Doma máme zatím jen dvě vodní želvy, ale ráda bych si pořídila nějakou malou ještěrku. Nebo pavoučka. Jenže nevím, kdo by mi je krmil, když bych odjela na dovolenou.

Lásku k chlupatým a nohatým potvůrkám jsem asi zdědila po tátovi. Už odmala mi ukazoval, jak žijí pavouci a společně jsme jim házeli mouchy. Dodnes nechápu, jak někdo může malé děti strašit třeba tím, že když budou zlobit, sežere je pavouk. Bohužel jsem se s tím setkala. Taky nechápu, jak někdo může pavouky zabíjet, nebo hmyz obecně. Dobře, komáry a klíšťata ano, ale praštit pavouka bačkorou mi přijde hrozně necitelné. Vždyť jsou to tak úžasní tvorové! A co teprve myšky, krysičky, potkánci....

Jediný hmyzouš, z kterého mám hrůzu, je škvor. V dětství nás na táborech strašili, že nám vleze do ucha a prokousne bubínek.

Z našich exotických cest máme pár příhod s nejrůznějším hmyzem, hlavně se šváby, kteří moc rádi v noci pochodují po pokoji. Naposledy se nám jeden mega šváb tak vehementně dobýval na kousek sýru schovaný v ešusu, že jsme se tím rachotem vzbudili a švába vyhodili. Jiný šváb se mi v noci procházel po ruce, což není příliš příjemný pocit. Ale i ten musel nechtěně opustit pokoj, zabít bychom ho nedokázali.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Můj přítel má nejraději hmyz na talíři, ale to by bylo na jiné a mnohem delší téma.
Na závěr se vám musím pochlubit mým nejnovějším fotografickým úlovkem. Podotýkám, že to není makrofotografie... (ale nebojte, v ČR ho nepotkáte :o))
Zvířátkám a hmyzoušům zdar!

paviocko


Tak vida.
Oni se tu ti havěťofilové množí! Ale každému, co jeho jest, jak říkala babička. A taky kdo s čím zachází…:) Ale ne, nepřeju nic zlého, jen nabádám k opatrnosti!

A co vy a havěť? Pošlete o tom zprávu na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama