Reklama

Z čeho měla fantastický pocit čtenářka s nickem AnteaX? No přece z překonání svého strachu z …, a to už se dozvíte v dalším tematickém příspěvku.

Přiměřená míra strachu je normální a potřebná, aby zafungoval pud sebezáchovy a zbytečně jsme neriskovali:)
Asi neexistuje nikdo, kdo by mohl říct, že se ničeho nebojí. Buď je lhář, nebo blázen. A i když někdo frajeří a naoko vypadá, že jej nic nerozhází, nikdy nevíte, co se mu honí hlavou.

Strach se snažím ovládat a vyhýbám se situacím, kde ho cítím přespříliš. Zbytečně neriskuji, nechodím v noci po nebezpečných místech sama atd.
Pak existují strachy a tísně existenční, ze zdravotního stavu, strachy co vám nedovolí spát a na to často nezabere nic. Mně osobně na podobné stavy pomůže si všechno napsat na papír a hledat logické řešení. Úplně nejlepší je ale motlitba, spadne z vás tíže a najednou víte, že se Bůh o vás postará:-)

Sama jsem měla od dětství jeden velký strach až fobii, a to sice z vody. Přeplavat úsek, kde nedošlápnu, bylo pro mě absolutně nemožné. Vždy jsem si odkrokovala od břehu, kam došlápnu a plavala zpět. Strašně jsem se bála i temné vody v rybníku, raději jsem měla moře, které bylo průzračné a alespoň jsem viděla, co okolo mě je. Párkrát se stalo, že jsem špatně odhadla, kde jsem a začala se topit. Takový zážitek nikomu nepřeju, byl to děs! Naštěstí plavat umím, tak jsem se snažila zklidnit a dělat tempa, jak mi velel mozek, abych se co nejdřív dostala na břeh.

Když i bylo 25 let, můj bývalý přítel mi slíbil, že mě toho strachu z vody zbaví. Začali jsme chodit pravidelně do bazénu, kde jsem se tolik nebála, protože tam byl on, plavčík a lidi, kteří by mi určitě pomohli, kdybych se topila. Bavilo mě překonávat sama sebe a za odměnu jsme si vždy dávali zmrzlinový pohár. Po čase mě to začalo bavit a přeplavala jsem sama hluboký bazén, kde nedošlápnu:) Pocit to byl naprosto fantastický!
Dnes, o 13 let později, rybník stále nepřeplavu, ale bazén ano a v moři taky řádím o sto šest:) Vím, že kdyby se mnou opět někdo trénoval, přeplavala bych i rybník, ale už nemám důvod. Jsem šťastná, že jsem překonala svůj panický strach z hluboké vody a vím, že se neutopím:)

 napsala čtenářka AnteaX

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

______________

Gratuluji k překonání sama sebe, tedy z překonání strachu z hluboké vody. To chce notnou dávku odvahy.
Věřím, že na takovém Titanicu byste přežila :)
Děkuji, že jste napsala a užijte si krásný víkend – pokud možno u vody.
Saša

Téma dnešního dne: Dokážete překonat svůj strach?

  • Měla jste nebo máte z něčeho opravdu velký strach?
  • Pochází tento strach už z dob vašeho dětství nebo vznikl nově, vzhledem k okolnostem?
  • Dokázala jste ho překonat nebo s ním stále bojujete?
  • Jak?
  • Kdy a při jaké příležitosti jste se v životě opravdu hodně bála?
    (ať už z něčeho, o něco, nebo o někoho.)

Pojďme si vylít srdce a popovídat si o našem strachu. Třeba nám ostatní poradí jak s ním bojovat.
Stačí jen napsat nějaký pěkný příspěvek, na jehož konci čeká jednu z vás také pěkný dárek: Vlasová kosmetika Ryor a k tomu letní náhrdelník. (a budete kočka  - beze strachu :)

ryornahr

pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz