Bulvár

Arigató a Sayonara Nagoya


Japonská restaurace. Představovala jsem si nízké stolky, u kterých budu klečet, v lepším případě sedět na polštáři. Vzaly jsem si s naší módní stylistkou Danou a grafičkou Katkou čisté ponožky, abychom si neutrhly ostudu. Naštěstí jsme seděly u stolku, i když tam byla místnost pro ty, kteří dovedou u jídla i klečet.

Nagoya – město, po kterém majitel pan Norimitsu Takahashi pojmenoval restauraci v centru Prahy.
Proč si vybral Českou republiku? Důvodem je průmyslová zóna u Kolína a příliv manažerů z Japonska. Sice jedí i evropskou a americkou kuchyni – především těstoviny, saláty, pizzu či hamburgery, ale mají rádi svá jídla. A japonských restaurací je v naší země pomálu. Svědčí o tom i klientela restaurace Nagoya – 70 % tvoří Japonci. Ti zbylí jsou většinou cizinci,  Češi jsou spíše vzácnými návštěvníky. Z nich sem nejvíce zavítají „celebrity“ – jako například Karel Gott nebo Dara Rollins. Pan Takahashi postrádá své rodné město a často se tam vrací. Jeho rodina byla v Česku jenom jednou.  Přiznal se, že české jídlo mu nechutná – je příliš těžké. Zato pivo máme nejlepší na světě, především plzeňské. A také žernosecké červené, je silnější než vína japonská. Máme podle něj i krásná města – procestoval naši zemi a nejvíc vzpomíná na Český Krumlov, Brno a Karlovy Vary.

Ale zpět k restauraci. Personál tvoří především Japonci, všichni jsou nesmírně milí a hovoří česky. Až na pana majitele, ale u něj to spravila angličtina. Držely jsme se japonského hesla:
"Nechte iniciativu na druhých, poznávejte - vše má svůj čas".

 

Hned u vchodu se nás ujala příjemná slečna a zavedla nás ke stolu. Jídelní lístky byly trojjazyčné s fotografiemi, takže jsme si mohly udělat přibližnou představu o tom, co nám nabízejí. Přiznám se, že z japonských jídel znám jenom sushi, takže jsem si objednala na „jistotu“. Jenže pan ředitel nedal jinak, že musíme ochutnat i jiné speciality. Po celou dobu se nám věnoval, radil, doporučoval. Nejdřív přišly na řadu předkrmy  Ipin Ryóri – kousky vepřového a tofu v sladkokyselé omáčce. Následovala Tempura – smažené jídlo. Jsou to houby, okurky, mrkev, ryby, kuře nebo krevety obalené ve speciálně ochuceném těstíčku. K ní 2 druhy omáček – jedna z nich byla sójová – šóju (Shoya). Pak přišlo na řadu už zmíněné Sushi. Sushi, plátek syrové ryby položen na povrch válečku z rýže a ten je pak ještě celý zabalen do jednoho z druhů jedlých mořských řas. Mísa s vyrovnanými válečky sushi (servíruje se několik různých druhů) byla lákavě upravena, takže požitkem byl už pouhý pohled. Sushi si můžete okořenit wasabi, což je zelený prášek nebo pasta, který má chuť ostrého křenu, nebo zázvorem.

Japonci jídla dávají do mnoha misek a talířů, takže náš stůl byl za chvíli přeplněný. To by nevadilo, ale ty hůlky. Říká se jim Hashi, jsou dlouhé asi 25 cm. Jsou nejčastěji dřevěné, ale bývají vyrobeny i ze slonoviny a z kovu. Světaznalá Dana je s lehkostí sobě vlastní vzala do ruky a jedla, jako by se nic nedělo. Ale my s Kačenkou jsem na tom byly o poznání hůře. Ano, je to prý jen otázka cviku a zakrátko se to každý naučí. My mezi každé asi nepatříme. A tak jste mohly od našeho stolu zaslechnout poznámky:
„Mám křeč v malíčku!“
„Klouže to, klouže to!“
„Tobě to už jde!“
„Nejde, bodni do toho jídla hůlkou a ono tam chvilku vydrží!“
„Padá to, padá to“.

Vrcholem byla otázka: “Mám ty hůlky oblíznout?“
„Polož je na stojánek!“
„Ale vždyť z toho bude kapat omáčka na stůl!“
„Kapka sem, kapka tam, to nevadí!“
„Mám si utřít pusu do ubrousku?“
„Ten máš vedle, tohle je prostírání!“  

 

Problém byl občas i s určením jídla: „Co je to, co je to?“
„Smažený ocasy!“
„Jaký ocasy?“
„Krevetí a nejsou dobrý – nejezte to!“
„Mně to spadlo!“
„Co, kam?“
„Sushi, do omáčky a nemůžu to vytáhnout!“
„Už jsem to říkala, bodni do toho.“

Nakonec nás zachránila servírka, která přinesla příbory.

Po celou dobu nám byl doléván skvělý zelený čaj, druh jsme nezjistily. Po jídle následovalo saké – rýžové víno. Je ho několik druhů, my dostaly tzv. čisté a studené – reichu. Vyrábí se nejen z rýže, ale i ze švestek a obsahuje 15 % alkoholu. Co se nikotinu týče – prostor je rozdělen na kuřácký a nekuřácký. V tom prvním je plno a najdete tu jen Japonce.


Pokud ušetříte korunku navíc a bude chtít ochutnat japonskou kuchyni, doporučujeme japonský restaurant Nagoya. Jídlo skvělé, obsluha výborná, ceny vyšší, ale stojí za to. Odcházet budete příjemně naladěni a budete i povolovat knoflíčky u kalhot. A když řeknete "Hadžime Mašite", nic nezkazíte, budou se na vás ještě více usmívat, znamená to, že je rádi vidíte.

 

Japanese Restaurant Nagoya – www.nagoya.cz

 

   
20.03.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [7] k@tchabinka [*]

    Nyotaimori: levny sushi jsem jeste nevidela :)

    superkarma: 0 21.03.2006, 15:21:19
  2. avatar
    [4] Avilka [*]

    david.lister: To ja zázvor zbaštím aj manželov.

    superkarma: 0 20.03.2006, 14:16:19
  3. avatar
    [3] marcellina* [*]

    tyjo, to zni vyborne, zkusila bych to

    superkarma: 0 20.03.2006, 14:13:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme