Reklama


Žen je v politice málo, a ty, co se v ní pohybují, se mnohdy setkávají s jednáním, které by je mohlo jen odradit od dalších veřejných aktivit.

Ženy v české politice musí čelit celé řadě překážek a těžkostí, které jdou často nad rámec toho, čím v politice procházejí muži. Příčina je podle ženských aktivistek dvojí.

„Jednak v politice stále převažuje mužský styl vedení, který současný premiér Topolánek přirovnal ke smradlavé hokejové šatně, a také je to přetrvávající stereotypní představa, kterou trpí muži i ženy  že muži jsou k politice jaksi více předurčeni či vybaveni,“ poznamenala ředitelka občanského sdružení Fórum 50 % Lenka Bennerová.

Tři političky, které ví, o čem je řeč…

Za poctivost kráva nebeská

V roce 2006 coby nezávislá kandidátka stanula místostarosta Šárka Drobná ve vedení Kralup nad Vltavou s kolegou straníkem – ona, čerstvá matka druhého syna, s vysokoškolským diplomem a zkušenostmi z  manažerské funkce, a on bodrý šedesátník, který si prošel řádnou školou života, dokonale vládnoucí selským rozumem.

Na počátku byly vztahy korektní, ale když zjistil, že s ním nebude vždy souhlasit a že má vlastní názory, které je ochotna bránit, radikálně se zhoršily. Všude ji pomlouval, vymýšlel si urážlivé historky, lhal o životě jejím a její rodiny a řada lidí mu to věřila. Má totiž obličej dobráka od kosti – krkonošského taťky s vousem.

Další zlom nastal v momentě, kdy se mu „podařilo“ spáchat při výkonu veřejné funkce trestný čin, na který  upozornila. Když se pak na následujícím zasedání zastupitelstva obhajoval, zakončil svůj projev tím, že by si rád půjčil přirovnání MUDr. Štrosmajera a větu, kterou on použil jako komentář k vrchní sestře, protože by se hodila i na ni.

Když pak po několika měsících pod tlakem důkazů o svém protiprávním jednání na veřejném zasedání rezignoval na svou funkci (aby se za tři dny snažil vzít rezignaci zpět!), jeho pomluvy na adresu ženy – kolegyně ještě zesílily.

„Vím, že se říká, že všechno zlé je pro něco dobré, ale já si touto zkušeností nepřipadám jakkoli obohacená,” doplňuje Šárka Drobná. Dostala lekci ve stylu: Budeš-li mne podporovat, budeme spolu dobře vycházet, obrátíš-li se proti mně, bude s tebou zle. Nepřijala. „A udělal mi ze života peklo,“ říká.

Poslankyně lže a cintá

Jméno poslankyně a předsedkyně královehradecké krajské organizace ČSSD Hany Orgoníkové a senátora Václava Drymla je v těchto dnech v médiích skloňováno především kvůli údajnému shromažďování kompromitujících materiálů. Jejich vztah měl, jemně řečeno, škraloup mnohem dříve…

Na podzim 2008 po vyhraných krajských volbách vedla coby členka vyjednávacího týmu v kraji Orgoníková rozhovory o budoucím složení krajské rady a zastupitelstva. Dohodu i postup vyjednávání ale od začátku kritizoval Vladimír Dryml, který byl pro menšinové vládnutí ČSSD v kraji či pro podporu komunistů.

Koalice se nakonec vyvinula ve středo-levou, se zástupci SNK-ED a KDU, ne KSČM, jak preferoval Dryml. Jednání o složení nové koalice bylo hlavním kamenem úrazu.

Přesto, že poslankyně respektovala rozhodnutí stranické organizace a koaliční vyjednávání vedla v souladu s ním, obrátil se senátor Dryml proti ní i novému hejtmanovi Francovi, který je prý v jejím vleku. Sám se chtěl stát hejtmanem, i když částečně byl tento postoj ospravedlnitelný, neboť ve volbách získal nejvíce preferenčních hlasů.

Vzájemné vztahy se vyhrotily na začátku listopadu, kdy Dryml volal přímo po odvolání Hany Orgoníkové z funkce krajské předsedkyně. Spor se dostal i do médií, kde senátor o své kolegyni prohlásil, že „lže a cintá“, což rozhodně nebyl výrok gentlemana.

A to i přesto, že poslankyně ke svému kritikovi přistupovala s úctou. V době největší krize se k otázce, zda zvládne funkci senátora, krajského radního a ředitele nemocnice zároveň, dokonce o něm řekla: „Je to člověk se širokým záběrem, nepodceňuji ho. Pokud je přesvědčen, že si s tím poradí, má k tomu své důvody.”

Na krajské radě začátkem prosince Hana Orgoníková obhájila funkci předsedkyně krajské organizace ČSSD. Invektivy Vladimíra Drymla ale údajně pokračují.

Starostkou žena? Když bude hodná, proč ne...

Na jaře 2007 se Stanislava Silná stala starostkou Nového Boru. Tomu předcházely dramatické události, kdy byl zatčen starosta pro údajné braní úplatků, přímo při činu. Neskutečně se tím rozvířila hladina emocí a názorů ve městě.

„Byla jsem nezávislý kandidát a tedy za mnou nestála žádná strana a její síť. Brzy po zvolení však začaly tlaky na to, abych prosazovala takové kroky, jaké si přál jeden místní podnikatel. Šlo například o výměnu pracovníků na úřadě vždy tak, jak si představoval a požadoval. Protože jsem tomu nebyla nakloněna, začal na mne nebývalý tlak, do kterého se zapojil s tímto podnikatelem místostarosta a někteří další přívrženci, kteří obdrželi nebývalé sponzorské dary na svou činnost,“ vypráví Silná.

„V místním deníku vycházely skoro denně články, které v polopravdách negativně hodnotily mé kroky ve funkci, a ke každému článku pak anonymní pisatelé v dalekosáhlých diskuzích na mne lili špínu. Pan místostarosta se v deníku vyjadřoval ke kdečemu, vždy negativně na mou adresu,“ pokračuje. Že funkci nezvládá jako žena, bylo z útoků nezpochybnitelné…
 
Trvalo to několik měsíců a v době, kdy byla starostka na dovolené, bylo vydáno programové prohlášení, kde se dvě vládnoucí strany v obci rozhodly, že ji odvolají a do vedení města zvolí tohoto aktivního místostarostu. V prohlášení vytyčili řadu cílů a úkolů, kam bude směřovat v nejbližší době město. „Ovšem většina již byla těsně před dokončením, neboť to byly cíle, na kterých jsem řadu měsíců intenzivně pracovala, bez jakéhokoliv přičinění či pomoci mého kolegy místostarosty. Nyní se však tyto výsledky hodily a hodí,“ poznamenala Stanislava Silná. 


„Ono je pro muže vždycky nějak jednodušší urazit ženu.“
Exministryně školství Petra Buzková (ČSSD)

Všechny tři političky aféry s kolegy nakonec ustály, i když za cenu osobních obětí, probdělých nocí, zvažovaného odchodu z politiky a někdy i výčitek svědomí: Co jsem udělala špatně? Tyto ženy většinou přemýšlejí, v čem samy pochybily.

Urážky, osobní invektivy, znevažování či obviňování jsou tu na denním pořádku. Ženy je většinou nesou hůře, nemají tak silný žaludek, mají horší zastání a podle ministra Jiřího Čunka i „nižší psychickou zatížitelnost“. „Opravdu ale chceme, aby nám vládli ti nejotrlejší, nejagresivnější a všeho schopní?“ ptá se Bennerová.


Jak je z toho ven?

Podle Fóra 50 % zahraniční zkušenosti ukazují, že nejlepšími nástroji jsou politický mentoring, síťování a vzdělávání žen, podpora strany, kolegů a hlavně kolegyň. „Přiznejme si, že ženská solidarita v Čechách ještě nezdomácněla a v politice už vůbec ne. I naše poslankyně připouštějí, že ve sněmovně spolupráce mezi poslankyněmi nevládne, a to dokonce ani v rámci jedné strany,“ tvrdí šéfka Fóra .

Odpověď na otázku podle ní může být i v argentinském feministickém hesle: „Je-li žen v politice málo, mění politika ženy, je-li jich tam dostatek, mění ženy politiku.“

Věříte, že to ženy v politice na jakékoliv úrovni nemají lehké s muži-politiky, kteří na ně nahlížejí mnohdy skrze prsty?