Bulvár

Anorexie není jen problém "puberťaček"


Milá redakce,
Chci zareagovat na vaše páteční téma Diety. Jako malá jsem patřila mezi baculky. Dlouho mi to nevadilo, doma jsme jedli všichni s chutí, maminka i táta oba dobře vařili a jídlem se u nás nikdy nešeredilo.

Až na střední škole mi přišlo  líto, že mi v létě z plavek koukají *špeky* a že se mi na stehnech dělají dolíčky. Hlavním důvodem byl občasný úšklebek od ostatních dětí. V té době jsem měřila 170 cm a vážila asi 65 kilo, o žádnou vážnou tloušťku se nejednalo. Zkoušela jsem hubnout. Mimo jiné taky proto, že *hubly* všechny holky ve třídě a nechtěla jsem zůstat pozadu..

Dokud jsem byla doma, hubnout se mi nedařilo. Domácí kuchyně tomu určitě nenahrávala. I tak jsem zkoušela různé zaručené triky:

-         jíst jenom do 5 odpoledne, pak už nic

-         vynechat polévky

-         jíst ráno jenom ovoce

-         pšeničná dieta (již nikdy více, to bylo strašné)

-         chodit každý večer běhat

Z toho všeho můžu doporučit pouze běh, ostatní bylo trápení bez výsledku. Díky běhání jsem si upevnila kondičku, ale váha zůstávala na své původní hodnotě.


Zlom nastal, když jsem v 18 šla bydlet na koleje a domů jezdila maximálně na víkendy. Nedržela jsem žádnou dietu, ale ani neměla domácí režim. Jedla jsem, na co jsem měla právě chuť a tak, abych nikdy neměla hlad, ale ani se nepřecpávala.
Režim z domova: 6,30 snídaně-12,00 oběd-18,00 večeře se mi rozšířil na snídaně – svačina – oběd - svačina – večeře – dojížďák před spaním a to kdykoliv, když jsem měla chuť.
A začala jsem hubnout.
Mě samotné to ani tak nepřišlo, ale po prvním roce mi váha ukázala jen 57 kilo a na této hodnotě se udržela až do promoce. Byla jsem naprosto v pohodě, jedla jsem, co jsem chtěla a kdy jsem chtěla.


Změna přišla až v 28 letech a o té chci hlavně psát.  V té době jsem měla problémy se zuby moudrosti a tak nakonec musely ven. Vytrhli mi 3 zuby a během měsíce jsem se pořádně nenajedla ani nevyspala, jak mě bolela pusa a celá hlava. Pak, když to přešlo, jsem měla 54 kilo. Nedovedu si to dneska vysvětlit, ale popadla mě stará touha zhubnout, jako když mi bylo 16.
Říkala jsem si: vždyť to jde a tak to dotáhnu ještě dál. Začala jsem pečlivě studovat obaly potravin a počítat kalorie. Úplně jsem vypustila chleba a pečivo, vše sladké včetně limonád, mléko a jogurty jsem kupovala zásadně nízkotučné. U jídla jsem měla limity na množství: např. k večeři maximálně 2 a půl dietního sucharu, pak na hlad žvýkačku bez cukru. Navíc jsem začala chodit cvičit a vybírala si cviky, kde se hodně spaluje energie. Dostala jsem se na váhu 50 kilo (výška 170 cm) a byla jsem šťastná, jak mám vše pod kontrolou, jak se dokážu ovládat a dělalo mi radost, že mám stále míň hlad.


Píši vám na důkaz toho, že takto *blbnout* nemusí jen děvčata v pubertě, ale i člověk před třicítkou. Naštěstí pro mě jsem se jela podívat k rodičům. Řekli mi něco jako: buď přibereš a nebo tě odtáhneme k psychiatrovi i proti tvé vůli. Chvíli jsem trucovala, ale pak jsem slíbila, že přiberu. Jenže ono to nešlo! Nakonec jsem se po půl roce dostala na 56,5 kilo a tam jsem zůstala další 4 roky. Spokojená a v pohodě bez omezování se v jídle. 57 kilo je asi  váha, která mému tělu vyhovuje.
Přibírat jsem začala až teď v těhotenství a přírůstek váhy je zcela v normálu.

Modré období
Moje rady na nalezení a udržení si váhy:

-         jezte na co máte chuť a kdy máte chuť

-         nikdy ne do přecpání a nikdy nečekejte do pocitu hladu. Mně se osvědčilo 5-6 malých jídel denně

-         klasický režim 6,30 snídaně až 18,00 večeře vám nemusí vyhovovat. Opravdu se řiďte jen svým tělem. Samo si řekne, kdy už má jíst a kdy ještě ne.

