Anorexie – ožehavé téma, které bylo aktuální, je a bohužel bude. Mladé dívky si huntují své zdraví za vidinou dokonalých postav, které vidí v časopisech, na internetu atd. Jenže často se jim dieta vymkne z ruky a jsou na cestě do velkého problému, stejně jako mladá, sympatická a krásná Terezka.

Přiznám se, že tento rozhovor byl pro mě velmi emotivní, vidět mladou slečnu, která je kost a kůže, tváře má propadlé a bledé, kdy se slzami v očích vypráví, jak za vidinou úspěšné modelky si sáhla téměř na dno.

dsf

Terezko, ty si anorektička, jak si se k tomu „dopracovala“?
Bylo to především kvůli modelingu. Byla jsem se zaregistrovat v agentuře, tam mi řekli, že bych měla alespoň 3kg zhubnout. Chtěla jsem ty 3 kg zhubnout, povedlo se mi to asi za 3 měsíce a pak se mi to nějak vymklo kontrole. Navíc jsem byla hodně ovlivněná i takovými těmi fitness fotkami, které kolují na internetu, kdy ta slečna je nádherně hubená a má vypracovanou postavu.

Kdy sis uvědomila, že máš asi problém?
Byla jsem stále více a více unavená, každý den jsem přemýšlela, co budu jíst a pak jsem zjistila, že si snižuji strašně moc porce a to docela rychle. První impuls k zamyšlení přišel na chatě. Šla jsem si lehnout do vany a najednou mě začalo všechno tlačit a bolet.  Ale asi největší zlom byl tehdy, když jsem šla na kafe s kamarádkou ze základky, která trpěla anorexií a měla tehdy 43 kilo a začala vyprávět o tom, jak se chtěla zabít a ukazovala mi své fotky. (Zde měla Terezka zalité oči slzami a nemohla téměř mluvit, pozn.redaktorky).

sad

Rodiče to na tobě poznali?
Poznali, ale dalo se to poznat hrozně těžko. Je ti 18let, rodiče tě už úplně nehlídají, ty se snažíš svůj problém nějak zamaskovat a jde to. Snižuješ si porce, něco vyhodíš do kapesníčku, rožvejkáš a jdeš to na záchod vyplivnout, atd. Sama jsem nikdy nevěřila tomu, že by se to dalo schovat, ale opravdu dá.

A jak si to řekla rodičům? Nebo oni s tím přišli za tebou, že je asi něco špatně?
Spíš to bylo tak, že já jsem si dlouho nechtěla přiznat, že mám problém. Mě to přišlo úplně normální. Mamka pak za mnou přišla, že něco není v pohodě, že tohle nejsem já. Mně se to samozřejmě nelíbilo, protože jsem se stále ujišťovala, že je vše v pohodě. Říkala jsem jí, hele to je dobrý, vždyť i jím… Pak ale přišla na řadu i psychika a to už jsem si začala uvědomovat, že tady je opravdu něco hodně špatně. Takže jsem přišla za rodičemi a začali jsme to řešit.

Takže si začala navštěvovat nějakého lékaře, nebo s tím bojuješ sama?
Bojuju s tím sama. Chtěla jsem jít k lékaři, ale po zkušenosti co mi řekla právě má kamarádka, že se ve stacionáři naučila více zvracet, brát projímadla, schovávat všude jídlo, řezat se… Takže jsem se domluvila s mamkou, že budu mít přibírací dietu a že mě bude vykrmovat, hlídat a že budu jíst to, co bude vařit. Samozřejmě je ještě tak benevolentní, že mi dává na výběr, jestli slané nebo sladké. Ve stacionáři tam by mi dali čtyři knedlíky se svíčkovou a sněz to.

Takže ty vůbec neplánuješ navštívit nějakého odborníka?
Plánuju, zítra (rozhovor byl uskutečněn ve středu, pozn. redaktorky) jsem objednaná k psycholožce, protože asi nejhorší je ta nabouraná psychika. Chvilku jsem v pohodě, vše s chutí sním a najednou přijde velká deprese a mám výčitky.

sa
Zde je Terezka na své původní váze 65 kilo a na obrázku níže už na 46 kilech

sa

Jak vypadala tvá denní porce jídla? Co si snědla za celý den?
Snídaně byla třeba půlka bílého jogurtu, k svačině jeden knekebrot, pak se to tedy snížilo na půlku knekebrotu a poté jsem svačiny vypustila úplně. K obědu jsem si dala třeba 50gramů masa, později to bylo cca 30 gramů a jen minimum rýže, byla to většinou jedna polévková lžíce a tu jsem ani později stejně nedojedla. Pak třeba kousek jablka, kdy jsem si jen dvakrát kousla, nebo jen špička banánu. A to byl můj denní jídelníček.

Jaká byla vůbec počáteční váha a na kolika kilech si skončila?
Měla jsem 65 kilo a ta nejnižší byla cca 46kg.

sa

Dobře, takže teď už se snažíš přibírat, jak se ti to daří?
To, že mám problém, jsem si uvědomila chvilku před prázdninami a od té doby jsem přibrala cca 1,5 - 2 kila. Ale snažím se a moc, chtěla bych se dostat na váhu 57 kilo, pak si to udržovat a cvičit.

A co tvé okolí? Přátelé to poznali?
Přátelé to poznali. Dávala jsem si fotky na Facebook a Instagram. Dost kamarádů mi říkalo, jestli to nepřeháním, jestli nemám anorexii, ale já tvrdila, že ne, že je to naprosto v pořádku, bylo to stejné jako u rodičů.

Co třeba když jedeš někde v tramvaji? Koukají na tebe divně?
Tak to víš, že na mě každej kouká. Nejhorší je, když slyšíš třeba holky, jak říkají, koukej, jak je nechutně hubená atd. Já se jim samozřejmě ale nedivím.

A na závěr, co bys vzkázala holkám, které drží, nebo chtějí držet nějakou dietu?
Hlavně aby byly samy sebou, ať se mají rády takové, jaké jsou. Žádný chlap, žádný modeling, prostě nic za tohle vážně nestojí, věřte mi!

sda

Terezka má můj obrovský obdiv, je to velká bojovnice, která se postavila svému problému čelem a snaží se ze všech sil bojovat s anorexií. Držím jí palečky a pevně věřím, že takto silná slečna to zvládne a brzy přibere potřebná kila. Určitě budu Terezky stav dále sledovat a přinesu informace, jak se jí daří.

Čtěte také:

Rozhovor se ženou za pultem: Pracuji 363 dní v roce a dovolenou nepotřebuji

Michaela Ochotská: „Takové těhotenství, jako mám já, bych přála každé ženě“

Setkání s ostrovní ženou, aneb jak se žije v nezávislém domě

Reklama