Reklama

Měla od dětství obrovský vypravěčský talent a ve škole psala skvělé slohy. Proto jí předpovídali, že se stane v budoucnu určitě spisovatelkou. Psát knihy ale prý vůbec neměla v plánu. Vlastně to tak trochu zavinila její malá dcerka Karen…

Astrid Lindgrenová je už dlouhá léta nejčtenější švédskou spisovatelkou a její knihy milují děti ve více než sto zemích. Lisa, Lasse, Bosse… Kdo by neznal Děti z Bullerbynu? Nebo pihovatou Pipi, její nejznámější dětskou hrdinku? Nepsala však jen pro děti. Je i autorkou povídek, divadelních her a románů, psala i poezii, filmové a divadelní scénáře.

Narodila se v roce 1907 na farmě Näs u města Vimmerby na jihu Švédska. Manželství jejích rodičů bylo krásné. Seznámili se a zamilovali se do sebe už jako děti a svým čtyřem potomkům umožnili idylické dětství plné lásky. Na domácí farmě si mohli sice bezstarostně hrát, ale měli i řadu povinností. Ze svého šťastného dětství prožitého uprostřed krásné přírody pak Astrid při psaní svých knih celoživotně čerpala.

AstridJako dítko se výborně učila, milovala literaturu, byla vášnivá čtenářka. Ve 13 letech vyhrála dětskou soutěž o nejlepší povídku, která jí pak byla otištěna. A od 16 let začala pracovat jako elévka pro místní noviny Wimmerby Tidning. Psala drobné reportáže a dělala jazykové korektury.

Byla to moderní nekonvenční dívka. Milovala hudbu, ráda tancovala. Jako jedna z prvních v jejich vesnici začala nosit krátké vlasy. Jenže pak ji potkala nemilá věc. Neplánovaně otěhotněla s ženatým kolegou, což bylo v konzervativním prostředí, kde se pohybovala, společensky neúsnosné i pro její milující a celkem liberální rodiče.

Odjela tedy do Kodaně, kde se jí v prosinci 1926 narodil chlapeček Lars, kterého dala do pěstounské rodiny. Na své jednání rozhodně hrdá nebyla, ale jak později vzpomínala, oba by tehdy neuživila.

Pak se přestěhovala do Stockholmu, kde se naučila těsnopis a začala pracovat jako sekretářka v Královském automotoklubu. A zamilovala se do svého šéfa Sture Lindgrena, za nějž se v roce 1931 provdala. Ten jejího syna adoptoval a ona si ho mohla konečně po necelých pěti letech vzít k sobě. To už naštěstí nežil u pěstounů, ale u prarodičů na farmě u Vimmerby. Astrid se stala na pár let ženou v domácnosti. Rodinné štěstí bylo dokonalé, když se v roce 1934 narodila dcerka Karen.

Když bylo Karen sedm let, ležela se zápalem plic a prosila maminku, aby jí vyprávěla o Pipi Dlouhé punčoše. Toto zvláštní jméno, které si dcerka právě vymyslela, se Astrid zalíbilo. Ten den se zrodila její nejznámější dětská románová hrdinka, pihatá, zrzavá, neuvěřitelně fyzicky zdatná a nebojácná holčička. Její dcera si ji velice oblíbila a stále vyžadovala pokračování.

Pak se Astrid rozhodla, že příběhy Pipi sepíše a věnuje Karen k desátým narozeninám. Jenže renomované švédské nakladatelství Bonniers rukopis odmítlo – Pipi totiž nebyla ani trochu výchovným čtením...  Žila sama bez rodičů ve velkém domě se svými dvěma zvířecími kamarády – koněm a opičkou. Neměla žádné starosti, ani povinnosti, neuznávala žádné autority a už vůbec neřešila peníze. Brala si je neomezeně z pokladu svého otce, pirátského kapitána, který je získal při plavbách po jižních mořích…

Kniha nakonec vyšla v jiném nakladatelství a dospělí jí byli pohoršeni, kazila jejich děti. Jenže děti byly nadšené! A to rozhodlo! Astrid napsala dvě další pokračování a pak už se její kariéra spisovatelky naplno rozjela. Zároveň začala pro nakladatelství Rabén & Sjögren pracovat jako editorka pro dětskou literaturu. Tuto práci vykonávala dopoledne, zatímco odpoledne měla volno k psaní. A to jí vyhovovalo! Všechny rukopisy svých knih psala těsnopisem.

V dobách své největší slávy dostávala až 150 dopisů týdně a na všechny sama odpovídala. Dostalo se jí také řady mezinárodních i domácích ocenění. V roce 1958 jí například udělili prestižní Cenu H. Ch. Andersena, která je považována za nejvyšší možné ocenění autorů dětských knih. Ruská akademie věd po ní zase pojmenovala asteroid č. 3204. Tehdy vtipkovala, že by se měla jmenovat Asteroid Lindgrenová.

Byla váženou a obdivovanou osobou už průběhu života, získala řadu doktorátů, pojmenovali po ní školy, ulice, řadu institucí, její portrét se objevil i na švédské poštovní známce. Když byla odhalena její první socha, dělala si legraci, že si myslela, že musí člověk nejdřív zemřít, aby se mu mohlo dostat takové cti. Když jí bylo devadesát, byla zvolena Švédkou roku.

Dožila se krásného věku 94 let. Zemřela v rodinném kruhu ve svém bytě v klidné stockholmské čtvrti, v němž bydlela 61 let! Smutek tehdy držela celá Skandinávie. Od její smrti švédská vláda každoročně uděluje Pamětní cenu Astrid Lindgrenové pro autory dětské literatury, což představuje odměnu pět milionů švédských korun. Nejvyšším oceněním její tvorby je ale určitě fakt, že děti i v dnešní době její knihy milují…

 

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách: