Už jako dítě jsem měla mindrák z toho, že jsem hubená, samá noha, samá ruka. Vyrostla jsem moc do výšky a ve škole jsem všude čněla. V pubertě jsem se začala zakulacovat a já z toho měla radost.

Ve dvaceti jsem se vdávala a měla váhu 50 kg i s postelí. Když jsem po čtyřech letech konečně otěhotněla, začala jsem mít mindrák zase z toho, že přibírám až moc. Při prvním těhotenství jsem přibrala skoro 30 kg. Podle mého lékaře to sice bylo moc, ale vzhledem k tomu, že jsem byla hubená, šla prý váha nejdříve na mé tělo a pak teprve na děťátko.

Po porodu mi zůstalo 10 kg. Ty jsem se snažila shodit, ale marně. Po dvou letech jsem opět otěhotněla a opět přibrala skoro 20 kg. A po druhém porodu mi opět zůstalo přes 10 kg. Chtěla jsem začít s mohutnou dietou (ale pod dohledem lékaře), ale právě lékař mi tuto dietu zatím nedoporučoval, protože jsem skoro do tří let kojila a dieta by mohla způsobit, že přijdu o mléko. Takže vlastně dietou jsem se mohla zaobírat až po dlouhých letech. Ze začátku šly kila rychle dolů, ale pak se objevily zdravotní problémy i problémy v rodině a má psychika řekla - dost.

Dieta na mě přestala působit. Vrhla jsem se na sportování. Propotila jsem horu triček, trochu kil ubylo, ale pořád jsem byla jak mamina Rettigová. Kolikrát jsem stála před zrcadlem, otevřený šatník a zkoušela jednu věc po druhé. Nakonec jsem to skoro vzdala i po prohlášení mého muže: ,,Ale mamino, nech toho svého trápení, vždyť mně se líbíš i tak. Aspoň si mám na co sáhnout a neudělám si modřinu z tvých kostí". A tak jsem vše hodila za hlavu a jsem ráda, jaká jsem.
Januše.


No jasně, hlavně, že se to líbí chlapovi!:) Správnou ženskou má být za co chytit, to je přece známá věc. A určitě také ocenil tu vaši obrovskou snahu!

Reklama