Otec penicilinu Alexander Fleming
Do objevu penicilinu zasáhlo několik náhod. Ostatně tak to obvykle u velkých vynálezů bývá. Známou historii o špatně umytých Petriho miskách přednáší učitelé biologie už dlouhá léta s velkým úspěchem. Fleming, rodák ze Skotska, díky nim v roce 1928 odhalil účinky plísně Penicillium notatum. Cesta k penicilínu byla ještě dlouhá. Rozhodnou dobou byla 2. světová válka, během níž se do vývoje antibiotika zapojili i odborníci ze Spojených států. Americká vláda měla na výrobě penicilínu zájem a pověřila hned dvě desítky chemických společností jeho výrobou. A podařilo se. Zatímco od ledna do května se v roce 1943 vyrobilo pouze 400 milionů jednotek penicilínu, na konci války už to bylo 650 miliard. Prvními pacienty užívajícími penicilín byli vojáci, ale masovost výroby jej zpřístupnila všem. Začal věk antibiotik.

Příliš často ne!
Alexander Fleming získal svoji Nobelovu cenu v roce 1945, ale už v té době si uvědomoval, že mohutné oslavování penicilinu je poněkud přehnané. Následujícího roku varoval, že „příliš časté podávání malých dávek penicilinu může vyvolat rezistenci bakterií, proti nimž penicilin vzápětí přestane být účinný“. Jeho slova se naplnila, stačilo k tomu jen šedesát let. Dnes máme antibiotika i trénované bakterie.

Polovina antibiotik je předepisována zbytečně
Dnes už je běžně známo, že více než polovina antibiotik je v Česku předepisována zbytečně nebo nesprávně. Od roku 1989 do roku 2000 se zvýšila jejich spotřeba o čtvrtinu. A to je nebezpečný trend, který je třeba rychle řešit - časem by totiž tyto léky nemusely být účinné ani v léčbě tak běžných nemocí, jako je angína. Antibiotika dnes nezaberou zhruba ve 14 procentech případů. V roce 1989 se u nás denně spotřebovalo v průměru 14 dávek na 1000 obyvatel, dnes je to 19 dávek. V porovnání se světem jsme ještě někde zhruba v polovině žebříčku. Nejlepší je situace v Nizozemsku, v Rakousku, v Německu a v severských státech, kde se spotřebuje asi polovina toho, co v Česku. Naopak ve Francii, Španělsku, Řecku, Itálii, Portugalsku, Lucembursku a Polsku je to zhruba 36 dávek.

Lékařský alarm se jmenuje Antibiotic Strategy (ABS) – International
Je to projekt Evropské unie, kterého se spolu s osmi evropskými zeměmi – Rakouskem, Belgií, Německem, Itálií, Slovinskem, Slovenskem, Maďarskem a Polskem – zúčastňuje i Česká republika. Cílem projektu je zlepšování kvality používání antibiotik v nemocnicích. Je totiž jisté, že antibiotická rezistence je globální hrozbou.

Hrozba odolnosti bakterií k antibiotikům
Bakterie jsou stále odolnější proti antibiotikům, je to fakt, který řeší celý svět. Je to globální hrozba pro zdravotní stav populace. Ztráta účinnosti antibiotik může vést k selhání terapie s mimořádně negativním dopadem. Jde zejména o pacienty jednotek intenzivní péče, nemocné po komplikovaných chirurgických výkonech nebo po transplantacích.

Používání antibiotik je nutné přehodnotit
Účinná prevence vzniku a šíření antibiotické rezistence v nemocnicích předpokládá střídmé používání antibiotik, jejichž vysoká spotřeba je hlavním rizikovým faktorem. Nezbytným nástrojem je také existence funkčního, moderního systému kontroly infekcí v nemocnici, jak ho známe z některých západoevropských zemí, zatímco ve většině nových členských zemí EU vzniká jen s obtížemi.

Berou vaše děti často antibiotika? Všimla jste si, že už příliš nezabírají? Poučil vás pediatr o tom, že nelze na všechno předepisovat antibiotika?

Reklama