Reklama

Dostala se mi do rukou velmi poutavá knížka novináře Milana Vodičky Den, kdy došly prachy. Nikdy bych nevěřila, jak zajímavá může být kniha o hospodářské krizi ve 30. letech minulého století. Jaké prostředky byly používány v té době proti početí?

Jednou z kapitol, které pojednávají o životě obyčejných lidí v době krize, je i část věnovaná antikoncepci.

V době krize plnily stránky časopisů inzeráty, které slibovaly prostřednictvím svých výrobků odvrácení toho strašného nebezpečí - nechtěného těhotenství. V období hospodářské krize si nemohl nikdo dovolit plýtvat prostředky, které by byly potřeba po narození dalšího potomka. Ženy tak byly pod neuvěřitelným tlakem, obávaly se nechtěného těhotenství a inzeráty firem, kteřé pod označením „ženská hygiena“ nabízely účinné prostředky, tento strach cíleně podněcovaly. V ordinacích gynekologů se objevovaly ženy, které se snažily zabránit těhotenství za každou cenu. Uvnitř těla žen se daly najít nejrůznější věci, jako knihanapříklad žvýkačky nebo zátky z vosku, které měly bránit početí.

Slovo antikoncepce se však nikde neobjevilo, protože se jednalo o nezákonnou věc. Trh s hygienickými prostředky, jak se přípravky nazývaly a žádný výrobce díky tomu nenesl vinu za případné těhotenství, byl ale obrovský.

Texty inzerátů děsily ženy a tlačily je do toho, aby „věděcky vyzkoušené“ prostředky používaly. Jednalo se o Lysol, kterým se v domácnostech čistily záchody a smrdělo to po něm v prostorách nemocnic. Ke koupi byl téměř všude.

Inzeráty naháněly hrůzu a vznik manželských krizí připisovaly strachu z nechtěného těhotenství.

„Mnoho manželství ztroskotávalo na tom, že ženu změnil její strach.“

„Před svatbou to bylo krásné stvoření, nádherné, zdravé a šťastné. Ale poté, co se provdala, zdá se být věčně vystrašená, nervózní a podrážděná. Pořád se bojí něčeho, co vypadá neodvratně. I její manžel zřejmě sdílí tu tajnou bolest. Už nejsou šťastní. Chudinka, netuší ještě, že tohle všechno jednou skončí u rozvodového soudu!“

Když byl inzerát podpořen samozřejmě lživým vyjádřením ženského lékařem mluvící ve prospěch Lysolu, neměly ženy šanci rozeznat, že se jedná o masovou kampaň jistých firem. Nebyl nikdo, kdo by čtenářkám časopisů a inzerátů poradil. Redakce časopisů a novin se od toho distancovaly a veřejných klinik, kde působili ženští specialisté, bylo v celé Americe 145. V sedmadvaceti státech nebyl k dispozici jediný ženský lékař!

Přestože byl pro intimní hygienu v kdejakém obchodě zřízen vlastní diskrétní koutek, mnoho žen se stále stydělo nakupovat takovéto prostředky veřejně. A tak mnoho firem vsadilo na přímý podomní prodej či zásilkovou službu.

Ženy tak dostávaly přípravky až do rukou nebo je o nutnosti používání přesvědčily jiné ženy oblečené jako zdravotní sestry, které obcházely dům po domu. Za sedm dolarů mohla žena získat antikoncepční želé, vybavení pro výplachy, kapsle pro výplachy s tekutinou a pesar. Platit se mohlo i na splátky.

Prostředky domácí hygieny, nikoliv však antikoncepci, vám přinesly až do domu. V roce 1960 se ale gynekologové shodli, že Lysol žádnou antikoncepcí vlastně není, což poznala přes jeho používání nejedna žena…

Milan Vodička, Den, kdy došly prachy, nakladatelství Práh, 2009