumem vybírané. V indických šatech s korálky, volně splývajících ke kotníkům, je doslova moc hezká a je to poznat i na zájmu, který jí věnuje nejeden muž.

A pak že chlapi jsou na štíhlounké laňky!

Zřejmě je to o něčem jiném. Každá žena totiž umí i může být krásná a upoutat, pokud k oblékání přistupuje se vkusem a rozumem.

Ať si každý nosí, co chce, ať si dá na hlavu klidně kýbl, na něj cihlu a na ni cedník, když má pocit, že je to pěkné. Může se stát, že se to následně líbí jen jemu, nebo sleduje jasný cíl. Upoutat pozornost, a to za každou cenu.

A proto nosím dlouhé sukně, protože si prostě myslím, že v minisukni by si mé nohy mohl někdo poplést s dráty do betonu. :-)))

Reklama