Milá redakce,
Chci zareagovat na vaše páteční téma Diety. Jako malá jsem patřila mezi baculky. Dlouho mi to nevadilo, doma jsme jedli všichni s chutí, maminka i táta oba dobře vařili a jídlem se u nás nikdy nešeredilo.

Až na střední škole mi přišlo  líto, že mi v létě z plavek koukají *špeky* a že se mi na stehnech dělají dolíčky. Hlavním důvodem byl občasný úšklebek od ostatních dětí. V té době jsem měřila 170 cm a vážila asi 65 kilo, o žádnou vážnou tloušťku se nejednalo. Zkoušela jsem hubnout. Mimo jiné taky proto, že *hubly* všechny holky ve třídě a nechtěla jsem zůstat pozadu..

Dokud jsem byla doma, hubnout se mi nedařilo. Domácí kuchyně tomu určitě nenahrávala. I tak jsem zkoušela různé zaručené triky:

-         jíst jenom do 5 odpoledne, pak už nic

-         vynechat polévky

-         jíst ráno jenom ovoce

-         pšeničná dieta (již nikdy více, to bylo strašné)

-         chodit každý večer běhat

Z toho všeho můžu doporučit pouze běh, ostatní bylo trápení bez výsledku. Díky běhání jsem si upevnila kondičku, ale váha zůstávala na své původní hodnotě.


Zlom nastal, když jsem v 18 šla bydlet na koleje a domů jezdila maximálně na víkendy. Nedržela jsem žádnou dietu, ale ani neměla domácí režim. Jedla jsem, na co jsem měla právě chuť a tak, abych nikdy neměla hlad, ale ani se nepřecpávala.
Režim z domova: 6,30 snídaně-12,00 oběd-18,00 večeře se mi rozšířil na snídaně – svačina – oběd - svačina – večeře – dojížďák před spaním a to kdykoliv, když jsem měla chuť.
A začala jsem hubnout.
Mě samotné to ani tak nepřišlo, ale po prvním roce mi váha ukázala jen 57 kilo a na této hodnotě se udržela až do promoce. Byla jsem naprosto v pohodě, jedla jsem, co jsem chtěla a kdy jsem chtěla.


Změna přišla až v 28 letech a o té chci hlavně psát.  V té době jsem měla problémy se zuby moudrosti a tak nakonec musely ven. Vytrhli mi 3 zuby a během měsíce jsem se pořádně nenajedla ani nevyspala, jak mě bolela pusa a celá hlava. Pak, když to přešlo, jsem měla 54 kilo. Nedovedu si to dneska vysvětlit, ale popadla mě stará touha zhubnout, jako když mi bylo 16.
Říkala jsem si: vždyť to jde a tak to dotáhnu ještě dál. Začala jsem pečlivě studovat obaly potravin a počítat kalorie. Úplně jsem vypustila chleba a pečivo, vše sladké včetně limonád, mléko a jogurty jsem kupovala zásadně nízkotučné. U jídla jsem měla limity na množství: např. k večeři maximálně 2 a půl dietního sucharu, pak na hlad žvýkačku bez cukru. Navíc jsem začala chodit cvičit a vybírala si cviky, kde se hodně spaluje energie. Dostala jsem se na váhu 50 kilo (výška 170 cm) a byla jsem šťastná, jak mám vše pod kontrolou, jak se dokážu ovládat a dělalo mi radost, že mám stále míň hlad.


Píši vám na důkaz toho, že takto *blbnout* nemusí jen děvčata v pubertě, ale i člověk před třicítkou. Naštěstí pro mě jsem se jela podívat k rodičům. Řekli mi něco jako: buď přibereš a nebo tě odtáhneme k psychiatrovi i proti tvé vůli. Chvíli jsem trucovala, ale pak jsem slíbila, že přiberu. Jenže ono to nešlo! Nakonec jsem se po půl roce dostala na 56,5 kilo a tam jsem zůstala další 4 roky. Spokojená a v pohodě bez omezování se v jídle. 57 kilo je asi  váha, která mému tělu vyhovuje.
Přibírat jsem začala až teď v těhotenství a přírůstek váhy je zcela v normálu.

Modré období
Moje rady na nalezení a udržení si váhy:

-         jezte na co máte chuť a kdy máte chuť

-         nikdy ne do přecpání a nikdy nečekejte do pocitu hladu. Mně se osvědčilo 5-6 malých jídel denně

-         klasický režim 6,30 snídaně až 18,00 večeře vám nemusí vyhovovat. Opravdu se řiďte jen svým tělem. Samo si řekne, kdy už má jíst a kdy ještě ne.

-         najděte si aktivní sport (běh, posilovnu, kolo, běžky). Může to být cokoliv, hlavně pravidelně a ať se u toho zapotíte. Navíc se vám i zlepší nálada a potkáte nové kamarády.

-         zkuste do toho zapojit i ostatní členy rodiny.

-         stanovte si váhu, pod kterou nepůjdete!!! Aby se vám nestalo to, co mně – že jsem přestala mít hlad a nemohla přibrat.
To je totiž daleko horší, než se snažit zhubnout.

 

Děkuji za Vaše stránky, denně se na ně ráda dívám.
Přeji pěkný den!!!

 


Milá ženo -in,
děkuji za poučný příspěvek .
Dotkla jste se vlastně obou problémů a to, co popisujete je vlastně hodně podobné mému případu.
Člověk se dostane do začarovaného kruhu a neví, jak z něj ven.
Přeji vám hodně zdraví a pohodové čekání na miminko.

Reklama