-         najděte si aktivní sport (běh, posilovnu, kolo, běžky). Může to být cokoliv, hlavně pravidelně a ať se u toho zapotíte. Navíc se vám i zlepší nálada a potkáte nové kamarády.

-         zkuste do toho zapojit i ostatní členy rodiny.

-         stanovte si váhu, pod kterou nepůjdete!!! Aby se vám nestalo to, co mně – že jsem přestala mít hlad a nemohla přibrat.
To je totiž daleko horší, než se snažit zhubnout.

 

Děkuji za Vaše stránky, denně se na ně ráda dívám.
Přeji pěkný den!!!

 


Milá ženo -in,
děkuji za poučný příspěvek .
Dotkla jste se vlastně obou problémů a to, co popisujete je vlastně hodně podobné mému případu.
Člověk se dostane do začarovaného kruhu a neví, jak z něj ven.
Přeji vám hodně zdraví a pohodové čekání na miminko.

   
26.05.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [15] breberka [*]

    Já mám 168cm a 51kg a necítím se ani tlustá ani hubená,prostě jsem spokojená

    superkarma: 0 17.11.2006, 22:25:47
  2. avatar
    [14] Lilinka [*]

    omlouvám se za ta 2 slova dohromady a taky čárka mi tam chybí

    superkarma: 0 26.05.2006, 18:43:03
  3. avatar
    [13] Lilinka [*]

    slonbidlo: asi jak který...já mám taky 170 cm a 50 kg a vypadám celkemnormálně Řeči, že jsem vychrtlá vedou jen ty co mají kila navrch a závidí

    superkarma: 0 26.05.2006, 18:40:38
  4. avatar
    [11] kareta [*]

    Nyotaimori: Záleží na věku, ve 20ti je to v normě, ve 30 už nevypadáš moc dobře, máti má 60let, 56 kg/170 a je hubená(nemoc), potřebovala by nabrat 10kg. Metabolismus a rozložení tuku se mění s věkem(sportem..).

    superkarma: 0 26.05.2006, 11:09:25
  5. avatar
    [10] Luciš [*]

    No ono záleží, jakou kdo podědí po rodičích kostru
    já měla na základce 53 kg na 176 cm, lezly mi sice žebra, ale menší (163-170) kamarádky se stejnou váhou vypadaly štíhlejší

    superkarma: 0 26.05.2006, 10:40:18
  6. avatar
    [9] Lostris [*]

    slonbidlo: Asi jak kdo.., moje kamarádka má na 175 cm 53 kg a sluší jí to.. Je takhle od přírody, jí všechno..

    superkarma: 0 26.05.2006, 10:37:14
  7. [6] Anai [*]

    Dietetikou se dost zabývám, ne ani kvůli sobě, ale je mi líto tlustých kamarádek, takže - přesně můj názor! Když mám chuť na čokoládu, uberu jindě. Radikálně hubnout jsem chtěla jen jednou v životě: po dítěti mi zůstalo 10 kg nadváhy (i když diskutabilní: měla jsem před těhotenstvím 55 kg na 167 cm) a já 2 měsíce po porodu uspořádala abiturientský sraz po 10 letech. Je to už víc, než 20 let, nějaké programové diety neexistovaly a já uměla počítat ze školy zpaměti kcal a podle toho jsem jela! Jedla jsem vše, na co jsem měla chuť, ale když už jsem vyčerpala předem danou hodnotu (asi 1200 kcal), prostě jsem přestala. Když jsem měla chuť na dort, dala jsem si ho, ale pak už nic. Nebylo to moc zdravé, dnes praktikuju opravdu hodnotnou a zdravou dietu, ale současně tělo reaguje na neuspokojení svých potřeb negativně.

    superkarma: 0 26.05.2006, 09:57:49
  8. avatar
    [5] paviocko [*]

    Přesně tak! Nepřecpávat se, ale jíst normálně a k tomu se hýbat!!!!!

    superkarma: 0 26.05.2006, 09:32:10
  9. avatar
    [4] SENSITIVESKIN [*]

    KONEČNĚ normálně napsaný článek - asi po 100 letech

    superkarma: 0 26.05.2006, 09:28:24
  10. avatar
    [3] colombo [*]

    Moc hezký článek

    superkarma: 0 26.05.2006, 09:23:11
  11. avatar
    [2] jiti [*]

    hezky napsané, souhlas

    superkarma: 0 26.05.2006, 09:08:56
  12. [1] Kytara [*]

    Taky zastávám názor, že si klidně můžu dát, co chci, vč. sladkého. Když mám chuť na čokoládu a dám si jednu řadu, je to pořád lepší, než si odříkat a pak sníst celou.

    superkarma: 0 26.05.2006, 09:04:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme