Vztahy

Asi to brzy se mnou švihne

 

Nedávno jsem se přistihla, že nemám chuť do ničeho – nezajímá mne, zda se ve světě děje něco nového, nechce se mi jít s kamarádkami do kavárny – k čemu to, pořád stejně probíráme to samé, nedávno jsem přešla svou oblíbenou cukrárnu, kam si jinak chodím dělat radost jedním kouskem větrníku, nechce se mi s manželem do restaurace, i když mne zval – přišlo mi najednou hrozně nepohodlné, že se tam musím chovat, jak etiketa náleží...

 

Mám pocit, že asi vysublimuji, aby už po mně nikdo nic nechtěl. Děti zažívají „první“ pubertu a „držkujou a držkujou“ a já abych pořád arbitrážovala jejich rozepře, v práci to v poslední době vypadá, že jsem nepostradatelná, neboť mne začala úkolovat i sekretářka šéfa – Můžeš, Helčo, prosím tě, hodit tohle na poštu. Jdeš stejně kolem, ne? – zvykla si na to tak, že jsem ji musela upozornit, že jestli chce, přihodím jí mezitím nějaký svůj projekt... Navíc odešel jeden kolega do důchodu, ale jeho práci rozdělili mezi nás – šetří se, takže teď si beru lejstra i domů.


Moje máma mi začala telefonovat i přes den do práce – prý jak se mi daří a co dělám, že mne ráda slyší (podotýkám, že se s ní vídám každý týden) a jestli bych s ní nešla vybrat to či ono, že to hrozně potřebuje a beze mne by ta koupě nebyla to pravé ořechové...

 

To, co mi dřív dělalo radost, nenávidím: ráda vyrábím dárky pro radost druhým, vždycky si dotyčného představím, přemýšlím, co by mu tak sedlo, co má rád, a jdu na to: náhrdelník, obrázek jako découpage, vlastnoručně vyráběná přání či ozdobné krabičky. Nemám na to v poslední době ale vůbec chuť, říkám si, stejně to jde koupit, tak co s tím budu ztrácet čas a sedět nad tím do dvou do noci...

 

Začínám mít pocit, že už to nejsem ani já, pořád v jednom kole, a když si chci „dáchnout“, tak najednou nevím, jak se to dělá, mám pocit, že je pořád třeba něco udělat, dodělat, zařídit... a já bych takový ten odpočinek, kdy nemusíte vůbec NIC,  potřebovala jak sůl.

 

Mám toho nějak moc – nedávno jsem se nechala dokonce umluvit a doučuji angličtinu sousedčinu dceru, prosila tak dlouho, že ta její holka jinak propadne a že já se svým FCE jsem hvězda a ta pravá pro ni, že jsem nakonec souhlasila.

 

Mám pořád pocit, že něco MUSÍM, a kde jsem JÁ, to mé pravé JÁ? Nějak jsem si nevšimla, že by se mi to moje dobro nějak vracelo...

 

Poraďte, milé ž-ínky, jak zvládáte současný stres a kolotoč, ať se z toho nesložím!

   
03.10.2005 - Láska a vztahy - autor: Tereza

Komentáře:

  1. avatar
    [21] babamary [*]

    Helča: jestli ty nejsi z toho druhu "nenahraditelných" - nic ve zlém! MUSÍŠ akorát jedno (tipla bych, že se tě to dlouho ještě týkat nebude?,a i to neovlivníš. Takže: naučit se říkat NE

    superkarma: 0 03.10.2005, 17:46:16
  2. avatar
    [20] Gedžitka [*]

    Já bych jela na dovču

    superkarma: 0 03.10.2005, 13:53:32
  3. [16] papáček [*]

    kdyby tam nebylo napsáno Helča,tak si myslím,že jsem to psala já.Stejně pubertální dítko, stejná nechuť ke všemu.jsem vyždímaná jako citrón.sice rady pěkný,ale ta nechuť nejde jen tak změnit,že si řeknu -tááák a ted budu úžasně veselá-tak to fak není

    superkarma: 0 03.10.2005, 11:41:56
  4. avatar
    [15] Kocicka [*]

    prostě to chce z něj vystoupit a začít znovu v klidu dýchat a přemýšlet jak to jinak zorganizovat a víc myslet na sebe jinak tě to fakt položí...

    superkarma: 0 03.10.2005, 10:59:55
  5. [13] Evalota [*]

    Spakovat se a odjet aspoň na tři dny někam do přírody.Úžasná léčba na to jak se nesložit !

    superkarma: 0 03.10.2005, 10:32:11
  6. avatar
    [12] Janinas [*]

    Milá Helčo!
    Dneska je pondělní ráno a já se cítím přesně tak, jak jsi to popsala. Nic mě nebaví a nic se mi nechce dělat. Nejraději bych ani nechodila mezi lidi. Zalezla bych si pěkně pod peřinu a spala celý den. Hrozně mě rozčiluje, jak musím dělat něco , co vůbec nechci! Už abych byla z práce doma a mohla si zalézt do teploučka a dát si čaj a jen tak ležet a ležet a ležet! Už aby byl večer!

    superkarma: 0 03.10.2005, 09:47:32
  7. avatar
    [10] Žábina [*]

    co kdyby sis pro začátek vybojovala jeden víkend, který strávíš tak jak tobě se to líbí?
    třeba výrobou dárečků pro ostatní nebo nějakým výletem?
    zkus to

    superkarma: 0 03.10.2005, 09:26:34
  8. avatar
    [9] Apika [*]

    Do takového stavu se asi dostane každá ženská od rodiny.To já už jsem se z depky přesunula k sebelítosti a FUJ nejsem na sebe ani trochu hrdá.Možná by ministerstvo zdravotnictví mohlo zřídit nervové lázně pro utírané matky.Alkoholici a feťáci mají taky svoje léčebny,které jim platíme všichni.

    superkarma: 0 03.10.2005, 09:09:45
  9. avatar
    [8] soptice [*]

    Jako, když mně mluvíš z duše!!! Přesně takovou "depku" mám já. Ale už jsem cítila, že toho je opravdu stráááááášně moc. Vzala jsem si čtvrtek, pátek dovolenou a byla jsem doma. Nedělala jsem nic!! Vážně. Vyčitky typu "plýtvám zbytečně dovolenou" jsem zahnala a opravdu jsem si odpočinula. Udělej to také, prostě si vem den, dva volno a nedělej nic. Prostě nemusíš, nemusíš, nemusíš

    superkarma: 0 03.10.2005, 08:50:40
  10. avatar
    [7] OLKE [*]

    že ty jsi byla u nás doma a viděla mě viď .... to ovšem bylo tak před 2 týdny. Mě totiž tohle přesně též zmáhalo, ale tady jsem našla hodně "holek" se kterýma popovídám o tom co mě baví a rozhodla jsem se, že se prostě nesedřu, a tak jsem si nakoupila barvy a ubrousky na decoupage, začala jsem sbírat fialky a tenhle víkend jsem proseděla u pletení...ne že bych tedy neuvařila, neupekla a nepoklidila... ale rozhodně jsem nestrávila u úklidu celý den ...a vážně jsem si víkend užila...pravda, přes týden "nestíhám" pořád, protože děti mají úkoly, já dvě zaměstnání, večer chodím se psem....ale víkend...ten je prostě minimálně z poloviny "jen můj"...a je mi tedy mnohem lépe
    A tak radím - prostě si najdi čas i na sebe a to, co tě baví...když opravdu budeš chtít, tak se najde, uvidíš ... a nedej se!

    superkarma: 0 03.10.2005, 08:15:34
  11. avatar
    [6] Amálie [*]

    A proč tady "fňukáš"? Prostě se seber a dělej to, co ti dobije baterky, ať už je to třeba víkend u kamarádky nebo se sportem.. nebo prostě doma vyhlaš, že jsi hodně unavená a požádej ostatní, ať na týden převezmou tvé činnosti v domácnosti. Možná se i puboši semknou, když uvidí, že máma je taky jen člověk. Hlavně už s tim ale něco udělej, jinak se složíš

    superkarma: 0 03.10.2005, 08:11:57
  12. [5] tanecnice [*]

    Kdyz jsem se citila stejne, koupila jsem si knihu o Joze.Nedostala jsem se daleko, prave diky pocitum ktere popisujes, ale naucila jsem se zakladni jogove dychani, a to mi pomaha.Nezabere to moc casu se to naucit, je to na zacatku knihy spolu se zajimavym ctenim,,a musim rict, ze to funguje, vyzkousej to jednou, az budes mit trochu nalady

    superkarma: 0 03.10.2005, 07:59:22
  13. avatar
    [4] Tosa [*]

    to vypadá, jako bych to napsala já

    superkarma: 0 03.10.2005, 07:47:34
  14. avatar
    [3] medunka2001 [*]

    Helčo, snad máš svoji hlavu, takže když se ti do něčeho nechce, tak to prostě nedělej. Takhle se odrovnáš. Je jasné, že v rodině toho na ženské leží hodně, ale doučovat sousedům dceru, tak to už je vrchol. Ať ji pošlou do kurzu nebo požádají o doučování nějakého studenta, který si rád přivydělá.

    superkarma: 0 03.10.2005, 07:40:53
  15. avatar
    [2] šája [*]

    Milá Helčo, mám stejné pocity a taky to nezvládám Ale naštěstí se objevili přátelé, co mi připomínají, že optimismus a dobrá nálada je nadevše. Když se s nimi na to téma pustím do diskuse, zjistím, že mají pravdu a že nic není tak černé.....

    superkarma: 0 03.10.2005, 07:20:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme