Domácnost

Asi jsem se zbláznila!

perfume

Při uklízení si krásně odpočinu a vyčistím si hlavu. Co je ale moc, je příliš, i když občas se úklid vyplatí i z jiného důvodu než je pořádek.

O Vánocích se mi ztratily dárky. Nemyslím ty, co jsem dostala, ale ty, které jsem sama chtěla darovat. Jednalo se o tři parfémy v hodnotě víc než tři tisíce. Měla jsem je schované pod postelí v papírové tašce mezi ostatním harampádím, které tam strkám, nemajíc úložné prostory. A když jsem chtěla pár dnů před Štědrým dnem ty voňavky zabalit a opatřit mašlí, nebyly tam.

Začalo malé rodinné drama v podobě zuřivého vyšetřování, kdo je vzal, potažmo ukradl. Podezřelí byli tři. Moje dcera, její kamarádka, která k nám v té době docházela skoro denně, a můj přítel. Jako první to schytala dcera. Jak už jsem párkrát psala, je to pěkné číslo, ale krádeže mezi její neřesti rozhodně nikdy nepatřily. Zatím se její zlobení omezovalo „jen“ na drzost a nesnesitelné hvězdné manýry, ale já to čekala: „Tak už je to tady, to už je to poslední, co jsme tu ještě neměli,“ honilo se mi hlavou.

Dcera se hájila – jedním z argumentů bylo i vyjádření o mé zmatkářské a zapomnětlivé povaze. „Kdo ví, kam jsi je dala. Však ony se někde najdou,“ ukončila náš napjatý rozhovor. Pak jsem obvinila svého přítele – právníka. „Kdo ví, komus je dal,“ říkala jsem si. Myslel si, že jsem se zbláznila, a tvrdil, že ani neví, že je pod postelí  nějaký prostor. No, tak jsem si vzpomněla na kamarádku. Sice jsem si nedokázala představit, jak by technicky mohlo ke krádeži dojít, ale nikdo kromě těch tří v bytě nebyl!!!

A tak jsem kamarádce příště decentně naznačila, že si zamykám ložnici, protože se u nás krade a já neznám zloděje. Praštila dveřmi a odešla domů.

Vánoce pominuly, parfémy se nenašly, zloděj vypátrán nebyl. „Však já na to časem přijdu,“ vyhrožovala jsem doma a pomalu na tu záhadu zapomněla.

No a minulý týden jsem se dala do uklízení špajzu. Za pračkou tam na mě najednou jukla papírová taška a tři známé krabičky s voňavkami. A já si najednou vzpomněla, že jsem ji tam schovala ve strachu, že dcera půjde pátrat po dárcích a pod postelí je snadno najde.

V první chvíli jsem chtěla navštívit psychiatra. Jaký já jsem zmatkař a sklerotik! To už není normální, vždyť jsem kvůli tomu urazila tři lidi! A není to poprvé, vždyť dcera výsledek záhady odhadla hned na začátku.

Pak jsem se kajícně přiznala a jako bolestné rozdala voňavé lahvičky. Trapas jako hrom, jestli se něco ztratí příště, už mi to nikdo neuvěří. Příští víkend budu utírat prach na skříních – jsem zvědavá, jaké překvapení tam na mě čeká!


Milé čtenářky, dnes budeme také v redakci uklízet - alespoň pomyslně, v rámci tématu.

Máte naplánovaný jarní úklid? Nezačaly jste už o víkendu? Co všechno ten váš obsahuje? Pomáhá vám v něm někdo? Jakou práci nejvíc nesnášíte a na jakou se těšíte? Používáte nějakou úklidovou vychytávku na zkrácení a zintenzivnění práce? Jakým způsobem zapojujete svou rodinu? Zažily jste nějakou úklidovou taškařici – veselou historku? Objevily jste při úklidu už dávno ztracenou věc či třeba zapomenutý vánoční dárek?

Vše, co souvisí s velkým úklidem, pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

   
22.03.2010 - Dům a byt - autor: Simona Škodáková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme