Reklama


Ahojky a krásný den všem v redakci i všem ostatním, ať už stálým, nebo jenom prolétajícím na tomto serveru.
I já se mohu počítat mezi ty prolétající, zvlášť v poslední době, kdy toho na mě dolehlo docela dost.
Nejenom zdravotní problémy moje, ale i v rodině, a teď ještě "ztráta práce".

Pracuji 28 let v jednom velkém (v současnosti) zprivatizovaném podniku a majitel se už ujal své role, a proto dochází k nepopulárním opatření, mezi které patří i propouštění zaměstnanců.
Proč píši k tématu "Pozdě"?

Ačkoliv můj šéf už ví, že pro mě nemá místo, přesto mi to pořád ještě neoznámil. Bojím se, že až mi to řekne, bude pozdě co kde schánět. Už minulý týden jsem se dívala po práci a bylo zrovna jedno docela příhodné výběrové řízení. Já si sice připravila životopis, zažádala o výpis z Rejstříku trestů, ale nakonec jsem se nepřihlásila.
Cítím se dost psychicky špatně, nemám se komu vypovídat, nejde to, chtělo by se mi brečet, ale zeptat se přímo, kdy mě propustí, na to nemám odvahu.

Zvlášť, když on po celou dobu mi dost dává najevo, jak mě nemusí.

Začalo to docela obyčejným hodnocením zaměstnanců, na kterém jsem se ozvala, že bych mohla dostat odměnu za práci, kterou nemám v popisu práce (sekretářská práce). Bylo mi jím vysvětleno, ať jsem radši zticha, že je to práce nekvalifikovaná, kdybych za ni něco chtěla oficiálně, tak by musel přiznat, že nemám té kvalifikované dost (pracuji jako ekonom), ale jelikož se už před více jak 5 lety sekretářky zrušily, byl skoro všude někdo vybrán, kdo tuto funkci "přibral". Docela jsem se těšila, bývalý vedoucí mě k tomu ani nepřemlouval, ale s jeho odchodem se tu vše změnilo a já poslední dobou do práce nechodím ráda a jenom to tu "přežívám".

Jelikož bydlím i pracuji v oblasti s nejvyšší nezaměstnaností,  tak se o svou práci docela bojím, nejsem nejmladší, na jazyky nemám vůbec hlavu a v současné době máme obě děti studující v Praze. Všechno, co se mi v hlavě točí je, že jsem prošvihla pořádně se například zdokonalit v jazyce, bojím se, že skoro nic neumím. Ve všech nabídkách požadují přinejmenším znalosti jednoho jazyka... :-(

Děkuji za dnešní téma, že jsem alespoň našla odvahu napsat, co mě v poslední době moc trápí...
Ještě jednou hezký den všem  
mamoutek


Milý mamoutku, člověk by až zaplakal. Ničeho se nebojte, vzchopte se a hledejte dál. Všechny nabídky znalost jazyka nepožadují. A pokud byste přeci jen na žádnou takovou nenarazila, pak je čas začít s nějakým kurzem - na to není nikdy pozdě. A děti v Praze Vám jistě pomohou. Tak hlavu vzhůru a těším se, že vás povzbudí i čtenářky. Já jsem tady jen takový oslík.