Teda Meryl,
dneska jsi se mi trefila se svým tématem do noty. Už ráno, sotva jsem se probudila, jsem brečela.
Pustila jsem si v šest ranní zprávy a uviděla tam obrázky té paniky z Londýna, tak to už jsem brečela zase.
Já totiž brečím skoro pořád. Když vidím někoho zklamaného, někoho smutného či neveselé věci.
Vzpomínám si, že jsem dokonce v zimě brečela u reportáže o tom, jak horská služba nemá peníze na to, aby na horách dobře fungovala. A já se na to dívala v televizi a brečela jsem, protože jsem myslela na ty ubohé záchranáře, kteří nebudou moc zachraňovat lidi… No, jsem blbá, ASI HORMONY.
Když ostatní ženy-in rozebíraly, u kterého filmu brečí, já bych si vzpomněla spíš na film, u kterého nebrečím, protože mě rozpláče kde co. Snad jediný film (i když to byl vlastně seriál), u kterého jsem nebrečela byl Taková normální rodinka (tam snad nebyl zklamaný nikdo).
Když jsme dokonce byli se školou na Zachraňte Vojína Ryana, tak jsem se v úvodu (kdo tenhle film znáte, víte, o čem mluvím), kdy byla ta bojová scéna, úplně psychickou zhroutila tou hrůzou a bolestí a bezmocností. No, dostávala jsem se z toho dlouho.
No, už mi zase tečou slzy, jen si na to vzpomenu.
ValerieM
Milá Val, z filmu Zachraňte Vojína Ryana jsem byla také úplně rozhozená a po jeho zhlédnutí jsem nemohla ani usnout….
I tobě děkuji za „uplakaný“ příspěvek a přeji ti co nejvíce zážitků a situací, které ti vyvolají úsměv na rtech ;o)
Měj se moc hezky!
Nový komentář
Komentáře
vzpomínám taky na film Zelená Míle u toho jsem řvala jako tur a další filmek co mě dostal byl Mrtvý muž přichází je to hodně psychologický, ale ve finále smutný, i když si to možná představitel hlavní role vůbec nezasloužil a jestli některá z vás viděla Kult hákového kříže - drsný film se smutným koncem u kterého jsem rovněž bulela jako